Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Česká astrofotografie měsíce  >  2010  >  Leden  >  M52, NGC7635

Česká astrofotografie měsíce - Leden 2010

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

M52, NGC7635

Uznání a copyright: Pavel Pech

Pohled do hlubin vesmíru je téměř vždy úžasný. Už jen představa vzdáleností, velikostí a zároveň děsivé prázdnoty vesmírných hlubin tají dech. To však není vše. V těch hlubinách to vře a kolotá, děsivé energie roztáčejí obří nebeské víry a bubliny plynu, ničí hotové a vytvářejí objekty nové. Je tomu tak i na snímku Pavla Pecha, který se stal astrofotografií měsíce ledna roku 2010 soutěže Česká astrofotografie měsíce.

V okolí masivní hvězdy BD+602522 se vytvořila soustava minimálně tří vzájemně provázaných bublin plynu vyvržených z obálky této hvězdy intenzivním hvězdným větrem. Tato hvězda, čtyřicetkrát větší než naše Slunce, odfukuje plyn rychlostí téměř 2000 km/h do okolního prostoru, kde se sráží s hustým pracho-plynným mračnem, které ji obklopuje. Takto vzniklá obálka září světlem atomů ionizovaných zářením rodné hvězdy. I když na snímku působí ztracena v rozsáhlých mračnech plynu, její průměr přesahuje 6 světelných let a je pozorovatelná i menším dalekohledem. Objevil ji v roce 1787 dalekohledem o průměru zrcadla necelých 50 cm anglický astronom William Herschel, jehož rodiče pocházeli patrně z Moravy.

Tato mlhovina, zvaná Bublina řečí pozorovatelů či NGC 7635 poněkud strohou řečí nebeských katalogů, leží od nás ve vzdálenosti 11 000 světelných let směrem k souhvězdí Cassiopei. Další nepřehlédnutelný objekt na snímku leží na asi poloviční vzdálenosti k mlhovině Bublina. Představuje krásnou a na hvězdy bohatou otevřenou hvězdokupu s pořadovým číslem 52 ve známém katalogu Charlese Messiera. Ten ji také 7. září 1774 objevil, když kolem ní po obloze prolétala velká kometa, kterou pozoroval.

Aby snad ani ona nepřišla o romantičtější označení, než obyčejné M 52, nazval ji amatérský astronom Jeff Bondono "hvězdokupou soli a pepře". Krásně tak vystihl její vzhled v dalekohledu. Vzdálenost hvězdokupy není díky vysoké mezihvězdné absorpci známa příliš přesně. Výsledky mnoha měření kolísají mezi 3 000 a 7 000 světelnými roky. V případě průměrné vzdálenosti 5 000 světelných let by její skutečný průměr byl 19 světelných let, v němž je skryto asi 200 hvězd.V jejím centru pak na jeden kubický parsek připadají asi 3 hvězdy. Stáří hvězdokupy je odhadováno na pouhých 35 miliónů let.

Ani to však není vše, co snímek skrývá. Oddělena hradbou čtyř jasných hvězd, tedy na vítězném obrázku od hvězdokupy M 52 směrem ke středu spodního okraje snímku, leží slabě zřetelná otevřená hvězdokupa Czernik 43 (Cz 43), tvořená několika desítkami slabých hvězd, zahalených do jemného oparu slabé mlhoviny.

Na závěr nám již nezbývá než autorovi snímku Pavlu Pechovi poděkovat za obrázek, který zaslal do soutěže ČAM a prostřednictvím ní i všem těm, kteří mají rádi tajemno vesmíru. Doufáme, že i jim přinese přinejmenším stejnou dávku radosti a poznání jako nám.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Dobřany

Datum pořízení: 16.8.2009

Optika: Borg 77EDII, ATiK 314L+, Astrodon 5nm Ha

Montáž: HEQ-5

Zpracování:

MaxIm DL, Adobe Photoshop

Postup:

Expozice: 18x10min

Štítky: ČAM
Přejít na kompletní výsledky


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »