Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  30. červen 2026

Astronomický snímek dne (APOD) - 30. červen 2026

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Neobvykle hladké části planetky Itokawa

Uznání: JAXA, ISAS

Proč jsou některé části povrchu této planetky tak hladké? Odpověď zřejmě souvisí s dynamikou planetky, která je spíše volnou hromadou suti než pevnou skálou. Neobvyklou planetku Itokawa v roce 2005 navštívila japonská kosmická sonda Hayabusa, která pořídila snímky a zdokumentovala její neobvyklou strukturu a záhadný nedostatek kráterů. Analýzy hraničních oblastí mezi hladkými a členitými úseky naznačují, že otřesy planetky by mohly způsobovat oddělování velkých a malých kamenů v blízkosti povrchu, podobně jako efekt brazilského ořechu. Kosmická sonda Hayabusa přistála na jedné z hladkých ploch, přezdívaných MUSES Sea, a odebrala vzorky regolitu. Tyto vzorky byly dopraveny zpět na Zemi a poskytují nejen stopy k dávné historii této neobvyklé planetky, ale vypovídají také o počátcích celé naší Sluneční soustavy. Počítačové simulace ukazují, že 500metrová planetka Itokawa by mohla v průběhu několika příštích milionů let narazit do Země.

Úžasný vesmír: Dnes je Den planetek.

Seznam odkazů v popisu

  1. NASA: Asteroids
  2. DavidDarling.info: rubble-pile asteroid
  3. APOD: 2005-11-16 Stín sondy na asteroidu Itokawa
  4. NASA: Itokawa
  5. Iiasa.ac.at: Japan
  6. NASA: Hayabusa
  7. APOD: 2005-11-21 Chybějící krátery na asteroidu Itokawa
  8. Science.org: Regolith Migration and Sorting on Asteroid Itokawa
  9. Wikipedia: Granular_convection
  10. APOD: 2019-03-12 Dotek planetky Ryugu
  11. JAXA.jp: Primary geographical names on Itokawa
  12. Planetary.org: Reading Itokawa's life history from microscopic samples
  13. JAXA.jp: Hayabusa's Return Journey to Earth
  14. APOD: 2010-06-19 Stereo Itokawa
  15. NASA: Eyes on the Solar System
  16. Ytimg.com: Foto: kocourek :-)
  17. AsteroidDay.org: Asteroid Day

Štítky: Itokawa, Asteroid, Hayabusa


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »