Úvodní strana  >  Společnost  >  Síň slávy  >  Petr Skala

Petr Skala

Petr Skála
Petr Skála

Rok narození : 1986

www.astro-foto.astronomie.cz

Petr Skala se o astronomii zajímá již od útlého dětství, první třídy ZŠ. K tomuto krásnému koníčku ho dovedla knížka „Naše souhvězdí“ od Josipa Kleczka, kterou dostal od rodičů v době, kdy se právě naučil číst. Právě tento dar odstartoval jeho fascinaci vesmírem. Od té doby Petr neustále zkoumal obrázky souhvězdí, objekty které v nich leží a pročítal jejich antickou minulost. Pohled dalekohledem, konkrétně triedrem 10×50, přinesla až kometa Hale-Bopp, která byla pro tento poměrně malý přístroj ideální a posunula Petrovi hranice opět o kousek dál. Následovaly nezapomenutelné pohledy do hustých ramen Mléčné dráhy, v kterých spatřil poprvé nespočet krásných a tehdy pro něho samotného ještě neznámých objektů. O rok později dostal od rodičů svůj první dalekohled. Byl od firmy HAMA s parametry d=50mm f=700mm. Od té chvíle Petra už od oblohy nic nedělilo a jeho "průzkum" mohl propuknout naplno. Každý jasný večer se se svým dalekohledem odebíral mimo městské přesvětlení a snažil se poznat nějaký zajímavý objekt v hlubinách vesmíru. O několik let později přišel i druhý s parametry o něco lepšími, d=60mm a f=750mm. Ale to také nestačilo. Poohlédl se po větším a to rovnou po dalekohledu na Štefáníkově hvězdárně. „Stačí vystudovat roční kurz v planetáriu a pak další rok na hvězdárně a s tímhle dalekohledem můžeš pozorovat", řekli, a tak se přihlásil do kurzu. Naučil se tak mnoho nových poznatků a dozvěděl se i o Astronomické expedici. Dvoudenní tábor, který probíhá na pozemku Úpické hvězdárny a jeho hlavní náplní je pozorovat s ostatními účastníky oblohu, se pro něho stal po pár letech zázemím, v kterém pravidelně působí jakou vedoucí sekce Digitální astrofotografie. Společně s členy skupiny vždy vymýšlí velmi zajímavé astrofotografické projekty do nichž patří i ten vítězný ze srpna 2010, který vytvořil společně s Jirkou Losem a Mirkem Dočekalem. Coby demonstrátor hvězdárny a student VŠ se Petr při zatažených nocích ale rozhodně nenudí, kromě astronomie se věnuje také například elektrotechnice a hře na klasickou kytaru.

VYBRANÉ FOTOGRAFIE

Celooblohová fotografie, Expedice Úpice Autor: Petr Skala
Celooblohová fotografie, Expedice Úpice
Autor: Petr Skala
Planetární mlhovina M57 v souhvězdí Lyry Autor: Petr Skala
Planetární mlhovina M57 v souhvězdí Lyry
Autor: Petr Skala
Otevřená hvězdokupa Plejády Autor: Petr Skala
Otevřená hvězdokupa Plejády
Autor: Petr Skala
Planeta Saturn Autor: Petr Skala
Planeta Saturn
Autor: Petr Skala


O autorovi

Karel Mokrý

Karel Mokrý

Narodil se v roce 1977 v Chrudimi. K astronomii ho přivedl návod na stavbu jednoduchého dalekohledu v časopise ABC, později se věnoval pozorování proměnných hvězd. Od roku 2001 se aktivně podílí na technické správě a tvorbě obsahu astro.cz. V letech 2001 - 2010 byl rovněž členem Výkonného výboru ČAS. V roce 2005 stál u zrodu prestižní české fotografické soutěže ČAM, v níž je rovněž až do současnosti porotcem.

Štítky: Síň slávy


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »