< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  29. leden 2023

Astronomický snímek dne (APOD) - 29. leden 2023

Roztáhnout stránkuZúžit stránku
předchozínásledující

Barnard 68: Temné molekulární mračno

Uznání: FORS Team, 8.2-meter VLT Antu, ESO

Kam se poděly všechny hvězdy? To, co se dříve považovalo za díru na obloze, je dnes astronomům známo jako tmavý molekulární mrak. Vysoká koncentrace prachu a molekulárního plynu zde z hvězd v pozadí pohlcuje prakticky veškeré viditelné světlo. Pochmurně temné okolí přispívá k tomu, že vnitřek molekulárních mračen patří k nejchladnějším a nejizolovanějším místům ve vesmíru. Jednou z nejpozoruhodnějších těchto temných absorpčních mlhovin je oblak na obrázku v souhvězdí Hadonoše (Ophiucha) známý jako Barnard 68. To, že uprostřed nejsou vidět žádné hvězdy, naznačuje, že Barnard 68 je poměrně blízko, podle měření je asi 500 světelných roků daleko a má rozměr půl světelného roku. Jak molekulární mračna jako je Barnard 68 vznikají není přesně známo, ví se ale, že tyto mraky samotné jsou nejspíš místy vznikání nových hvězd. Zjistilo se, že samotný oblak Barnard 68 se ve skutečnosti smršťuje a dává vzniknout novému hvězdnému systému. Oblak je možné naskrz přímo prohlédnout v infračerveném světle.

Pohlednice z vesmíru 2022: Roční přehled APODu.

Pohlednice z vesmíru 2022: Přednáška Roční přehled APODu.

Seznam odkazů v popisu

  1. Wikipedia: Molecule
  2. APOD: 2003-07-06 Fraktální mezihvězdný prach zblízka
  3. APOD: 1997-04-30 __molekulárního_plynu_
  4. NASA: Visible Light
  5. Youtube.com: Star formation by collapse of molecular clouds
  6. Ggpht.com: Foto: Osamělý dům na ostrově
  7. APOD: Dark Nebulae
  8. ESO.org: How to Become a Star - ESO Telescopes Provide Most Detailed View Ever Into a Dark Cloud
  9. Wikipedia: Ophiuchus
  10. Wikipedia: Barnard_68
  11. Wikipedia: Edward_Emerson_Barnard
  12. NASA: What is a light-year and how is it used?
  13. SWIN.edu.au: Molecular Cloud
  14. ESO.org: Secrets of a dark cloud
  15. Ytimg.com: Foto: Tři psi :-)
  16. APOD: 2020-12-06 M16: Pilíře stvoření hvězd
  17. APOD: 2022-10-20 Sloupy stvoření
  18. NASA: Stars
  19. UniverseToday.com: Astronomers Predict Birth of a New Star
  20. Harvard.edu: The Inevitable Future of the Starless Core Barnard 68
  21. ESO.org: Secrets of a Dark Cloud - Unique Infrared SOFI Images of Barnard 68 Probe the Very First Stages of Star Formation
  22. NASA: Infrared Waves

Autoři a správci: Robert Nemiroff (MTU) & Jerry Bonnell (UMCP); český překlad Josef Chlachula
NASA Official: Phillip Newman Specific rights apply. NASA Web Privacy Policy and Important Notices
A service of: ASD at NASA / GSFC & Michigan Tech. U.


Odkaz na originální APOD

Náhodný APOD
Štítky: Barnard 68, Molekulární mračno, Prach

36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »