Úvodní strana  >  Společnost  >  Síň slávy  >  David Vokrouhlický

David Vokrouhlický

David Vokrouhlický, zdroj: http://fykos.troja.mff.cuni.cz
David Vokrouhlický, zdroj: http://fykos.troja.mff.cuni.cz

 

Rok narození : 1966

 

Kopalova přednáška za rok 2008

 

Doc. RNDr. David Vokrouhlický, DrSc. (nar. 1966) studoval v  letech 1980-84 v  Praze Dopplerovo gymnázium s rozšířeným vyučováním matematiky a fyziky a po maturitě začal studovat fyziku a astronomii na Matematicko-fyzikální fakultě UK. Po absolutoriu v  r. 1989 byl vědeckým aspirantem v Astronomickém ústavu  UK,  kde v  r. 1992  obhájil  disertaci PhD. a v  r. 1999 disertaci DrSc. V r. 2000 se na MFF UK habilitoval a působí v Astronomickém ústavu UK jako vědecký pracovník a vysokoškolský učitel.

V letech 1992, 1993 a 1994-5 byl na několika stážích v Observatoire de la Côte d'Azur, dept. CERGA ve Francii a v letech 2005-7 absolvoval dlouhodobý (sabbatical) pobyt na Southwest Research Institute v Boulderu, CO v USA. Je členem Mezinárodní astronomické unie (IAU), kde v současné době zastává funkci vědeckého tajemníka 7. komise. D. Vokrouhlický získal v r. 1993 za své práce z oboru dynamiky malých těles sluneční soustavy Cenu M. Odehnala, kterou mu udělila  Fyzikální  vědecká  sekce  Jednoty českých matematiků a fyziků.  V  r. 1996  obdržel  za  významné  výsledky  v  klasické a relativistické nebeské mechanice a v relativistické astrofyzice Cenu Učené společnosti ČR pro mladé vědecké pracovníky. Na návrh italského astronoma P. Farinelly byla po Doc. Vokrouhlickém v červenci 1999 pojmenována planetka č. 7631 s tímto zdůvodněním: „Český fyzik vyvinul nové fyzikální modely pro negravitační síly působící na malé planetky a meteoroidy. Především studoval tzv. Jarkovského efekt, který způsobuje pomalý posun drah do resonancí v hlavním pásu planetek a který je důležitým mechanismem pro dopravu meteoritů k Zemi.“

Kopalova přednáška za rok 2008

David Vokrouhlický Autor: Hvězdárna Valašské Meziříčí
David Vokrouhlický
Autor: Hvězdárna Valašské Meziříčí

Česká astronomická společnost udělila čestnou Kopalovu přednášku 2008 Doc. RNDr. Davidu Vokrouhlickému, DrSc. z Astronomického ústavu Univerzity Karlovy za nedávné významné výsledky při výzkumu malých těles sluneční soustavy, zejména pak při studiu dynamické historie rodin planetek hlavního pásu.

Doc.  David Vokrouhlický se již od svých vysokoškolských studií zabývá dvěma hlavními tématy. Pod vlivem svého školitele Prof. J. Bičáka publikoval řadu prací z relativistické nebeské mechaniky a jejích aplikací na přirozená i umělá tělesa sluneční soustavy v post-Newtonově aproximaci. V posledních letech pak získal sám i ve spolupráci s domácími i zahraničními odborníky zcela průkopnické výsledky při studiu dynamické evoluce drah a fyzikálních parametrů malých přirozených i umělých těles sluneční soustavy. 

Z těchto prací mají v této chvíli největší ohlas studie o dopadu meteoritů na Zemi působením Jarkovského efektu a výpočty pozorovatelných efektů v okolí rotující černé díry. V současnosti  budí snad ještě větší  pozornost odborníků zejména jeho práce o fragmentaci rodin planetek v poslední stovce milionů let před současností. Doc. Vokrouhlický publikoval až dosud 163 původních vědeckých prací, z toho 6 prací v prestižním americkém vědeckém týdeníku Science a 4 práce v neméně prestižním britském týdeníku Nature, což je nesporně důkazem toho, že právě nyní dosahuje zcela mimořádných vědeckých výsledků. Jeho práce byly dosud citovány téměř 1100krát, jeho index H = 20 a průměr citací na jednu práci činí 6,7.

Z těchto důvodů se Doc. RNDr. David Vokrouhlický, DrSc. stal letošním nositelem ocenění Kopalovou přednáškou České astronomické společnosti.

Slavnostní předání ceny proběhlo v rámci jubilejní 40. konference o výzkumu proměnných hvězd Sekce pozorovatelů proměnných hvězd České astronomické společností na hvězdárně ve Valašském Meziříčí v neděli 16. 11. 2008. Po předání ceny byla přednesena laureátská přednáška s názvem Nové poznatky o finálním formování  orbitální architektury velkých planet a době s ní související.

Pracoviště laureáta v době udělení Kopalovy přednášky: Astronomický ústav Univezity Karlovy

Doporučené odkazy



Štítky: Kopalova přednáška, David Vokrouhlický


42. vesmírný týden 2026

42. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 10. do 18. 10. 2026. Dorůstající Měsíc se objeví na večerní obloze a v neděli 18. října nastane první čtvrt. Na ranní obloze Mars dokončuje průchod hvězdokupou M44 (Jesličky). Nedaleko je Jupiter. Saturn je po opozici vidět celou noc. Venuše a Merkur zůstávají objekty pro denní pozorování. Slunce je aktivní, 10. října zasáhl Zemi výron koronální hmoty a vyvolal silnou geomagnetickou bouři a polární záře byla slabě vidět i z Česka. Z ISS se vrátila posádka Crew-12 a jihokorejská raketa Nuri vynesla družice NEONSAT. Před 50 lety skončil neúspěchem let Sojuzu 23.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Ngc 6888

NGC 6888 (také známá jako mlhovina Srpek nebo Caldwell 27) je emisní mlhovina v souhvězdí Labutě vzdálená od Země přibližně 4 700 světelných let. Objevil ji William Herschel 15. září 1792. Mlhovina je tvořena rychlým hvězdným větrem z Wolfovy–Rayetovy hvězdy s označením WR 136 (HD 192163), který se sráží s pomaleji se pohybující obálkou, kterou hvězda odvrhla, když se stala rudým obrem před zhruba 250 000 lety. Výsledkem srážky je obálka a dvě rázové vlny, jedna se šíří směrem ven a druhá dovnitř. Vlna šířící se dovnitř zahřívá hvězdný vítr na teploty, při kterých vyzařuje rentgenové záření. Je to objekt s malou plošnou jasností a nachází se přibližně 2,5 stupně jihozápadně od hvězdy Sadr (γ Cygni). Při pozorování velmi pomůže astronomický mlhovinový filtr (UHC nebo OIII). Za příznivých podmínek je možné objekt s pomocí filtru zahlédnout i v dalekohledu o průměru pouhých 80 mm. Větší dalekohledy (200 mm a větší) odhalí srpkovitý tvar, který se podobá znaku euro, díky čemuž se mlhovině někdy říká anglicky „Euro sign nebula“. Ústřední hvězda WR 136 má hvězdnou velikost 7,5 a je tak pozorovatelná i triedrem. Během pár tisíciletí se plyn tvořící mlhovinu rozptýlí do okolí a mlhovina tak vyhasne. Samotná hvězda WR 136 však během 100 tisíc let vybuchne jako supernova a vytvoří tak novou ještě působivější mlhovinu

Další informace »