Úvodní strana  >  Společnost  >  Síň slávy  >  Antonín Bečvář

Antonín Bečvář

Antonín Bečvář
Antonín Bečvář

 

Rok narození : 1901

Rok úmrtí: 1965

 

Nušlova cena za rok 1939

 

RNDr. Antonín Bečvář (*10. 6. 1901; † 10. 1. 1965) se narodil ve Staré Boleslavi. Od 16 let žil v Brandýse nad Labem, kde v roce 1927 postavil na zahradě rodinné zemědělské usedlosti malou hvězdárnu. Ta se záhy stala známým místem astronomického pozorování a Bečváře začali navštěvovat významní astronomové té doby.
        
Studoval klimatologii a astronomii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Svá studia ukončil disertační prací z oboru meteorologie v roce 1934. Antonín Bečvář měl od dětství velmi podlomené zdraví, a proto na svoji vědeckou dráhu mohl nastoupit až ve více jak 30 letech, kdy se jeho zdravotní stav stabilizoval. V roce 1937 přijal místo státního klimatologa ve Vysokých Tatrách. Po Mnichovské dohodě v roce 1938 musela být Československá astrofyzikální observatoř ve Staré Ďale (dnešní Hurbanovo) na Slovensku zrušena. Tehdy Bečvář velmi úspěšně zapůsobil na slovenskou vládu a prosadil, aby výkonný reflektor o průměru 600 mm byl převezen na nové místo na Skalnaté Pleso, kde v letech 1941 1943 inicioval výstavbu nové horské hvězdárny. Ta se stala jedinou vysokohorskou observatoří v tehdejším Československu a je jednou z nejvýše položených hvězdáren v Evropě. Hvězdárna na Skalnatém Plese se za dobu své existence stala uznávaným vědeckým ústavem a pod jejími kopulemi se vystřídalo mnoho věhlasných astronomů. Na Skalnatém Plese Dr. Antonín Bečvář položil základ svému budoucímu životnímu triumfu hvězdným atlasům. V roce 1948 dokončil se svými spolupracovníky svůj první hvězdný atlas - Atlas Coeli, který krátce po českém vydání vyšel i v zahraničí (v nakladatelství Sky Publishing Corporation Cambridge, Massachusetts pod názvem Atlas of heavens) a stal se skutečným fenoménem v oblasti hvězdné kartografie. V roce 1951 byl padesátiletý světově uznávaný vědec z observatoře na Skalnatém Plese propuštěn. Vrátil se zpět do Brandýsa nad Labem, opravil si hvězdárničku a započal práci na dalších hvězdných atlasech. V Brandýse nad Labem vytvořil velkolepou trilogii hvězdných atlasů atlasy Eclipticalis (1958), Borealis (1962) a Australis (1964), které vyšly též v zahraničí. Po celou dobu svého pobytu v Tatrách se zabýval fotografováním a studiem mraků. Jeho usilovná a systematická práce vyústila v roce 1953 ve vydání neobyčejného díla - Atlasu horských mraků. Bečvář byl člověk se širokým spektrem zájmů. Kromě astronomie se věnoval meteorologii, rád fotografoval, hrál velmi dobře na klavír a housle a v neposlední řadě byl náruživým turistou a oddaným obdivovatelem hor. V roce 1948 vydal barevnou publikaci Vysoké Tatry. Napsal i literární novelu Jediné léto, která vyšla ve válečném roce 1940. 10. ledna 1965 Dr. Antonín Bečvář v Brandýse nad Labem zemřel. Tehdy prof. Zdeněk Kopal, světově uznávaný astronom českého původu, v nekrologu pro magazín Nature napsal : "Smrtí Dr. Antonína Bečváře ztratili českoslovenští astronomové jednoho ze svých nejvýznamnějších kolegů a svět nejdůležitějšího přispěvatele astronomické kartografii všech dob."
  
      - S využitím textu původní Historické sekce ČAS, autor textu: Štěpán Kovář -
 

Antonín Bečvář se od mládí zajímal o astronomii a kromě toho byl i zdatným hudebníkem; doprovázel na klavír tanečnice baletní školy v Brandýse. Na Universitě Karlově vystudoval meteorologii a vzhledem ke svému tělesnému postižení, vybočení páteře, odcestoval ze zdravotních důvodů jako meteorolog do Vysokých Tater. Tady se mu - už po rozdělení Československa v březnu 1939 - podařilo přesvědčit vládu Slovenského státu, že každá kulturní země musí mít svou vlastní hvězdárnu, a tak se zasloužil o vybudování observatoře na Skalnatém plese a stal se i jejím prvním ředitelem (1943-50). Samozřejmě že ani zde nesměl chybět Bečvářův oblíbený klavír. Dokonce se pokusil, ale bez velkých úspěchů, o psaní prózy.

Bečvář je považován za průkopníka československé meteorologické fotografie (Atlas horských mraků, 1953) a filmu věnovaného vývoji horských mraků. V astronomii založil tradici výzkumu meziplanetární hmoty a Slunce. Slavné jsou jeho atlasy hvězdné oblohy Atlas Coeli Skalnaté pleso 1950.0 (1948, 1956 zdokonalená verze), Atlas Eclipticalis (1958), Atlas Borealis (1958), Atlas Australis (1964). O jeho významu pro světovou astronomii a meteorologii svědčí i skutečnost, že Bečvářovým jménem byl pojmenován jeden z kráterů Měsíce. Této cti se pak z našich astronomů dostalo i autoru skvělé mapy Měsíce Karlu Andělovi, profesoru astronomie na Universitě Karlově Vladimíru Heinrichovi, pražskému Němci a profesoru Karlo-Ferdinandovy university a autorovi fotografického atlasu Měsíce Ladislavu Weinekovi spoluzakladateli ondřejovské hvězdárny dr. Františku Nušlovi či profesoru pražské university Vojtěchu Šafaříkovi, nepočítáme-li ovšem slavné rodáky z jiných oborů nebo dob: Gregora Mendela, Tadeáše Hájka z Hájku, Jana Evangelistu Purkyněho či Heyrovského a další.

       - S využitím textu původní Historické sekce ČAS, autor textu: Petr Bartoš -

Po Antonínmu Bečvářovi je pojmenovaná planetka (4567) Bečvář.

Doporučené odkazy

  • Nušlova cena
  • Tiskové prohlášení České astronomické společnosti č. 25: Antonín Bečvář astronom, který miloval mraky (pdfdoc)

 

 



Štítky: Antonín Bečvář, Nušlova cena


30. vesmírný týden 2024

30. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 22. 7. do 28. 7. 2024. Měsíc po úplňku je vidět především v druhé polovině noci a dopoledne. Planety jsou nejlépe vidět ráno a Saturn už od půlnoci. Zlepšuje se už i viditelnost Marsu s Jupiterem. Aktivita Slunce je na střední úrovni. Po večerních přeletech ISS tu máme její přelety přes Slunce a Měsíc. Sledujeme dění kolem návratu Falconů do služby i kolem lodi Starliner. Uplynulo 105 let od narození významného českého astronoma Luboše Perka, který zemřel teprve nedávno ve věku 101 let.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Oblouk polární záře nad Mikulovem a Svatým kopečkem

Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2024 obdržel snímek „Oblouk polární záře nad Mikulovem a Svatým kopečkem“, jehož autorem je Vlastimil Vojáček.     Polární záře. Kdo by ji neznal. Byť třeba jen ze slavné divadelní hry Divadla Járy Cimrmana „Dobytí severního

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Sluneční skvrny

Další informace »