< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  22. únor 2023

Astronomický snímek dne (APOD) - 22. únor 2023

Roztáhnout stránkuZúžit stránku
předchozínásledující

Naše více aktivní Slunce

Uznání a copyright: Mehmet Ergün

Na našem Slunci začíná být rušno. Slunce se teprve před dvěma lety vynořilo ze slunečního minima tak klidného, že celé měsíce byly bez, byť jediné sluneční skvrny. Naproti tomu je letos naše Slunce neobvykle aktivní a s velkým předstihem se blíží úrovni sluneční aktivity, která byla před deseti lety při posledním slunečním maximu. Stále aktivnější Slunce bylo před dvěma týdny zachyceno s četnými zajímavými útvary. Snímek byl pořízen v jediné charakteristické barvě světla zvané H-alfa, barevně invertovaný a falešně zbarvený. Velkou část povrchu Slunce pokrývá koberec spikulí. Zjasnění směrem k okrajům Slunce způsobuje zvýšená absorpce poměrně chladného slunečního plynu a nazývá se okrajové ztemnění. Těsně za slunečním kotoučem vystupuje několik třpytivých protuberancí, zatímco protuberance promítající se na povrch Slunce se nazývají filamenty a jsou vidět jako světelné čáry. Magneticky zašmodrchané aktivní oblasti jsou tmavé i světlé a obsahují chladné sluneční skvrny. Jak se magnetické pole Slunce vyvíjí ke slunečnímu maximu v několika příštích letech, tak není jasné, zda se vysoká aktivita Slunce bude ještě zvyšovat.

Seznam odkazů v popisu

  1. Wikipedia: Solar_minimum
  2. APOD: 2019-03-06 Únor bez slunečních skvrn
  3. APOD: 2019-07-15 Kosmická stanice křižuje neposkvrněné Slunce
  4. APOD: 2015-06-29 Přechod skupiny skvrn AR 2339 přes Slunce
  5. SpaceWeatherArchive.com: Sunspot Counts Hit Their Highest Level in 9 Years
  6. Wikipedia: Solar_maximum
  7. Medium.com: Foto: Kočička :-)
  8. Facebook: Mehmet Ergün: Die Sonne von heute!
  9. Wikipedia: H-alpha
  10. NASA: Scientists Uncover Origins of the Sun’s Swirling Spicules
  11. Wikipedia: Limb_darkening
  12. APOD: 2022-03-02 Rekordní protuberance ze Solar Orbiteru
  13. APOD: 2015-01-25 Spletené sluneční eruptivní protuberance
  14. APOD: 2022-09-13 Dlouhý hadovitý filament na Slunci
  15. NASA: SDO Shows Active Regions Across Front of Sun
  16. NASA: Sunspots and Solar Flares
  17. NASA: Sun's Magnetic Field Portrayed
  18. SpaceWeatherArchive.com: Sunspot Counts Hit Their Highest Level in 9 Years

Autoři a správci: Robert Nemiroff (MTU) & Jerry Bonnell (UMCP); český překlad Josef Chlachula
NASA Official: Phillip Newman Specific rights apply. NASA Web Privacy Policy and Important Notices
A service of: ASD at NASA / GSFC & Michigan Tech. U.


Odkaz na originální APOD

Náhodný APOD
Štítky: Slunce, Sluneční činnost, Filamenty

21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »