Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  07. prosinec 2025

Astronomický snímek dne (APOD) - 07. prosinec 2025

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Slunce a jeho chybějící barvy

Uznání: Nigel Sharp (NSF), FTS, NSO, KPNO, AURA, NSF

Dosud není známo, proč ve světle Slunce chybí některé barvy. Zde jsou všechny viditelné barvy Slunce, které vznikly průchodem slunečního světla přes zařízení podobné hranolu. Spektrum bylo vytvořeno na McMath-Pierceově sluneční observatoři a především ukazuje, že ačkoli naše bíle vypadající Slunce vyzařuje světlo téměř všech barev, jeví se nejjasnější ve žlutozeleném světle. Tmavé čáry ve vlastním spektru vznikají díky plynu na povrchu Slunce nebo nad ním, který sluneční světlo vyzařované níže absorbuje. Protože různé typy plynů pohlcují různé barvy světla, je možné určit, z jakých plynů se Slunce skládá. Například helium bylo poprvé objeveno v roce 1868 ve slunečním spektru a teprve později bylo nalezeno zde na Zemi. Dnes je identifikována většina spektrálních absorpčních čar, ale ne všechny.

Seznam odkazů v popisu

  1. DogWithBlog.in: Foto: Pejsek :-)
  2. NASA: Visible Light
  3. NASA: The Sun
  4. Wikipedia: Prism_(optics)
  5. NOIRLab.edu: High resolution solar spectrum
  6. NOIRLab.edu: McMath-Pierce Solar Telescope
  7. APOD: 2012-03-16 Jasné planety za slunečním dalekohledem McMath-Pierce
  8. Stanford.edu: What Color is the Sun?
  9. APOD: Sun
  10. Color-Meanings.com: List of Colors: 550 Color Names and Hex Codes
  11. NOIRLab.edu: High resolution solar spectrum
  12. APOD: 2016-09-19 50 000 kilometrů nad Sluncem
  13. SWIN.edu.au: Absorption Line
  14. Wikipedia: Helium
  15. SmithsonianMag.com: How Scientists Discovered Helium, the First Alien Element, 150 Years Ago
  16. Harvard.edu: List of Colors: 550 Color Names and Hex Codes
  17. YouTube.com: Fun With Gas | MythBusters
  18. NASA: earthlights02_dmsp_big.jpg
  19. SWIN.edu.au: Absorption Line
  20. Harvard.edu: The Solar Chemical Composition

Štítky: Slunce, Absorpční spektrum, Colors


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »