Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM 2011.07: LBN 134 - temná mlhovina v Lištičce

ČAM 2011.07: LBN 134 - temná mlhovina v Lištičce

ČAM 2011.07 - LBN 134 – temná mlhovina v Lištičce
ČAM 2011.07 - LBN 134 – temná mlhovina v Lištičce

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2011 obdržel snímek "LBN 134 - temná mlhovina v Lištičce", jehož autorem je Libor Richter.

Červencové kolo soutěže "Česká astrofotografie měsíce" opět zamíchalo československým astrofotografickým nebem. Autor vítězného snímku "LBN 134 - temná mlhovina v Lištičce", který nejvíce oslovil porotu, namířil svůj dalekohled do míst oblohy, kde kromě éterického závoje Mléčné dráhy téměř nice není.

Tedy - z hvězd jasnějších čtvrté hvězdné velikosti zde nenalezneme žádnou. I ta nejjasnější nesoucí jméno Anser, dosahuje hodnoty pouze čtyři celé a čtyřicet čtyři setin. Souhvězdí je to tedy nevýrazné, dokonce až tak, že jeho autor, Johannes Hevelius, který jej na oblohu zanesl, prohlásil, že souhvězdí Lištičky je tam, kde na nebi nic není. Sice to není doslovný překlad jeho slov, ale plně výstižný. Dokonce i nejznámější objekt souhvězdí, jasná planetární mlhovina M27, neboli Činka, se nejlépe hledá podle sousedního souhvězdí Šípu.

Ovšem tento výrazný objekt, ostatně již tak trochu "okoukaný" astrofotografa Libora Richtera nezlákal. Ten namířil dalekohled do míst, které bychom spíše než jménem či katalogovým číslem lépe označili souřadnicemi RA 19h 24m 11,53 s a Dec 22o 45´ 31,6´´. Ovšem astronomové i tomuto místečku a jeho nejbližšímu okolí dali jméno, a to nejen jedno. VdB 126, označující reflexní mlhovinu a LBN 133 a 134, za nimiž se skrývá temná mlhovina prachová a opět reflexní, poněkud namodralá.

Jak ty mlhoviny temné, tak ty modré reflexní, jsou si podobné. Tvořeny oblaky mezihvězdného prachu liší se pouze tím, že ty temné nám stíní pohledu do prostor za nimi, neosvětleny zepředu žádnou hvězdou. Ty druhé, reflexní, mají to štěstí, že rozptylují světlo blízkých hvězd, což se v dalekohledu projeví jemným namodralým svitem. Na našem snímku září v popředí zachmuřených mlhovin temných. Do záběru se autorovi však vešel ještě jeden objekt, otevřená hvězdokupa NGC 6793. Nalezneme ji těsně u spodního okraje snímku, poblíž pravého rohu. Objevil ji 18. července 1789, tedy téměř přesně před 222 roky, William Herschel. Ten si ji ovšem označil jako objekt VIII 81. Na ploše 8´se zde nachází asi třicet hvězd desáté až čtrnácté velikosti, navíc ukrytých ve výraznější skupince jasnějších hvězd tvořících písmenko W.

Hvězdné katalogy jsou však na podrobnější data o LBN 133 a 134, VdB 126 i o NGC 6793 poněkud skoupé. Nevíme tedy ani přesně a dokonce ani nepřesně, jak jsou od nás vzdálené, jak jsou velké, ani jak jsou staré. Co však je patrné již na první pohled, že jsou velmi krásné a tajemně neznámé. A to ještě v místech, kde "vlastně nic není".

Rádi bychom za celou porotu projektu České astrofotografie měsíce, která již více než 6 let pod patronací České astronomické společnosti přináší světu to nejlepší z československé astronomické fotografie, popřáli autorovi vítězného snímku Pavlu Richterovi mnoho dalších podobných a neokoukaných oken do nebe.

Autor snímku

Libor Richter, 35 let

Technické údaje a postup:

Datum: 28.6.2011
Místo: Tuchořice
Objekt: LBN 134
Přístroj: SW-80/600 ED , Canon 40Da, pointace SW 70/500 + AG by MMys, montáž NEQ-6.
Postup: epozice36 x300s ISO 800
Zpracování: odečet df a ff v Mraw, registarace složení snímků v Registaru, finální doladění v Adobe Photoshopu




O autorovi

Karel Mokrý

Karel Mokrý

Narodil se v roce 1977 v Chrudimi. K astronomii ho přivedl návod na stavbu jednoduchého dalekohledu v časopise ABC, později se věnoval pozorování proměnných hvězd. Od roku 2001 se aktivně podílí na technické správě a tvorbě obsahu astro.cz. V letech 2001 - 2010 byl rovněž členem Výkonného výboru ČAS. V roce 2005 stál u zrodu prestižní české fotografické soutěže ČAM, v níž je rovněž až do současnosti porotcem.



23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »