Úvodní strana  >  Společnost  >  Síň slávy  >  Martin Myslivec

Martin Myslivec

Portrét: Martin Myslivec
Portrét: Martin Myslivec

Rok narození : 1973

foto.astronomy.cz

Astrofotograf roku 2007

Patrně jste jej nikdy neviděli a na ulici byste jej nepoznali. Pokud se však vážněji zajímáte o astronomickou fotografii, jistě jste se s jeho jménem již setkali. Skryt za poměrně průhlednou přezdívkou MMys na astronomických fórech věnovaných astrofotografii rozdává své rady a náměty takřka na potkání. Poučení u něho však najde nováček i fotograf zkušený.

Mnozí již poznali, že Astrofotografem roku 2007, o kterém tu mluvíme, se stal ing. Martin Myslivec z Hradce Králové.

Martinova cesta k úspěšné fotografii oblohy byla klasickou cestou českého astrofotografa. První astronomické krůčky za podpory otce, strýčka a vypůjčeného dalekohledu ho dovedly, můžeme-li to tak říci, až k astrofotografické proslulosti korunované získáním titulu Astrofotograf roku 2007. Z vyprávění Martina, jeho internetových stránek i dalších zdrojů jsme se dozvěděli, že to byla cesta dlouhá a mnohdy trnitá.

Brzy po prvních pokusech pozorovacích přišly i pokusy fotografické. S jednoduchým fotoaparátem, černobílým Fomapanem a stativem přišly první obrázky noční oblohy. Pak stavba vlastního dalekohledu, první montáž a další snímky. Newton o průměru 210 mm s ohniskem 1 metr, Rubinar s ohniskem půlmetrovým, pointační okulár a hlavně několikahodinové expozice za chladných nocí přivedly Martina Myslivce k myšlence vše si trochu usnadnit. A tato myšlenka padla na úrodnou půdu. Jako zdatný elektronik a programátor si svou stařičkou montáž GS 280 zmodernizoval nejdříve o pohon deklinační osy a nakonec o autopointaci za pomoci stařičkého notebooku a webkamery. Tím se zvedl nejenom komfort, ale i kvalita fotografování. K tomu přispěl i přechod na diapozitivní fotografický materiál.

Po několika dalších letech vylepšování této sestavy Martin zjistil, že se dostal až na samou hranici její využitelnosti a začal uvažovat co dál.

Logickým krokem bylo pořízení pevnější montáže EQ6 a nakonec i přechod na digitální techniku snímání. Tu posloužila digitální zrcadlovka Canon EOS 300D, známá i pod označením Rebel. Zdálo se, že je opět na nějaký čas pokoj. Nestalo se tak. Právě digitální záznam ukázal, že co bylo dobré při použití klasického filmu, pro digitální senzor již nestačí. Nepřesná pointace, kvalita optiky i rezervy v zaostření vedly nakonec k dalšímu vylepšení přístrojového vybavení. Sestavu doplnil japonský ED semi-apochromát Borg 77ED, využívaný zejména při fotografování rozsáhlejších hvězdných polí. Nová elektronika pointace a navádění obohatila i stávající EQ-šestku.

V roce 2006 došlo zatím k poslední změně astrofotografického vybavení. Newtona 210/1000 mm nahradil krátký katadioptrický systém Vixen VC200L, provozovaný při ohnisku 1800 mm na detailní záběry úhlově malých objektů, nebo při redukovaném ohnisku 1290 mm. Mezeru v ohniskové vzdálenosti mezi Borgem 77ED, jež je 308mm, a Vixenem zaplnil vlastnoručně postavený světelný newton 185/610mm korigovaným pomocí komakorektoru Televue Paracorr. A digitální zrcadlovku Rebel doplnila CCD kamera QHY8.

Tak nějak vypadal technický růst českého astrofotografa. Ovšem, jak potvrdí jistě každý fotograf, jen v technice to není. Martin se ponořil i do zpracování snímků, a to zejména v její digitální sféře. A množství rad a návodů nejen na jeho vlastních webových stránkách, ale i na různých astronomických internetových fórech a diskusích ukazují, že se i této oblasti zhostil výborně. Nakonec to můžeme posoudit sami. Některé své snímky Martin Myslivec zaslal do soutěže ČAM a několikrát získal titul Astrofotograf měsíce. V roce 2007 pak byl porotou vybrán dokonce za Astrofotografa roku 2007.

Soutěžní snímek Martina Myslivce, který zvítězil v září 2007 a který jej nakonec dovedl i k titulu Astrofotograf roku 2007, se týká fotografie naší nejbližší velké galaxie. Objekt M31 byl vyfotografován bezpočtukrát a mohlo by se zdát, že se jedná o banální úkol a nemá smysl to dělat znovu. Rozměr této galaxie na obloze je veliký a mnozí, kteří jsou obeznámeni s jejím obláčkem při visuálním pozorování se diví, o kolik větší je spirála na dobré fotografii. A tady jsme u kořene věci. Zachytit objektivně málo husté okrajové partie galaxie, spolehlivě proexponovat galaktický střed a přitom podchytit strukturu spirálních ramen s podtržením jejich plasticity a kontrast zvyšující prachové oblasti, to už je za hranicemi prosté fotografie. Profesionálové, kteří pracují s velkými přístroji zpravidla celý obraz galaxie drobí na spoustu dílčích záběrů a v nich potom usilují o sledování jednotlivých hvězd, mlhovin, hvězdokup a dalších objektů obdobných těm, které známe z naší Mléčné dráhy. Podíváte-li se do ilustrací na stránkách velmi prestižního Astrophysical Journal, kudy se více než jedno století ubírá vývoj astronomie a astrofyziky, mnohé z nich sice udivují svou podrobností uvnitř galaxie v Andromedě, avšak přiznejme si, nejsou příliš pěkné na pohled. U Martina Myslivce to je ale jiné. Nejen že obrázek hýří detaily v rámci amatérských možností, je ale i pěkný a pomáhá nám vytvářet fascinující celkový dojem vzdáleného vesmírného objektu, hýčká nás jeho barevností, složitostí i prostotou. Autor asi nedosáhl ještě úplného vrcholu, což je dobře, ale pokuste se prohlédnout jeho dřívější snímky stejného objektu před dvěma či čtyřmi léty na webu a uvidíte kolik toho již ve fotografii udělal a jak odborně vyrostl.

To nejcennější však není asi ani vybavení, ani znalosti zpracovatelských postupů a práce se grafickými programy. Cennější je přístup ke svému okolí a zejména z začínajícím astronomům. Jak jsme zmínili již v úvodu, Martin Myslivec neúnavně sleduje diskusní fóra a hlavně, mnohdy znovu a znovu, vysvětluje, radí a pomáhá. Mnozí z nás „vyrostli“ na takových lidech jako byli pánové Klepešta, Bečvář a Zeman s jejich neocenitelnými náměty a radami při stavbě našich prvních dalekohledů a pokusů o zachycení krás oblohy na skleněnou fotografickou desku či film. Dnes by nám již asi neporadili. Koloid a celuloid nahradil elektronický čip a odstředivý regulátor otáček by si už asi do pohonu dalekohledu zařadil asi málokdo. Doba je trochu jiná a jiní jsou i lidé, kteří mohou poradit a pomoci. Mezi ně patří právě Martin Myslivec. A právě i za to, mimo své fotografie galaxie M 31 v Andromedě, získal titul Astrofotograf roku 2007.

VYBRANÉ FOTOGRAFIE

Kometa 17P/Holmes z 31.10.2007. Autor: Martin Myslivec
Kometa 17P/Holmes z 31.10.2007.
Autor: Martin Myslivec
Kulová hvězdokupa M13 v Herkulovi. Autor: Martin Myslivec
Kulová hvězdokupa M13 v Herkulovi.
Autor: Martin Myslivec
Mlhovina 'Koňská hlava' a její okolí. Autor: Martin Myslivec
Mlhovina 'Koňská hlava' a její okolí.
Autor: Martin Myslivec
Galaxie M31 v Andromedě. Autor: Martin Myslivec
Galaxie M31 v Andromedě.
Autor: Martin Myslivec


Štítky: Síň slávy


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »