Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  26. květen 2025

Astronomický snímek dne (APOD) - 26. květen 2025

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Spirální galaxie NGC 2566 z Webba

Uznání: ESA/Webb, NASA & CSA, A. Leroy

Co se děje v centru spirální galaxie NGC 2566? Zaprvé, těch osm paprsků, které se zdají vycházet ze středu tohoto infračerveného snímku, nejsou skutečné, jsou to difrakční paprsky způsobené mechanickou konstrukcí samotného Webbova kosmického dalekohledu. Střed NGC 2566 je sice jasný, ale to není nic neobvyklého, což znamená, že nejspíš obsahuje superhmotnou černou díru, i když v současné době ne příliš aktivní. Při vzdálenosti pouhých 76 milionů světelných let, světlo, které dnes z NGC 2566 vidíme, ji opustilo v době, kdy se na Zemi potulovali dinosauři. Tato malebná galaxie je dostatečně blízko, takže pozemské dalekohledy, včetně Webba a Hubbla, dokáží rozlišit turbulentní oblaka plynu a prachu, v nichž mohou vznikat hvězdy, a umožňují tak studovat vývoj hvězd. Galaxie NGC 2566 se velikostí podobá naší Mléčné dráze a je pozoruhodná svou jasnou centrální příčkou a výraznými vnějšími spirálními rameny.

Seznam odkazů v popisu

  1. EsaWebb.org: NGC 2566 (MIRI image)
  2. NASA: Infrared Waves
  3. EsaWebb.org: NGC 2566 (MIRI image)
  4. Wikipedia: Diffraction_spike
  5. APOD: 2001-04-15 Difrakční paprsky aneb když hvězdy vypadají jak kříže
  6. NASA: James Webb Space Telescope
  7. APOD: 2024-11-24 Cesta do centra Galaxie
  8. PinImg.com: Foto: Kočka spí u zrcadla :-)
  9. NASA: What Is a Light-Year?
  10. Wikipedia: Cretaceous
  11. Wikipedia: File:Comparison_optical_telescope_primary_mirrors.svg
  12. EsaWebb.org: Close look at a local galaxy
  13. ESAHubble.org: Seeing eye to eye
  14. NASA: Star Types
  15. NASA: Star Basics
  16. NASA: The Milky Way Galaxy
  17. APOD: 2025-04-26 Spirální galaxie s příčkou NGC 5335

Štítky: NGC 2566, Spirální galaxie, Jwst


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »