Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  28. únor 2024

Astronomický snímek dne (APOD) - 28. únor 2024

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Stíny noci

Uznání a copyright: Dario Giannobile

Jak se obloha v noci stmívá? Postupně a s různými charakteristickými barvami vycházejícími z obzoru. Na snímku jsou zleva doprava zobrazeny stále pozdnější soumraky po západu Slunce ve 20 různých svislých pásech. Snímek byl pořízen minulý měsíc na opačnou stranu od Slunce v Syrakusách na italské Sicilii. Zcela vlevo je horní část oblohy před západem Slunce. Výrazné pásy směrem doprava jsou Venušin pás, modrý pás, pás obzoru a červený pás. Jak tmavý stín Země stoupá, barvy v těchto pásmech jsou způsobené přímým slunečním světlem, které se odráží od vzduchu a aerosolu v zemské atmosféře, vícenásobnými odrazy, na nichž se někdy podílí červený západ Slunce, a refrakcí. V praxi mohou být tyto pásy difuzní a těžko rozpoznatelné a jejich barvy mohou záviset na barvách v blízkosti zapadajícího Slunce. Nakonec Slunce úplně zapadne a obloha potemní. Nezoufejte, až ráno Slunce opět vyjde, bude se to celé opakovat.

Seznam odkazů v popisu

  1. Facebook: Dario Giannobile: RED BAND & SECOND EARTHSHADOW - The rarest characteristics of anti twilight
  2. APOD: 2023-05-06 Soumrak v květině
  3. APOD: 2019-06-24 Antikrepuskulární paprsky se sbíhají na opačné straně od Slunce
  4. Youtu.be: Siracusa in Sicily, Syracuse birthplace of Archimedes | 4K Drone Vid
  5. Wikipedia: Italy
  6. Youtu.be: Sicily, Italy ???????? - by drone [4K]
  7. APOD: 2023-06-26 Venušin pás nad Mount Everestem
  8. TWANight.org: The Elusive Bands of Anti-Twilight
  9. USRA.edu: Anti-twilight Colors and Belt of Venus
  10. ESO.org: Light Phenomena Over ESO’s Observatories IV: Dusk and Dawn
  11. Optica.org: Antitwilight I: structure and optics
  12. Wikipedia: Aerosol
  13. NASA: Earth's Atmosphere: A Multi-layered Cake
  14. APOD: 2017-01-20 Západ Slunce jak vrstvený dort
  15. Wikipedia: Refraction
  16. APOD: 2006-12-21 Rozbřesk s Minotaurem
  17. Weather.gov: Twilight Types
  18. Quoracdn.net: Foto: Smutný pes na zadním sedadle :-)
  19. APOD: 2023-10-19 Východ Slunce v Sunset Point

Štítky: Belt of Venus, Earth shadow, Západ slunce


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »