Česká astrofotografie měsíce - Listopad 2006

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

M33

Uznání a copyright: Zbyněk Vraštil

Podzimní obloha nám nabízí pohled na tři největší členy Místní skupiny galaxií. Od Labutě, která se již kloní k západu, přes Kassiopeu a Persea až vycházejícího Malého Psa se táhnou dvě ramena naší vlastní Galaxie, rameno Střelce a Oriona. V Andromedě září pouhýma očima viditelná galaxie M31. A v nevýrazném souhvězdí Trojúhelníka se nachází galaxie M33, galaxie z celého trojlístku nejmenší. A právě tento hvězdný ostrov se stal cílem fotografa Zbyňka Vraštila, cílem, který v listopadu získal ocenění „Česká astrofotografie měsíce“.

Tato galaxie s průměrem téměř 60 000 světelných let je domovem mnoha miliard hvězd různého stáří i vývojového stupně, mnoha vodíkových i prachových mlhovin i tajemné temné hmoty. My máme to štěstí, že se na ni díváme téměř ze shora a můžeme tak obdivovat celou krásu vyvinutých spirálních ramen, obklopujících jádro galaxie, ve kterém se pravděpodobně ukrývá černá díra.

Galaxii objevil již před rokem 1654 patrně Giovanni Batista Hodierna, své označení M33 však získala díky slavnému katalogu francouzského astronoma a lovce komet Charlese Messiera. Ten ji do svého seznamu zanesl 25. srpna 1764. Tato galaxie byla také mezi prvními, které Lord Ross, irský astronom a velký pozorovatel vesmíru, identifikoval jako galaxie spirální.

Zbyněk Vraštil nám přinesl krásný obrázek tohoto hvězdného ostrova, abychom se i my mohli obdivovat této krásné galaxii. Vzhledem ke své jasnosti na hranici pozorovatelnosti pouhým okem a úhlové velikosti dvou měsíčních úplňků bývá často jedním z prvních objektů, které adept astronomie může na obloze pozorovat pozorovat a tak v nás může vzbuzovat trochu nostalgie. A nostalgii v nás vzbuzuje i technika, kterou Zbyněk Vraštil použil na její vyfotografování - fotografie na klasický „celuloidový“ film. Zejména ti z nás, kteří na tomto médiu vyrostli, oceňují kvalitu a krásu získaného snímku. Ale myslím, že se bude líbit i všem ostatním.

Zbyňku, díky za něj.

Technické údaje a postup:

Datum pořízení: říjen 2006

Optika: SkyWatcher Newton 200/1000

Montáž: EQ-6 SynTrek

Snímač: Praktica Film: Fuji Provia RHP III 400 Pointace: Autopointer z webkamery by Martin Myslivec

Zpracování:

Odstranění pozadí, šumu a zvýraznění slabých partií bylo provedeno v programu Pleiades PixInsight LE, finální úpravy ve Photoshopu

Postup:

Kombinace pěti samostatných expozic po 45 minutách, pořízených během dvou nocí v říjnu 2006. Snímky byly automaticky zregistrovány a sečteny pomocí malé aplikace, napsané nad open source toolkitem eLynx SDK, na jehož vývoji se podílím http://cpoudras.free.fr/eLynx/en/index.html

Štítky: ČAM
Přejít na kompletní výsledky


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »