Úvodní strana  >  Společnost  >  Síň slávy  >  Pavol Rapavý

Pavol Rapavý

RNDr. Pavol Rapavý
RNDr. Pavol Rapavý

Rok narození : 1955

Narodil se v době, kdy naší Zemi bylo přibližně 4,543 miliard let a kolem ní obíhajícímu Měsíci 4,45 až 4,5 miliard. Naše rodná Galaxie se v té době dožívala 13,6 miliard let, tedy s přesností necelé miliardy roků. Náš vesmír byl v té době stár asi 13.82 miliard let.

Stáří planetky Palorapavý nezná v současné době asi nikdo, víme však, že každých 4,14 roku oběhne Slunce jednou dokola. Od chvíle narození Pala Rapavého tak oběhla Slunko téměř 15 krát.

Pro laureáta však, zdá se, čas téměř neběží. Alespoň jsme zatím například nezjistili, kdy spí. Při naší poslední návštěvě na jeho zamilované hvězdárně v Rimavské Sobotě, kdy jsme se po noci probdělé nad budoucími stránkami právě vznikající astronomické publikace stěží probudili, již vítal nás ve svém šedém svetru s pánví čerstvě opečené vaječné omelety. A to ještě po našem usnutí zaskočil na chvíli do kopule vyfotografovat konjunkci Jupitera a Marse, o které se nám již jen zdálo. Však také editace knihy „Nebeské perly české a slovenské astrofotografie“ stála hlavně jeho podobných bezesných nocí bezpočet.

Nemusíme však jezdit ani až na daleko na Slovensko. Stačí však pouhý telefonát. Zvoníme sice o chvíli déle než je obvyklé, abychom však vzápětí pochopili důvod: „…Prepáč, musel som si však utrieť ruky. Vyrábam práve model planetky Rimavská Sobota …“. A tak je to vždy.

Ovšem osobní návštěva v Palově působišti, hvězdárně v Rimavské Sobotě, je vždy zážitkem, ze kterého může člověk čerpat energii ještě půl roku … do příští návštěvy. Je to přeci jen od nás trochu daleko. Ovšem, od příjezdu před bránu hvězdárny, skryté v malém, ale pečlivě udržovaném lesoparku, kde se nenápadně skrývají nenápadné, o to však milejší objekty, na nás padne poklidná atmosféra vesmírného nekonečna, doprovázená štěbetáním dětí z astronomického kroužku či otázkami návštěvníků dychtivých pohledu tam daleko do hlubin nebes.

Tu a tam se z hloubi lesíka či kopule vynoří postavy dalších zaměstnanců či jeho manžely Danky, která s fotoaparátem spěchá po krátkém letním dešti pod koruny stromů zachytit na fotografický film tajemný svět obrazů ukrytých ve vodních kapkách. A s trochu provinilým úsměvem „…za chvíľu sa vrátim …“ zmizí opět v zeleni. Ale plní slovo a vrací se.

Již odjíždíme, vzpomínáme si však ještě a prosíme Pala Rapavého, zda nemá kontakt na kohosi z astronomického světa, koho nemůžeme již delší dobu sehnat. „…no však áno, včera som s ním hovoril …“.

Tak to je Pavol Rapavý. Ředitel hvězdárny v Rimavské Sobotě, porotce soutěže Česká astrofotografie měsíce, jeden z čelních představitelů Slovenského zväzu astronómov a tak dále, také však obětavý astronom, ale hlavně … kamarád, tělem i duší.

VYBRANÉ FOTOGRAFIE

Hvězdárna
Hvězdárna
dalekohled
dalekohled
Paľo Rapavý získává Čestné ocenění poroty České astrofotografie měsíce. Autor: Daniela Rapavá.
Paľo Rapavý získává Čestné ocenění poroty České astrofotografie měsíce.
Autor: Daniela Rapavá.
ČAM 2012.07: Venuša pred a po prechode (Pavol Rapavý)
ČAM 2012.07: Venuša pred a po prechode (Pavol Rapavý)


O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: Síň, Síň slávy


42. vesmírný týden 2026

42. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 10. do 18. 10. 2026. Dorůstající Měsíc se objeví na večerní obloze a v neděli 18. října nastane první čtvrt. Na ranní obloze Mars dokončuje průchod hvězdokupou M44 (Jesličky). Nedaleko je Jupiter. Saturn je po opozici vidět celou noc. Venuše a Merkur zůstávají objekty pro denní pozorování. Slunce je aktivní, 10. října zasáhl Zemi výron koronální hmoty a vyvolal silnou geomagnetickou bouři a polární záře byla slabě vidět i z Česka. Z ISS se vrátila posádka Crew-12 a jihokorejská raketa Nuri vynesla družice NEONSAT. Před 50 lety skončil neúspěchem let Sojuzu 23.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Ngc 6888

NGC 6888 (také známá jako mlhovina Srpek nebo Caldwell 27) je emisní mlhovina v souhvězdí Labutě vzdálená od Země přibližně 4 700 světelných let. Objevil ji William Herschel 15. září 1792. Mlhovina je tvořena rychlým hvězdným větrem z Wolfovy–Rayetovy hvězdy s označením WR 136 (HD 192163), který se sráží s pomaleji se pohybující obálkou, kterou hvězda odvrhla, když se stala rudým obrem před zhruba 250 000 lety. Výsledkem srážky je obálka a dvě rázové vlny, jedna se šíří směrem ven a druhá dovnitř. Vlna šířící se dovnitř zahřívá hvězdný vítr na teploty, při kterých vyzařuje rentgenové záření. Je to objekt s malou plošnou jasností a nachází se přibližně 2,5 stupně jihozápadně od hvězdy Sadr (γ Cygni). Při pozorování velmi pomůže astronomický mlhovinový filtr (UHC nebo OIII). Za příznivých podmínek je možné objekt s pomocí filtru zahlédnout i v dalekohledu o průměru pouhých 80 mm. Větší dalekohledy (200 mm a větší) odhalí srpkovitý tvar, který se podobá znaku euro, díky čemuž se mlhovině někdy říká anglicky „Euro sign nebula“. Ústřední hvězda WR 136 má hvězdnou velikost 7,5 a je tak pozorovatelná i triedrem. Během pár tisíciletí se plyn tvořící mlhovinu rozptýlí do okolí a mlhovina tak vyhasne. Samotná hvězda WR 136 však během 100 tisíc let vybuchne jako supernova a vytvoří tak novou ještě působivější mlhovinu

Další informace »