Úvodní strana  >  Společnost  >  Síň slávy  >  David Vokrouhlický

David Vokrouhlický

David Vokrouhlický, zdroj: http://fykos.troja.mff.cuni.cz
David Vokrouhlický, zdroj: http://fykos.troja.mff.cuni.cz

 

Rok narození : 1966

 

Kopalova přednáška za rok 2008

 

Doc. RNDr. David Vokrouhlický, DrSc. (nar. 1966) studoval v  letech 1980-84 v  Praze Dopplerovo gymnázium s rozšířeným vyučováním matematiky a fyziky a po maturitě začal studovat fyziku a astronomii na Matematicko-fyzikální fakultě UK. Po absolutoriu v  r. 1989 byl vědeckým aspirantem v Astronomickém ústavu  UK,  kde v  r. 1992  obhájil  disertaci PhD. a v  r. 1999 disertaci DrSc. V r. 2000 se na MFF UK habilitoval a působí v Astronomickém ústavu UK jako vědecký pracovník a vysokoškolský učitel.

V letech 1992, 1993 a 1994-5 byl na několika stážích v Observatoire de la Côte d'Azur, dept. CERGA ve Francii a v letech 2005-7 absolvoval dlouhodobý (sabbatical) pobyt na Southwest Research Institute v Boulderu, CO v USA. Je členem Mezinárodní astronomické unie (IAU), kde v současné době zastává funkci vědeckého tajemníka 7. komise. D. Vokrouhlický získal v r. 1993 za své práce z oboru dynamiky malých těles sluneční soustavy Cenu M. Odehnala, kterou mu udělila  Fyzikální  vědecká  sekce  Jednoty českých matematiků a fyziků.  V  r. 1996  obdržel  za  významné  výsledky  v  klasické a relativistické nebeské mechanice a v relativistické astrofyzice Cenu Učené společnosti ČR pro mladé vědecké pracovníky. Na návrh italského astronoma P. Farinelly byla po Doc. Vokrouhlickém v červenci 1999 pojmenována planetka č. 7631 s tímto zdůvodněním: „Český fyzik vyvinul nové fyzikální modely pro negravitační síly působící na malé planetky a meteoroidy. Především studoval tzv. Jarkovského efekt, který způsobuje pomalý posun drah do resonancí v hlavním pásu planetek a který je důležitým mechanismem pro dopravu meteoritů k Zemi.“

Kopalova přednáška za rok 2008

David Vokrouhlický Autor: Hvězdárna Valašské Meziříčí
David Vokrouhlický
Autor: Hvězdárna Valašské Meziříčí

Česká astronomická společnost udělila čestnou Kopalovu přednášku 2008 Doc. RNDr. Davidu Vokrouhlickému, DrSc. z Astronomického ústavu Univerzity Karlovy za nedávné významné výsledky při výzkumu malých těles sluneční soustavy, zejména pak při studiu dynamické historie rodin planetek hlavního pásu.

Doc.  David Vokrouhlický se již od svých vysokoškolských studií zabývá dvěma hlavními tématy. Pod vlivem svého školitele Prof. J. Bičáka publikoval řadu prací z relativistické nebeské mechaniky a jejích aplikací na přirozená i umělá tělesa sluneční soustavy v post-Newtonově aproximaci. V posledních letech pak získal sám i ve spolupráci s domácími i zahraničními odborníky zcela průkopnické výsledky při studiu dynamické evoluce drah a fyzikálních parametrů malých přirozených i umělých těles sluneční soustavy. 

Z těchto prací mají v této chvíli největší ohlas studie o dopadu meteoritů na Zemi působením Jarkovského efektu a výpočty pozorovatelných efektů v okolí rotující černé díry. V současnosti  budí snad ještě větší  pozornost odborníků zejména jeho práce o fragmentaci rodin planetek v poslední stovce milionů let před současností. Doc. Vokrouhlický publikoval až dosud 163 původních vědeckých prací, z toho 6 prací v prestižním americkém vědeckém týdeníku Science a 4 práce v neméně prestižním britském týdeníku Nature, což je nesporně důkazem toho, že právě nyní dosahuje zcela mimořádných vědeckých výsledků. Jeho práce byly dosud citovány téměř 1100krát, jeho index H = 20 a průměr citací na jednu práci činí 6,7.

Z těchto důvodů se Doc. RNDr. David Vokrouhlický, DrSc. stal letošním nositelem ocenění Kopalovou přednáškou České astronomické společnosti.

Slavnostní předání ceny proběhlo v rámci jubilejní 40. konference o výzkumu proměnných hvězd Sekce pozorovatelů proměnných hvězd České astronomické společností na hvězdárně ve Valašském Meziříčí v neděli 16. 11. 2008. Po předání ceny byla přednesena laureátská přednáška s názvem Nové poznatky o finálním formování  orbitální architektury velkých planet a době s ní související.

Pracoviště laureáta v době udělení Kopalovy přednášky: Astronomický ústav Univezity Karlovy

Doporučené odkazy



Štítky: Kopalova přednáška, David Vokrouhlický


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »