Úvodní strana  >  Společnost  >  Síň slávy  >  Martin Šolc

Martin Šolc

Martin Šolc cena Autor: Pavel Hrdlička - licence Creative Commons BY-SA 4.0
Martin Šolc cena
Autor: Pavel Hrdlička - licence Creative Commons BY-SA 4.0

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Rok narození : 1949

Nušlova cena za rok 2018

 

Doc. RNDr. Martin Šolc, CSc. se narodil v r. 1949 v Praze, v březnu příštího roku se tak dožívá významného životního jubilea. Maturoval na gymnáziu se zaměřením na matematiku a fyziku v Praze 2, na tehdejší třídě Wilhelma Piecka (dnes Korunní). V letech 1967–1972 vystudoval astronomii na Matematicko-fyzikální fakultě UK, kde se setkal s profesory J. M. Mohrem a Vladimírem Vanýskem. Diplomovou prací na téma Užití metody Monte Carlo k odhadu mnohonásobného rozptylu světla v reflexních mlhovinách ukončil v r. 1972 studium a nastoupil do vědecké aspirantury na Katedře astronomie a astrofyziky ve Švédské ulici pod vedením prof. Vanýska. Kandidátskou práci o přenosu záření v hustých prachových cirkumstelárních obálkách obhájil v r. 1979 a získal vědeckou hodnost CSc. Jako odborný asistent se pak zaměřil na studium komet a meziplanetární hmoty, v r. 1986 se habilitoval a stal se tak docentem astronomie na MFF UK.

V letech 1993–1998 se Martin Šolc účastnil pozorovacího programu infračervené družice ISO (Infrared Space Observatory) v Ústavu Maxe Plancka pro jadernou fyziku v Heidelbergu. Znamenalo to přípravu fotometrického pozorování komet, zejména komety Hale-Bopp a pak vyhodnocování dat pod vedením profesora Eberharda Grüna. Získané výsledky se staly základem několika článků v řadě prestižních mezinárodních časopisů.

Celý svůj profesní život spojil Martin Šolc s MFF UK. Jako ředitel Astronomického ústavu UK v letech 1987-1999 se výrazně zasloužil o jeho rozvoj a přechod k moderní vědecko-pedagogické instituci. Na jeho bedrech ležela v 90. letech odpovědnost za přestěhování celé katedry z vily ve Švédské ulici do areálu MFF UK v Troji. A to i doslovně, neboť např. stěhování knihovny A. Seydlera čítající přes 10 tis. svazků probíhalo svépomocí všech tehdejších pracovníků.

Martin Šolc je astronomické veřejnosti známý především jako zanícený pedagog s širokým spektrem témat. Na jeho skvělé přednášky ze základů astronomie a z mezihvězdné látky s vděčností vzpomínají celé generace našich astronomů. Jako dlouholetý předseda státnicové komise svým vlídným přístupem ke studentům vždy navozoval během zkoušky příznivou atmosféru.

Jeho odbornou činnost dokumentuje jeho autorství či spoluautorství 56 publikací z oboru astrofyziky, fyziky komet a meziplanetární látky, 67 původních článků a 4 sborníky z oboru historie astronomie, 2 přeložené knihy, 15 studií k restaurování historických přístrojů a scénářů výstav, 8 učebnic pro základní, střední a vysoké školy, a 2 větší sborníky z oboru vzdělávání seniorů. Doc. Šolc se podílel na organizaci řady významných mezinárodních konferencí, jmenujme např. Annual Meeting of the Meteoritical Society 1994, JENAM 98, či 26. valné shromáždění Mezinárodní astronomické unie v Praze v roce 2006. Martin Šolc se věnoval i překládání odborné literatury, připomeňme zde alespoň Odhalená tajemství Slunce (nakl. Mladá fronta, 1999) od Rudolfa Kippenhahna – známého německého astronoma narozeného v Čechách, ředitele hvězdárny v Göttingen a později ředitele Ústavu Maxe Plancka pro astrofyziku. Spolupracuje dlouhodobě s
Národním technickým muzeem jako autor, konzultant, oponent a přednášející, a rovněž s Národní knihovnou ČR jako poradce při restaurování historických předmětů (slunečních hodin, glóbů) či výrobě replik Bürgiho a Habermelova sextantu.

Martin Šolc stojí také za celou řadou unikátních výstav. Na jeho popud bylo v r. 1998 otevřeno v Ondřejově „Astronomické muzeum Vojtěcha Šafaříka“, jako společná expozice Astronomického ústavu AV ČR a Astronomického ústavu Univerzity Karlovy, a to k 650. výročí založení Univerzity Karlovy a současně k 100. výročí založení observatoře Ondřejov. Dalším jeho počinem je např. stálá expozice v Astronomické věži Klementina, kterou obdivují všichni zahraniční návštěvníci Prahy, a další stálá expozice „Tycho Brahe a Benátky“ v muzeu v Benátkách nad Jizerou. Od roku 1993 se doc. Šolc aktivně podílí na činnosti univerzit třetího věku, od r. 1998 působí ve vedení Asociace U3V České republiky. V letech 2000–2001 reprezentoval ČR v Bruselu ve skupině expertů EU pro tvorbu norem, které mají naplňovat různé druhy celoživotního vzdělávání, od profesních rekvalifikací přes postgraduální kurzy až po zájmové vzdělávání seniorů.

Ne nadarmo získal Martin Šolc během svého působení řadu ocenění, ze všech jmenujme tři nejvýznamější: Cenu Literárního fondu 1984 za vynikající středoškolskou učebnici Šolc – Švestka – Vanýsek: Fyzika hvězd a vesmíru, Medaili Matematicko-fyzikální fakulty v r. 1989, a pojmenování planetky 7799 MartinŠolc, objevené na jihočeské Kleti (IAU 1999).

Text převzat z laudatia Ceny Františka Nušla (autor textu Dr. Jan Vondrák).

Nušlova cena 2018

Martin Šolc cena 01 Autor: Pavel Hrdlička - licence Creative Commons by-sa 4.0
Martin Šolc cena 01
Autor: Pavel Hrdlička - licence Creative Commons by-sa 4.0
Jako ocenění vědeckého i pedagogického přínosu doc. Martina Šolce se Česká astronomická společnost rozhodla udělit mu Nušlovu cenu za rok 2018. 

Cena Františka Nušla za rok 2018 byla doc. Martinu Šolcovi předána při slavnostním shromáždění v pražském planetáriu dne 3. 12. 2018. Cenu předal předseda České astronomciké společnosti prof. Petr Hrinzel a čestný předseda České astronomické společnosti Dr. Jiří Grygar. Laudatio pronesl emeritní předseda České astronomické společnosti Dr. Jan Vondrák. Doc. Martin Šolc pronesl laureátskou přednášku nazvanou Astronomové a vlastenci: Alois Martin David, Josef František Smetana a Josef Jan Frič.

Doporučené odkazy



O autorovi

Miloš Podařil

Miloš Podařil

Miloš Podařil (*1984, Jihlava) je jedním ze spoluzakladatelů Jihlavské astronomické společnosti, jíž je od roku 2004 předsedou. V letech 2010-2024 byl členem Výkonného výboru České astronomické společnosti a působí také jako předseda Pobočky Vysočina ČAS. Od roku 2022 působí v Muzeu Vysočiny Jihlava. Kromě astronomie se zabývá ekonomií a projektovým managementem zejména v oboru muzejnictví. 

Štítky: Martin šolc, Nušlova cena


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »