Úvodní strana  >  Společnost  >  Síň slávy  >  Petr Skala

Petr Skala

Petr Skála
Petr Skála

Rok narození : 1986

www.astro-foto.astronomie.cz

Petr Skala se o astronomii zajímá již od útlého dětství, první třídy ZŠ. K tomuto krásnému koníčku ho dovedla knížka „Naše souhvězdí“ od Josipa Kleczka, kterou dostal od rodičů v době, kdy se právě naučil číst. Právě tento dar odstartoval jeho fascinaci vesmírem. Od té doby Petr neustále zkoumal obrázky souhvězdí, objekty které v nich leží a pročítal jejich antickou minulost. Pohled dalekohledem, konkrétně triedrem 10×50, přinesla až kometa Hale-Bopp, která byla pro tento poměrně malý přístroj ideální a posunula Petrovi hranice opět o kousek dál. Následovaly nezapomenutelné pohledy do hustých ramen Mléčné dráhy, v kterých spatřil poprvé nespočet krásných a tehdy pro něho samotného ještě neznámých objektů. O rok později dostal od rodičů svůj první dalekohled. Byl od firmy HAMA s parametry d=50mm f=700mm. Od té chvíle Petra už od oblohy nic nedělilo a jeho "průzkum" mohl propuknout naplno. Každý jasný večer se se svým dalekohledem odebíral mimo městské přesvětlení a snažil se poznat nějaký zajímavý objekt v hlubinách vesmíru. O několik let později přišel i druhý s parametry o něco lepšími, d=60mm a f=750mm. Ale to také nestačilo. Poohlédl se po větším a to rovnou po dalekohledu na Štefáníkově hvězdárně. „Stačí vystudovat roční kurz v planetáriu a pak další rok na hvězdárně a s tímhle dalekohledem můžeš pozorovat", řekli, a tak se přihlásil do kurzu. Naučil se tak mnoho nových poznatků a dozvěděl se i o Astronomické expedici. Dvoudenní tábor, který probíhá na pozemku Úpické hvězdárny a jeho hlavní náplní je pozorovat s ostatními účastníky oblohu, se pro něho stal po pár letech zázemím, v kterém pravidelně působí jakou vedoucí sekce Digitální astrofotografie. Společně s členy skupiny vždy vymýšlí velmi zajímavé astrofotografické projekty do nichž patří i ten vítězný ze srpna 2010, který vytvořil společně s Jirkou Losem a Mirkem Dočekalem. Coby demonstrátor hvězdárny a student VŠ se Petr při zatažených nocích ale rozhodně nenudí, kromě astronomie se věnuje také například elektrotechnice a hře na klasickou kytaru.

VYBRANÉ FOTOGRAFIE

Celooblohová fotografie, Expedice Úpice Autor: Petr Skala
Celooblohová fotografie, Expedice Úpice
Autor: Petr Skala
Planetární mlhovina M57 v souhvězdí Lyry Autor: Petr Skala
Planetární mlhovina M57 v souhvězdí Lyry
Autor: Petr Skala
Otevřená hvězdokupa Plejády Autor: Petr Skala
Otevřená hvězdokupa Plejády
Autor: Petr Skala
Planeta Saturn Autor: Petr Skala
Planeta Saturn
Autor: Petr Skala


O autorovi

Karel Mokrý

Karel Mokrý

Narodil se v roce 1977 v Chrudimi. K astronomii ho přivedl návod na stavbu jednoduchého dalekohledu v časopise ABC, později se věnoval pozorování proměnných hvězd. Od roku 2001 se aktivně podílí na technické správě a tvorbě obsahu astro.cz. V letech 2001 - 2010 byl rovněž členem Výkonného výboru ČAS. V roce 2005 stál u zrodu prestižní české fotografické soutěže ČAM, v níž je rovněž až do současnosti porotcem.

Štítky: Síň slávy


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »