Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  19. květen 2026

Astronomický snímek dne (APOD) - 19. květen 2026

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

NGC 2170: Mlhovina Anděl

Uznání a copyright: Jason Marriott

Je to malba nebo fotografie? Na tomto nebeském abstraktním uměleckém díle komponovaném kosmickým štětcem září těsně nad středem obrazu prachová mlhovina NGC 2170, známá také jako mlhovina Anděl. K mlhovině NGC 2170, která odráží světlo blízkých horkých hvězd, se připojují další namodralé reflexní mlhoviny, červená emisní oblast, mnoho tmavých absorpčních mlhovin a pozadí barevných hvězd. Stejně jako běžné předměty denní potřeby, které si abstraktní malíři často vybírají za své náměty, i zde oblaka plynu, prachu a horké hvězdy se běžně vyskytují v tomto prostředí mohutného molekulárního mračna, ze kterého vznikají hvězdy v souhvězdí   Jednorožce (Monoceros). Obří molekulární mračno Mon R2 je působivě blízko, odhaduje se, že je jen asi 2 400 světelných roků daleko. V této vzdálenosti by toto plátno mělo průměr přes 60 světelných roků.

Téměř v hyperprostoru: Generátor náhodných APODů.

Seznam odkazů v popisu

  1. Wikipedia: Abstract_art
  2. Wikipedia: NGC_2170
  3. APOD: 2007-02-28 Hvězdy, prach a mlhovina v NGC 2170
  4. NO: Reflection nebulae
  5. NO: Emission nebulae
  6. NO: Dark nebulae
  7. APOD: 2025-12-28 NGC 1898: Kulová hvězdokupa ve Velkém Magellanově mračnu
  8. TheCollector.com: 12 Abstract Artists Who Achieved Greatness
  9. Instagram.com: unsolicitedspacepix: A cosmic angel (NGC 2170). This striking nebula in the constellation Monoceros is erupting with an array of colors.
  10. NASA: Star Basics
  11. NASA: What Are Constellations?
  12. PinImg.com: Foto: pes jako jednorožec :-)
  13. SWIN.edu.au: Molecular Cloud
  14. Harvard.edu: Properties of the Monoceros R2 Stellar Cluster
  15. Harvard.edu: A uniform CO survey of the molecular clouds in Orion and Monoceros
  16. Harvard.edu: Chandra: Note on Cosmic Distances
  17. YouTube.com: Time Lapse Painting "Wilson's Bird of Paradise"
  18. NASA: What is a light-year?

Štítky: NGC 2170, Angel nebula, Prach


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »