Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  29. leden 2019

Astronomický snímek dne (APOD) - 29. leden 2019

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Ultima Thule ze sondy New Horizons

Uznání: NASA, JHU's APL, SwRI; Color Processing: Thomas Appéré

Jak se liší vzdálené planetky od těch blízko Slunci? NASA vyslala kosmickou sondu New Horizons na cestu kolem klasického objektu z Kuiperova pásu 2014 MU69, zvaného Ultima Thule, což je zatím nejvzdálenější planetka, kterou navštívila lidská kosmická sonda, a tak pomohla s odpovědí na tuto otázku. Snímek, na který se díváte sonda pořídila 1. ledna, když prolétala kolem tohoto 30 km velkého tělesa a zpátky odeslala doposud nejlepší rozlišení povrchu Ultima Thule. Utima Thuli vypadá jinak, než planetky snímkované ve vnitřní Sluneční soustavě, jelikož vykazuje neobvyklou texturu povrchu, poměrně málo zjevných kráterů a téměř kulovité laloky. Předpokládá se, že její tvar vznikl shluknutím zrnek v rané Sluneční soustavě do dvou objektů: Ultima a Thule, které se pak po spirále k sobě přiblížily a spojily se. Nadále bude pokračovat výzkum, aby bylo lépe rozumět původu různých povrchových oblastí na Ultima Thule, zda má řídkou atmosféru, jak získala svoji červenou barvu a co nám tato nová znalost z minulosti Sluneční soustavy může říci o vzniku naší Země.

Seznam odkazů v popisu

  1. NASA: New Horizons: Spacecraft and Instruments
  2. NASA: Kuiper Belt
  3. Wikipedia: 2014 MU69
  4. Flickr.com: Thomas Appéré: CA06_deconvolved_colored
  5. JHUapl.edu: New Horizons: Galleries
  6. Youtu.be: Stars in the Universe | 4K Relaxing Screensaver
  7. APOD: 2010-07-26 Lutetia: Největší dosud navštívený asteroid
  8. APOD: 2016-02-02 Kometa 67P ze sondy Rosetta
  9. Twitter.com: @NASA The formation of the Ultima Thule
  10. APOD: 2019-01-03 Ultima a Thule
  11. Youtu.be: Ultima Thule Flyby - Press Briefing: Ultima Thule & Closest Approach (Results)
  12. Wikipedia: Formation and evolution of the Solar System
  13. Wikipedia: History of Earth

Štítky: New horizons, Ultima Thule, Asteroid


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »