Úvodní strana  >  Společnost  >  Síň slávy  >  Zdeněk Švestka

Zdeněk Švestka

Zdeněk Švestka dostává z rukou Jiřího Grygara Nušlovu cenu 2002 Autor: Archiv astro.cz
Zdeněk Švestka dostává z rukou Jiřího Grygara Nušlovu cenu 2002
Autor: Archiv astro.cz

 

Rok narození : 1925

Rok úmrtí: 2013

 

Nušlova cena za rok 2002

 

Doc. RNDr. Zdeněk Švestka, DrSc. se narodil v r. 1925 v Praze. Uzavření českých vysokých škol způsobilo, že ke studiu matematiky a fyziky na přírodovědecké fakultě UK v Praze se mohl přihlásit až po skončení II. světové války v létě 1945. Na univerzitě ho nejvíce ovlivnil doc. František Link, který vedl jeho první kroky v pozorování Slunce na ondřejovské hvězdárně u proslulého spektrohelioskopu. Ještě během vysokoškolských studií byl Z. Švestka 1. 7. 1948 přijat na hvězdárnu do pracovního poměru, formálně jako pomocný zahradní dělník. Byl tedy prvním mladým zaměstnancem tehdy nevelké hvězdárny a brzy vynikl jako vůdčí osobnost v rozvoji zdejší sluneční fyziky. V r. 1949 získal na UK akademický titul RNDr., v r. 1956 patřil mezi první nositele tehdy nově zřízené vědecké hodnosti CSc., r. 1965 se na UK v Praze habilitoval a v r. 1966 byl mezi prvními astronomy, kdo získali vědeckou hodnost DrSc. Od r. 1956 byl vedoucím slunečního odd. Astronomického ústavu ČSAV, které se pod jeho vedením vypracovalo na přední evropské pracoviště zvláště ve výzkumu slunečních erupcí a vztahu Slunce-Země. Švestkovy zásluhy byly brzy oceněny v národním i mezinárodním měřítku.

Koncem r. 1970 dostal Švestka nabídku ke dvouletému pobytu na pracovišti ESTEC v Holandsku a když byl po roce vedením tehdejší ČSAV předčasně odvolán, rozhodl se r. 1972 emigrovat i se svou manželkou RNDr. Lídou Fritzovou, rovněž odbornicí ve výzkumu Slunce. V následujících letech postupně pracoval ve Freiburgu v SRN, v laboratořích firmy American Science and Engineering v Cambridge v USA a od r. 1977 v Laboratoři pro výzkum kosmického prostoru v Utrechtu v Holandsku, kde se usadil natrvalo. Ve věku 76 let je stále vysoce produktivním vědcem, ačkoliv formálně odešel do důchodu v r. 1990. Má navíc částečný úvazek v CASS v Kalifornii. Své kontakty s domovem však nikdy nepřerušil a po převratu r. 1989 se do Prahy a Ondřejova často vrací, neboť úzce spolupracuje při kosmickém výzkumu Slunce především se skupinou RNDr. Františka Fárníka z observatoře v Ondřejově. V r. 1995 se též podílel na mezinárodním posuzování kvality výzkumu Astronomického ústavu AV ČR v evaluační komisi, kterou vedl přední holandský astrofyzik Prof. C. de Jager.

Z. Švestka se spisovkou uprostřed, po levé ruce jeho žena Lída, J. C. Pecker a L. Perek. Fotografie z kongresu IAU v Praze srpnu r. 2006, kdy vydavatel časopisu Solar Physics uspořádal ke 40 letům redakční spolupráce se Z.Š. slavnostní oběd. Autor: Jiří Grygar
Z. Švestka se spisovkou uprostřed, po levé ruce jeho žena Lída, J. C. Pecker a L. Perek. Fotografie z kongresu IAU v Praze srpnu r. 2006, kdy vydavatel časopisu Solar Physics uspořádal ke 40 letům redakční spolupráce se Z.Š. slavnostní oběd.
Autor: Jiří Grygar

Doc. Švestka se věnoval také výuce a popularizaci astronomie. Velký vliv na tehdejší studenty astronomie měla jeho monografie Hvězdné atmosféry (NČSAV Praha, 1954) a Mezihvězdná hmota (společně s V.Vanýskem, NČSAV Praha, 1956). Společně s doc. J. Kleczkem publikoval Astronomický a astronautický slovník (Orbis Praha, 1963).

Zdeněk Švestka se od svých vysokoškolských studií na Karlově universitě věnoval pod vedením doc. Františka Linka sluneční fyzice – nejprve jako praktikant, později jako pozorovatel a vědecký pracovník. Zabýval se jak aspekty pozorování slunečního povrchu, když navrhl a pomohl zkonstruovat unikátní vícekamerový sluneční spektrograf ondřejovské observatoře, tak zejména zpracováním spektroskopických pozorování a jejich astrofyzikální interpretací, v čemž dosáhl světové úrovně, zvláště při komplexním multispektrálním výzkumu slunečních erupcí. Zaměřil se též na jevy v meziplanetárním prostoru, které s erupcemi úzce souvisejí. V posledních desetiletích se soustřeďuje zvláště na výzkum rentgenového záření v erupcích a ve sluneční koroně, přičemž získal řadu světových priorit.

Po svém odchodu z Ondřejova získal okamžitě zaměstnání na prestižních vědeckých pracovištích v Holandsku, SRN a USA a často reprezentoval Nizozemí ve význačných mezinárodních projektech slunečního kosmického výzkumu. V době, kdy pracoval pro firmu AS&E v americké Cambridge, se podílel na návrhu a realizaci prvního slunečního rentgenového teleskopu s vysokým rozlišením (1974-1977), jenž byl pak využíván americkými astronauty na kosmické stanici Skylab. Účastnil se dále přípravy a realizace experimentu XRP na americké družici Solar Maximum Mission. V roce 1973 navrhl nový model  slunečních erupcí, zahrnující vznik úkazu v koroně  a jeho interakci s chromosférou Slunce, jenž je dnes považován za kanonický. V r. 1976 vydal monografii „Solar Flares“ (Reidel, Dordrecht), která se stala na dlouhá léta stěžejní prací i vysokoškolskou učebnicí v tomto oboru. Celkem publikoval přes 200 původních vědeckých prací, které jsou velmi často citovány ve světové odborné literatuře.
V letech 1959-1970 byl členem redakční rady mezinárodního časopisu Bulletin of the Astronomical Institutes of Czechoslovakia“, v němž publikoval sám i se svými kolegy řadu závažných prací a k dobrému jménu časopisu přispěl také velmi  kvalitními recenzemi. V letech 1964-1970 byl presidentem komise Mezinárodní astronomické unie (IAU) č. 10 (sluneční činnost). Od vzniku v r. 1966 až dosud je jedním z výkonných redaktorů dnes mimořádně prestižního mezinárodního vědeckého časopisu Solar Physics. Zastával řadu dalších funkcí v IAU, organizaci COSPAR a v jiných institucích, zabývajících se jednak studiem Slunce a jednak kosmickým výzkumem. (Podrobnosti viz sborník Ondřejovská hvězdárna 1898-1998, Vesmír, Praha 1998.)

Na počest Zdeňka Švestky je pojmenována planetka (17805) Švestka.

Nušlova cena 2002

Nušlova cena za rok 2002 byla Zdeňku Švestkovi předána 5. září roku 2002 v budově Akademi věd ČR v Praze na Národní ulici. Laureát při této příležitosti přednesl přednášku na téma Družice, počítače a naše nejbližší hvězda

Doporučené odkazy



Štítky: Nušlova cena, Zdeněk Švestka


9. vesmírný týden 2024

9. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 26. 2. do 3. 3. 2024. Měsíc po úplňku bude zářit v druhé polovině noci a ráno, kde se přiblíží k hvězdě Antares. Na večerní obloze je vidět Jupiter a Uran. Aktivita Slunce je stále vysoká a na povrchu je velká skvrna. Soukromý přistávací modul Nova-C Odysseus dosedl na povrch Měsíce zřejmě na boku, ale stále vysílá. Z oběžné dráhy se vrátilo pouzdro soukromé společnosti Varda Space. Proběhlo další, devatenácté přistání stupně Falconu 9. Uplynulo 20 let od startu mise Rosetta-Philae ke kometě 67P a v létě to bude 10 let od jejího příletu k ní.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC2359 Thorova helma

Titul Česká astrofotografie měsíce za leden 2024 obdržel snímek „NGC 2359 - Thorova helma“, jehož autorem je Roman Hujer   Jméno Thor nalezneme zejména v mytologii severských národů, například Germánů či Vikingů. Jeho otcem byl Odin, jeden z bohů zde nejvyšších. Je bohem

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

12P Pons-Brooks

12P/Pons–Brooks je periodická kométa s obežnou dobou 71 rokov. Zodpovedá klasickej definícii kométy typu Halley s obežnou dobou medzi 20 a 200 rokmi a je tiež jednou z najjasnejších známych periodických komét, ktorá vo svojom prístupe k perihéliu dosahuje absolútnu vizuálnu magnitúdu ~ 5 . Kométu Pons-Brooks objavil na observatóriu v Marseille v júli 1812 Jean-Louis Pons a neskôr ju v roku 1883 objavil William Robert Brooks. Najbližší prechod perihélia je 21. apríla 2024, pričom najbližšie priblíženie k Zemi je 1,55 AU (232 miliónov km) 2. júna 2024. Očakáva sa, že kométa zjasní na zdanlivú magnitúdu 4,5. Jadro kométy sa odhaduje na priemer približne 30 km za predpokladu, že počas fotometrie v roku 2020 neprodukovalo príliš veľa prachu a plynu. 12P/Pons–Brooks môže byť materským telesom slabého decembrového meteorického roja κ-Draconids, ktorý je aktívny približne od 29. novembra do 13. decembra. Vyfotené 27.2.2024 krátko po západe Slnka za zlých podmienok cez vysokú oblačnosť. Chvíľami ani guiding nefungoval. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, guidescope 180mm. Software: NINA, Astro pixel processor, Starnet++, Adobe photoshop 37x60 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 30 flats, 30 darks, master darkflats 27.2.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »