< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Společnost  >  Síň slávy  >  Pavel Pech

Pavel Pech

Pavel Pech
Pavel Pech

Rok narození: 1980

www.astrofotky.cz, blog.astrofotky.cz/pavelpech/

Nositel Ceny Jindřicha Zemana za rok 2015

Nositelem ceny Jindřicha Zemana za astrofotografii za rok 2015 se stal amatérský astrofotograf Pavel Pech. Cenu uděluje každoročně Česká astronomická společnost na základě návrhu poroty soutěže Česká astrofotografie měsíce.

Že existuje i jiné souhvězdí než Velká medvědice (lépe řečeno Velký vůz, vzhledem k Pavlovým tehdejším znalostem) zjistil až v prosinci roku 2007, kdy si koupil svůj vůbec první astronomický dalekohled od firmy Orion (reflektor 203/1200 mm, Dobson). Začal se zajímat o tehdy naprosto novou disciplínu. Nejprve se věnoval pouze vizuálnímu pozorování, aby získal základní astronomické znalosti. Zhruba od března 2008 však propadl touze a lákadlům astrofotografie a od té doby, jak sám říká, nespí.

Jeho prvním fotografickým dalekohledem byl Borg 77 EDII, refraktor s průměrem objektivu 77 mm a délkou ohniska 510 mm. Používán byl na paralaktické montáži HEQ5 s reduktorem ohniska, který zvyšoval světelnost na F/4.3. Pavel patří mezi několik málo fotografů, kteří neměli tu čest začínat fotografovat s digitální zrcadlovkou, ale patří do skupiny ccd astrofotografů. Jeho první, tehdy 0.4 megapixelová kamera se tak stala prostředníkem pro první krůčky v oblasti astrofotografie. A nebyly jednoduché ... Pavel ihned poznal, že výjezdy za temnou oblohou budou nutností. S kolegou Davidem Kraftem tak zažíval svoje první tuhé mrazy uprostřed luk a polí, při kterých mnohdy řešil i prvotní technické problémy se svými přistroji. Následoval průzkum trhu s astrofotografickou technikou, automatizace techniky a pokukování po něčem „lepším“. S vidinou leteckých výletů za tmou Pavel zakoupil lehkou, transportovatelnou sestavu, fotodalekohled miniBorg 45EDII a jako alternativu k ccd kameře i DSLR Canon EOS 1000D, který je pro něho po modifikaci ideální na fotografování rozsáhlých souhvězdí. Hlavní směr byla pro Pavle ale ccd fotografie a tak se z klasické, barevné astrofotografie, vydal i směrem multispektrálních snímků na čarách H-alfa, OIII, SII. Jako jeden z prvních majitelů zakoupil o několik řádů lepší ccd kameru Atik 314L+ s regulovaným chlazením a montáž HEQ zaměnil za velmi kvalitní Losmandy G-11 s navigačním systémem Gemini. Pavel však zjistil, že každý astronomický objekt vyžaduje také optimální optiku a ccd kameru pro jeho zaznamenání. Do sbírky dalekohledů tak přibyl klasický 11“ Schmidt-Cassegrain a následně i jeho fotografická verze EDGE.

V současné době Pavel fotografuje s kamerou G3-11000, vrátil se z cesty za tmou v Chile, vytvořil ojedinělou databázi astrofotografií (astrofotky.cz) a určitě neustále plánuje další a další kompozice v hlubinách vesmíru. Porota ČAM se tak velmi těší na jeho další snímky, které přímo odrážejí velké usílí a pokrok v digitální astrofotografii, kterým si Pavel jako člověk, snažící se stáhnout celý vesmír do svého laptopu, prošel v tak krátkém období.

Doporučené odkazy

VYBRANÉ FOTOGRAFIE

Okolí hvězdy Sadr Autor: Pavel Pech
Okolí hvězdy Sadr
Autor: Pavel Pech
Multispektrální snímky mlhoviny IC 410 Autor: Pavel Pech
Multispektrální snímky mlhoviny IC 410
Autor: Pavel Pech
Star trails Autor: Pavel Pech
Star trails
Autor: Pavel Pech
Galaxie M81 Autor: Pavel Pech
Galaxie M81
Autor: Pavel Pech


O autorovi

Karel Mokrý

Karel Mokrý

Narodil se v roce 1977 v Chrudimi. K astronomii ho přivedl návod na stavbu jednoduchého dalekohledu v časopise ABC, později se věnoval pozorování proměnných hvězd. Od roku 2001 se aktivně podílí na technické správě a tvorbě obsahu astro.cz. V letech 2001 - 2010 byl rovněž členem Výkonného výboru ČAS. V roce 2005 stál u zrodu prestižní české fotografické soutěže ČAM, v níž je rovněž až do současnosti porotcem.

Další články autora (321)

Štítky: Pavel Pech, Síň slávy

36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »