Od hlavy komety PanSTARRS
Uznání a copyright: Petr Horálek
O kometách že těžká řeč, rozhodnout že to nechce,
míní však, že by nemělo soudit se příliš lehce.
Nejsou snad všecky nešťastny, nejsou snad zhoubny všecky,
o jedné ale vypráví sám rytíř Luběněcki:
sotva se její paprsky odněkud k nám sem vdraly,
vskutku se v glinské hospodě hanebně ševci sprali.
Tolik o kometách poznamenal Jan Neruda v krásné básničce „Seděly žáby v kaluži“ ze sbírky „Písně kosmické“. Zda se i během letošního března kvůli kometám na obloze prali hanebně ševci v nějaké hospodě nevíme, ale astronomové využili každé z těch několika málo jasných nocí, aby očima, dalekohledy a astrografy pečlivě brázdili západní obzor. Hledali zde kometu C/2011 L4 PanSTARRS, která slibovala být jasnou ozdobou večerního nebe.
Jedním z nich byl i astronom Petr Horálek, který ji na pozorovací terase Hvězdárny v Úpici zachytil 20. března na záznamový čip digitálního fotoaparátu, snímek zpracoval a zaslal do soutěže Česká astrofotografie měsíce.
Kometa PanSTARRS získala své jméno po přehlídkovém teleskopu Pan-STARRS, tedy „Panoramic Survey Telescope & Rapid Response System“, který ji objevil 6. června 2011. Tehdy, téměř 2 roky před průchodem přísluním, se nacházela ještě za drahou Jupitera a měla jasnost 19. magnitudy. Výpočty dráhy ukázaly, že bude procházet poměrně blízko Slunce a že by se mohla stát jasnou vlasaticí jara tohoto roku.
Kometa se pohybuje Sluneční soustavou téměř kolmo k rovině ekliptiky a díky gravitačnímu působení se její původní oběžná doba přes 10 miliónů let výrazně zkrátí. Další návštěvou nás poctí již za „pouhých“ 109 466 let. Přísluním prošla 10. března 2013 vzdálena od Slunce necelou jednu třetinu vzdálenosti Země od naší mateřské hvězdy, tedy přibližně 45 miliónů kilometrů.
Tato vlasatice se vyznačuje výrazným prachovým ohonem, produkovaným během opakovaných výronů z jádra, namísto jeho stabilní produkce. Prach je tvořen zrnky velmi velké škály velikostí, což výrazně snižuje jeho intenzitu, neboť je prach rozprostřen ve velmi širokém vějíři ohonu, jak je vidět i na vítězném snímku. Oproti tomu je plynná část kometárního ohonu velmi tenká.
Kometa PanSTARRS je typickou představitelkou komet s jejich nevyzpytatelnými manýrami. Ovšem, i když nebyla nakonec tak jasná, jak zpočátku slibovala, skrývala se za mraky a v době největší jasnosti se „plazila“ nízko nad ještě světlým obzorem, neunikla astrofotografu Petru Horálkovi a díky němu neunikla ani nám. Nevíme sice, zda se mu podaří nafotit ji i při dalším průchodu přísluním, ale jistě nafotí mnoho dalších krásných pohledů do nebe, které pošle do soutěže ČAM. Za porotu ČAM, Českou astronomickou společnost, která tuto soutěž provozuje i za ostatní milovníky oblohy děkujeme a blahopřejeme.
- Technické údaje a postup:
Místo pořízení: Hvězdárna v Úpici
Datum pořízení: 20. března 2013, cca 19:10 SEČ
Optika: Celestron 0,28 m, f10; Canon 6D
Montáž: motorizovaná equatoriální
Snímač: CMOS 20,2 MP
Zpracování: Kometa PanSTARRS sice není kdovíjakým hitem jako třeba kometa Hale-Bopp z roku 1997. Rozhodně však přes všechna dramata s vývojem její jasnosti potěšila a i přes její obtížné vyhledávání na soumračné obloze se právem zařadila mezi nejjasnější komety za poslední desetiletí. Snímek pořízený přes motorizovaný Celestron 0,28 m (f10) ukazuje kometu na jasném hvězdném pozadí ještě za soumraku (a za svitu Měsíce v první čtvrti). Primární snahou bylo získat sadu snímků které by po vhodném zpracování ukázaly detaily ve bohatě strukturovaném prachovém ohonu komety. Jak se ale při zpracování ukázalo, kvalita a množství snímků k tomuto cíli nepostačilo, takže z výběru těch nejlepších jsem se zaměřil na zvýraznění podvojného proudu v ohonu od hlavy komety.
Postup: Sada 5 snímků s expozicí od 15 do 73 sekund (ISO 200) a jeden s expozicí 32 sekund (ISO 4000). Prvních 5 snímků ručně sesazeno ve vrstvách na hlavu komety v Adobe Photoshop CS6 - průhlednost 45 %, snímek s nejdelší expozicí vložen metodou screen (přičtení), ostatní v normálním režimu). Snímek s vysokým ISO měl potlačen šum už nastavením fotoaparátu. V programu Adobe Lightroom na něm byly upraveny křivky (kontrast, světla) a vyhlazen zbytkový šum a šum vzniklý při úpravách. Dodatečně byl snímek vložen do pozadí k předchozí složenině (rovněž normální režim vrstvy, průhlednost pouhých 25 %). Tím bylo dosaženo přirozenějšího vzhledu ohonu komety odpovídajícímu pohledu v dalekohledu. Hvězdy vynikly zejména ze dvou expozic při ISO 200, které byly pořízeny bezprostředně za sebou a pohyb komety vůči nim byl minimální. Po sloučení všech vrstev následovala finální práce s jasovými křivkami pro nalezení optimální hranice mezi přesaturovanou hlavou komety a dostatečným zvýrazněním podvojného proudu ohonu od hlavy komety (podvojný proud byl nejlépe znát při zvýšení jasu, jenomže to už zase byla hlava komety příliš saturovaná).
