Úvodní strana  >  Společnost  >  Síň slávy  >  Zdeněk Sekanina

Zdeněk Sekanina

 

Zdeněk Sekanina Autor: NASA, Jet Propulsion Laboratory
Zdeněk Sekanina
Autor: NASA, Jet Propulsion Laboratory

 

 

Rok narození : 1936

 

Nušlova cena za rok 2006

 

RNDr. Zdeněk Sekanina, CSc. se narodil 12. června 1936 v Mladé Boleslavi. Vystudoval v letech 1954-59 fyziku a astronomii na matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze a již v posledním roce studia publikoval pět vědeckých prací, z nichž většina se týkala výzkumu komet, kterému pak zasvětil celou svou profesionální dráhu. Protože z tzv. kádrových důvodů nemohl být po studiích přijat na vědecké pracoviště, nalezl azyl na tehdejší Lidové hvězdárně na Petříně, kde pracoval až do roku 1966 a během té doby publikoval dalších 25 vědeckých prací, což mu nakonec v době politického tání umožnilo odjet na krátkodobé stáže  na  Univerzitní  hvězdárnu  v  Liege  v  Belgii a Hvězdárnu v Hamburku v SRN. V letech 1967-8 působil v Centru numerické matematiky MFF UK, kde měl přístup k prvním počítačům, jež byly pro jeho výzkumy kometárních drah velkým přínosem, takže během dvou let publikoval dalších 22 prací!

Sovětská invaze do Československa ho zastihla na další stáži v Liege, odkud odcestoval v r. 1969 na pozvání prof. F. L. Whippla do exilu na proslulou Harvardovu observatoř v USA, stal se pracovníkem Smithsonian Astrophysical Observatory v Cambridži a od r. 1970 do r. 1980 byl též zástupcem ředitele Centrální kanceláře IAU (Mezinárodní astronomické unie) pro astronomické telegramy. V r. 1980 přesídlil do Kalifornie, kde až dosud pracuje jako vedoucí vědecký pracovník v Laboratoři pro tryskový pohon v Pasadeně a věnuje se především výzkumu komet a drobných těles sluneční soustavy obecně.

Jeho nejvýznamnější práce se týkají např. povahy Tunguzského meteoritu, Halleyovy komety, rozpadu komety Shoemaker-Levy 9 a v poslední době zejména komplexu komet, pozorovaných sluneční družicí SOHO v blízkosti Slunce. Řada těchto studií je přímo průkopnických a Dr. Zdeněk Sekanina v nich dovedně zkombinoval svou zručnost v numerické matematice i fyzikální cit pro hlavní efekty, které ovlivňují strukturu i vývoj kometárních jader, kom i chvostů. Je také členem týmu úspěšného projektu Stardust. Jenom za poslední rok 2005 uveřejnil dalších osm studií.

Dr. Sekanina dosud publikoval téměř neuvěřitelných 355 vědeckých prací, které do této chvíle byly citovány více než 2 900krát. Také jeho faktor H (počet publikací H, které byly citovány alespoň H-krát) je v astronomii zcela mimořádný, neboť dosahuje hodnoty 29. To ho řadí do první ligy světových odborníků v kometární astronomii. Není divu, že za svou práci získal významná ocenění od Smithsonian Astrophysical Observatory (1980) a od NASA (1985). Planetka č. 1913 byla nazvána jeho jménem (1976). V r. 1996 byl zvolen čestným členem Učené společnosti ČR.

Dr. Sekanina je členem České astronomické společnosti od r. 1946 (tehdy ještě Československé astronomické společnosti)! V letech 1963-69 byl členem redakční rady Kosmických rozhledů a v r. 2001 byl zvolen čestným členem ČAS.  Přes  své  dlouholeté působení v zámoří si po celou dobu uchovával  kontakty  s  rodnou zemí  a  po  převratu v roce 1989 často navštěvuje Českou republiku a koná zde odborné i veřejné přednášky.

Nušlova cena 2006

Nušlova cena za rok 2006 byla Zdeňku Sekaninovi předána 16. srpna 2006 v budově Akademi věd ČR v Praze na Národní ulici. Laureát při této příležitosti přednesl přednášku nazvanou Výbuchy a řetězové štěpení komet. Cenu předala předsedkyně České astronomické společnosti RNDr. Eva Marková, CSc. a čestný předseda České astronomické společnosti RNDr. Jiří Grygar, CSc. 

Doporučené odkazy

  • Tiskové prohlášení České astronomické společnosti č. 85: Česká astronomická společnost udělila cenu Františka Nušla za rok 2006 (pdfdoc)
  • Nušlova cena


Štítky: Zdeněk Sekanina, Nušlova cena


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »