Sluneční plachtění

Uznání: High Altitude Observatory, NCAR

Sluneční korona je jemná vnější atmosféra složená z proudů energetických nabitých částic, ale ze Země je snadno viditelná pouze během úplného zatmění Slunce. Například, tento snímek úplného zatmění z roku 1991 na vrcholu Mauna Kea, Hawaii zachycuje letící momentku tajemné koronární krásy, spletitých struktur a proudů. Ve vesmíru mohou ovšem přístroje použít zákrytových disků k simulaci zatmění a daleko snadněji sledovat koronu za slunečním okrajem. Kombinovaná pozorování z experimentů na vesmírné observatoři SOHO UCVS a na palubě raketoplánu Spartan 201 přispěla ke značnému pokroku v porozumění vysokorychlostní složky částicového větru v koroně. Pozorovaní objevila důkazy magnetických vln v samotné koroně, které tlačí částice slunečního větru podél nich jako oceánské vlny umožňují jízdu surfaři. Překvapivě těžší částice mohou surfovat na magnetických vlnách rychleji - byly nalezeny kyslíkové ionty dosahující rychlosti až 500 mil/s (800 km/s), tedy rychlejší než lehčí vodíkové ionty, které tvoří většinu slunečního větru.