< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Společnost  >  Síň slávy  >  Jan Hovad

Jan Hovad

J.Hovad
J.Hovad

Rok narození : 1987

www.space-walk.info

Astrofotograf roku 2008
Astrofotografem roku 2008 se stal Jan Hovad z Červeného Kostelce. Jeho cesta k tomuto titulu byla oslnivě krátká a přímočará. To však neznamená, že byla lehká. Možná právě naopak. Ještě v dubnu roku 2007 se Honza zabýval úplně jinými věcmi, od astronomie na hony vzdálenými. Zlomovým okamžikem se stalo možná náhodné prokliknutí na internetové stránky Instantních astronomických novin v květnu toho roku. Fotografie oblohy spolu s hvězdnou mapkou jej vytáhly na ztemnělou zahradu a bylo rozhodnuto. Zrodil se nový astronom.

Pohled na noční oblohu pouhýma očima brzy přestal stačit, stejně jako články v časopisech i na internetu. Po mnoha diskusích na stránkách Astro-fóra, hostujícím na serveru České astronomické společnosti, se na zahradě objevil 8“ Dobson. Prohlížení oblohy se postupně spojilo s prvními pokusy o afokální fotografii a astronom se proměnil na astrofotografa.

Na řadu přišel fotoaparát Canon EOS 400D se setovým objektivem a první opravdové astronomické fotografie. Jejich zpracování a zejména výsledky přivedly Honzu k jeho hlavní astrofotografické specializaci – širokoúhlé fotografii. Nemohl si snad pro začátek vybrat komplikovanější obor astronomické fotografie. Fotograf zde bojuje nejen s nepřízní počasí, zimou a rosou, nepřesnostmi v chodu montáže a horkými pixely v obraze. K tomu všemu se přidává deformace velkoplošného obrazu při převodu z koule oblohy na rovný čip fotoaparátu, komplikovaná navíc skládáním mnoha snímků do výsledné mozaiky. Velkou, možná dokonce zásadní , potíž přináší i světelné znečištění. "Širokoúhlého" astrofotografa netrápí pouze s přezářená obloha, ale zejména různá intenzita tohoto přesvícení v různých částech nebe.

Zatím však pokračovalo vylepšování "strojového parku". Stativ nahradila paralaktická montáž HEQ5 a objektiv fotoaparátu refraktor ED80 o průměru objektivu 80mm a ohnisku 600mm. I fotoaparát prodělal modifikaci v astronomicky přijatelnější přístroj a došlo i na auto-guider a úzkopásmové filtry. Sestavování velkorozměrných mozaik hvězdného nebe si však v krátké době vynutilo další změnu v technice. Refraktor ED80 byl vyměněn za objektiv Takahashi FSQ85 ED, který má výrazně lepší kresbu po celém vykresleném poli.

A výhledy do budoucna? Realizuje se stavba pozorovatelny a plánuje nákup monochromatické CCD kamery. Ale hlavně Honza mosí v hlavě a za jasného počasí realizuje další projekty velkorozměrových mozaik krásné noční oblohy.

VYBRANÉ FOTOGRAFIE

Altitak: Okolí hvězdy Alnitak v souhvězdí Oriona. Autor: Jan Hovad
Altitak: Okolí hvězdy Alnitak v souhvězdí Oriona.
Autor: Jan Hovad
Labuť: Mléčná dráha v souhvězdí Labutě. Vítězná mozaika Astrofotografa roku 2008. Autor: Jan Hovad
Labuť: Mléčná dráha v souhvězdí Labutě. Vítězná mozaika Astrofotografa roku 2008.
Autor: Jan Hovad
Kalifornie: Mlhovina Kalifornie v souhvězdí Persea. Autor: Jan Hovad
Kalifornie: Mlhovina Kalifornie v souhvězdí Persea.
Autor: Jan Hovad
Kulová hvězdokupa M13 v souhvězdí Herkula. Autor: Jan Hovad
Kulová hvězdokupa M13 v souhvězdí Herkula.
Autor: Jan Hovad


Štítky: Síň slávy

36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »