Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  23. listopad 2020

Astronomický snímek dne (APOD) - 23. listopad 2020

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Pohled na Jupiter z Juno

Uznání: NASA/JPL-Caltech/SwRI/MSSS; Processing & License: Kevin M. Gill;

Proč Jupiter obepínají barevné oblačné pásy? Horní vrstva atmosféry Jupiteru je rozdělena do světlých zón a tmavých pásů, které jsou kolem celé obří planety. Rozdělení na zóny kolem celé planety způsobují vysoké horizontální větry, které mohou přesahovat až 300 km/h. Co tyto silné větry vyvolává zůstává předmětem výzkumu. Předpokládá se, že zonální pásy doplňované stoupavým plynem obsahují poměrně neprůhledná mračna amoniaku a vody, která cloní světlo z nižších a tmavších hladin atmosféry. Na pohledu pořízeném v roce 2017 kosmickou sondou Juno je do velkých podrobností vidět jedna taková světle zbarvená zóna. Jupiterova atmosféra se většinou skládá z průhledných a bezbarvých plynů vodíku a hélia, které tudíž zřejmě nepřispívají ke zlatavým a hnědým barvám. Co tyto barvy způsobuje je dalším předmětem výzkumu, ale existuje hypotéza, že se jedná o malá množství slunečním světlem pozměněné síry a uhlíku. Na základě údajů z Juno byla učiněna řada objevů, včetně obsahu vody, která dosahuje nečekaně vysokých 0,25 procenta v horních vrstvách mraků u rovníku, přičemž tento objev je důležitý nejenom pro pochopení proudění na Jupiteru, ale také pro historii vody v celé Sluneční soustavě.

Seznam odkazů v popisu

  1. NASA: Jupiter
  2. NASA: Where Did You Get Those Stripes?
  3. Wikipedia: File:PIA02863_-_Jupiter_surface_motion_animation.gif
  4. Harvard.edu: The Range of Jupiter's Flow Structures that Fit the Juno Asymmetric Gravity Measurements
  5. APOD: 2020-08-11 Kypící mračna na Jupiteru
  6. Flickr.com: Kevin Gill: Jupiter - PJ10-34: JNCE_2017350_10C00034_V01: NASA/JPL-Caltech/SwRI/MSSS/Kevin M. Gill
  7. SwRI.edu: Juno
  8. Wikipedia: Atmosphere_of_Jupiter
  9. APOD: 2020-08-09 Původ prvků
  10. LANL.gov: Sulphur
  11. LANL.gov: Carbon
  12. NASA: Findings From NASA's Juno Update Jupiter Water Mystery
  13. APOD: 2020-10-19 Let nad Jupiterem blízko Velké rudé skvrny
  14. NASA: Simulated view of our Solar System

Štítky: Jupiter, Mračna, Juno


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »