Úvodní strana  >  Společnost  >  Síň slávy  >  Martin Jelínek

Martin Jelínek

Držitel Kopalovy přednášky za rok 2018

Mgr. Martin Jelínek Ph.D. (* 1975) vystudoval astronomii a astrofyziku na MFF UK v r. 2002. Pracoval poté v IAA – CSIC (Španělsko), v roce 2014 obhájil na Univerzitě v Granadě (Španělsko) disertaci PhD. Od července 2015 působí ve Stelárním oddělení Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově, v současnosti vede Skupinu astrofyziky vysokých energií.

Dr. Jelínek se už během vysokoškolských studií věnoval digitálním metodám detekce občasných jevů, především zábleskovým zdrojům záření gama (GRB), jejichž astronomická povaha byla rozpoznána až 30 let po prvních detekcích v roce 1997 díky objevu téměř synchronních rentgenových protějšků a optických dosvitů.

Podílel se významně na vývoji robotického teleskopu BART v Ondřejově díky vývoji důmyslných programů pro rychlé a přesné navádění dalekohledu na polohu GRB po internetovém poplachu. BART je však vhodným nástrojem i pro sledování výbuchů supernov v cizích galaxiích, fotometrické proměnnosti kvasarů, kataklyzmických hvězd a dvojhvězd a obecně pro hledání optických protějšků efemérních jevů v oborech spektra pozorovatelných pouze z kosmu.

Během svého pobytu ve Španělsku se zabýval programováním a pozorováním sítí robotických dalekohledů BOOTES. V letošním roce se stal prvním autorem souhrnné práce o výsledcích těchto nevelkých, ale mimořádně úspěšných přístrojů zejména při sledování optických protějšků a dosvitů GRB: M. Jelínek et al. [A decade of follow-up by BOOTES in Spain (2003-2013); Adv. in Astronomy, 2016] - https://www.hindawi.com/journals/aa/2016/1928465/. Významný je i jeho podíl na zabezpečení provozu a dálkového ovládání českého robotického dalekohledu FRAM, jenž úspěšně pracuje na stanici Los Leones mezinárodní observatoře Pierra Augera, kde slouží jednak k aktuálním měřením průzračnosti atmosféry kvůli kalibraci energií spršek kosmického záření extrémně velkých energií, ale také k soustavnému pozorování proměnných hvězd, příležitostnému sledování optických protějšků a dosvitů GRB, ale i sledování přirozených a umělých objektů Sluneční soustavy (průlet planetky a kosmické sondy Falcon Heavy). V současné době pracují tři exempláře dalekohledů FRAM - na observatoři Pierra Augera v Argentině, na Paranalu v Chile a na La Palmě (Kanárské ostrovy). Dr. Jelínek je také spoluautorem klíčových prací o optické identifikaci zdroje gravitačních vln (ApJ Lett. 826, L13 a ApJ Suppl. 225, 8 z r. 2016).

Obvyklá scientometrie pomocí databáze ADS ukázala, že Martin Jelínek se podílel od r. 2002 do konce r. 2017 na celkem 94 pracích v prvotřídních recenzovaných časopisech (Nature, Astrophysical J., Astronomy and Astrophysics, Monthly Notices, Earth, Moon and Planets), které až dosud získaly přes 2 750 citací, což odpovídá 29,3 citace na práci a Hirschovu indexu H = 30.

Dr. Martin Jelínek během svého dlouhodobého pobytu ve Španělsku získal řadu jedinečných zkušeností pod vedením významných osobností a dokázal se v tomto náročném prostředí prosadit svou erudicí i pracovním nasazením v oboru mnohopásmové astronomie, jež dosahuje právě v těchto letech pozoruhodných a průlomových výsledků. Jeho návrat domů zajisté přináší nové podněty pro českou účast v tomto překotně se rozvíjejícím oboru současné astronomie.

Kopalova přednáška za rok 2018

 
Kopalova přednáška 2018 byla pronesena 24. listopadu 2018 v prostorách Akademie věd České republiky na Národní v Praze v rámci Dne s Astropisem.
 
Pozorování gama záblesků v době gravitační
 
 


O autorovi

Miloš Podařil

Miloš Podařil

Miloš Podařil (*1984, Jihlava) je jedním ze spoluzakladatelů Jihlavské astronomické společnosti, jíž je od roku 2004 předsedou. V letech 2010-2024 byl členem Výkonného výboru České astronomické společnosti a působí také jako předseda Pobočky Vysočina ČAS. Od roku 2022 působí v Muzeu Vysočiny Jihlava. Kromě astronomie se zabývá ekonomií a projektovým managementem zejména v oboru muzejnictví. 

Štítky: Martin Jelínek, Kopalova přednáška


18. vesmírný týden 2026

18. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 27. 4. do 3. 5. 2026. Měsíc bude v úplňku. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce se zvýšila. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) prošla zorným polem koronografů a zjasnila asi na 1 mag. V Polsku se díky českým astronomům podařilo nalézt železný meteorit z pádu výrazného bolidu 17. 4. Raketa New Glenn společnosti Blue Origin potřetí startovala a stejný první stupeň podruhé přistál, ale náklad nebyl dopraven. K ISS se přibližně po měsíci vydal další nákladní Progress. V roce 1006 byla v souhvězdí Vlka spatřena jasná supernova.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M 94

Messier 94 – Galaxia Mačacie oko Messier 94, známa aj ako NGC 4736, je špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 16 miliónov svetelných rokov a patrí medzi výrazné galaxie severnej jarnej oblohy. Objavil ju francúzsky astronóm Pierre Méchain v roku 1781 a krátko nato ju Charles Messier zaradil do svojho známeho katalógu. M94 je na prvý pohľad nápadná mimoriadne jasnou centrálnou oblasťou. Tá je obklopená vnútorným prstencom, v ktorom prebieha intenzívna tvorba nových hviezd. Na astrofotografii sa tieto aktívne oblasti prejavujú ako jemné červenkasté štruktúry, teda oblasti ionizovaného vodíka, kde mladé horúce hviezdy ožarujú okolitý plyn. Zaujímavá je aj slabšia vonkajšia oblasť galaxie. Staršie popisy ju často označovali ako vonkajší prstenec, no modernejšie pozorovania ukázali, že ide skôr o zložitejšiu štruktúru vonkajších špirálových ramien a aktívneho disku. Práve táto nenápadná, rozptýlená časť galaxie je na fotografii náročnejšia na zachytenie, pretože má veľmi nízku plošnú jasnosť a ľahko zaniká v pozadí oblohy. Jadro M94 je klasifikované ako LINER, teda oblasť s nízko ionizovanými emisnými čiarami. V centre galaxie sa nachádza aj supermasívna čierna diera s hmotnosťou približne 16 miliónov hmotností Slnka. M94 je preto zaujímavá nielen svojím vzhľadom, ale aj dynamikou centrálnej oblasti. Táto galaxia je výborným príkladom objektu, ktorý na prvý pohľad pôsobí pomerne jednoducho – ako jasné galaktické jadro obklopené hladkým diskom. Pri hlbšom pohľade sa však ukáže zložitejšia stavba: vnútorný hviezdotvorný prstenec, slabé vonkajšie ramená, jemný galaktický disk a množstvo vzdialených galaxií v pozadí. Práve tieto detaily robia z M94 veľmi zaujímavý cieľ pre astrofotografiu. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 150x180sec. R, 138x180sec. G, 138x180sec. B, 389x120sec. L, 98x600sec Halpha, 160x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 25.2. až 18.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »