< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  09. leden 2023

Astronomický snímek dne (APOD) - 09. leden 2023

Roztáhnout stránkuZúžit stránku
předchozínásledující

Ohony komety ZTF

Uznání a copyright: Jose Francisco Hernández

Kometa ZTF se může stát viditelná i pouhým okem. Tato mohutná koule sněhu objevená počátkem minulého roku se při svém přibližování ke Slunci a k Zemi zjasňuje. C/2022 E3 (ZTF) bude nejblíže Slunci koncem tohoto týdne a v té době se může stát viditelnou pro severní pozorovatele s jasnou a tmavou oblohou i bez triedru. Je pozoruhodné, že je obtížné předpovídat jasnost komet při jejich přibližování ke Slunci. Na snímku pořízeném minulý týden před malebným hvězdným polem se doprava nahoru táhnou tři modré iontové ohony, které jsou pravděpodobně důsledkem proměnlivého slunečního větru na ionty vyvrhované z ledového jádra komety. Vlevo nahoře je vidět mnohem kratší bílý prachový ohon komety. Zelenou záři komety způsobuje zářící uhlíkový plyn. Kometa ZTF by měla projít nejblíže k Zemi počátkem února a poté by měla výrazně zeslábnout.

Objevování a osvěta: Volné místo postgraduálního studenta pro výzkum v rámci APODu.

Seznam odkazů v popisu

  1. NASA: What Is a Comet?
  2. Wikipedia: 2022_E3_(ZTF)
  3. EarthSky.org: Comet 2022 E3 now in morning skies, brightening
  4. Redd.it: Foto: Kočka u povaleného vánočního stromku :-)
  5. APOD: 2019-10-13 Hvězdná klenotnice: Otevřená hvězdokupa NGC 290
  6. NASA: anatomy-of-a-comet.en.jpg
  7. NASA: The Solar Wind Across Our Solar System
  8. Wikipedia: Ion
  9. CometCampaign.org: Comets visited by spacecraft
  10. APOD: 2022-12-24 Kometa 2022 E3 ZTF
  11. APOD: 2020-07-12 Utváření prachového ohonu komety CG
  12. NYTimes.com: Why a Comet’s Head Is Green, but Its Tail Is Not
  13. TheSkyLive.com: Comet C/2022 E3 (ZTF)

Autoři a správci: Robert Nemiroff (MTU) & Jerry Bonnell (UMCP); český překlad Josef Chlachula
NASA Official: Phillip Newman Specific rights apply. NASA Web Privacy Policy and Important Notices
A service of: ASD at NASA / GSFC & Michigan Tech. U.


Odkaz na originální APOD

Náhodný APOD
Štítky: Prvky, Vodík, Velký třesk

39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »