Úvodní strana  >  Články  >  Osobnosti  >  Cenu Františka Nušla za rok 2023 obdrží profesor Miloslav Druckmüller

Cenu Františka Nušla za rok 2023 obdrží profesor Miloslav Druckmüller

Profesor Miloslav Druckmüller

Česká astronomická společnost udělí v pondělí 4. prosince 2023 v 18:00 na Hvězdárně a planetáriu Brno své nejvyšší ocenění – Nušlovu cenu – prof. Miloslavu Druckmülerovi z Ústavu matematiky Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně za výsledky světového významu při matematickém zpracování obrazu zatmění Slunce. Před slavnostním ceremoniálem návštěvníci ještě od 17 hodin shlédnou film „Helios“, který o životě a odborném přínosu laureáta natočila Česká televize.

Tiskové prohlášení České astronomické společnosti číslo 305 ze 4. 12. 2023

Cenu předá předseda České astronomické společnosti prof. RNDr. Petr Heinzel, DrSc., laudatio přednese expertka na korónu Slunce doc. RNDr. Elena Dzifčáková, DSc. (oba z Astronomického ústavu AV ČR). Následovat bude laureátská přednáška přístupná veřejnosti. Vstup volný. 

Prof. RNDr. Miloslav Druckmüller, CSc.

Narodil se 24. 9. 1954 v Brně. V roce 1978 úspěšně dokončil studium na Přírodovědecké fakultě Masarykovy university v Brně, obor odborná matematika. O rok později získal titul doktora přírodních věd (RNDr.). Od roku 1982 pracoval jako odborný asistent na Fakultě strojního inženýrství VUT, kde v roce 1986 získal titul kandidáta věd (CSc.) v oboru procesní inženýrství. V roce 1995 byl jmenován docentem a v roce 2001 profesorem pro obor aplikovaná matematika. V letech 2006–2014 působil jako člen Vědecké rady VUT, od roku 2003 je členem Vědecké rady Fakulty strojního inženýrství VUT. Na fakultě byl v letech 1990–2006 členem Akademického senátu a od roku 2003 předsedal oborové radě DS Matematické inženýrství. Je vedoucím Odboru počítačové grafiky a geometrie Ústavu matematiky Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně.

Mezi jeho koníčky patří fotografie, pěstování kaktusů a hlavně cestování. Fotografování přírody, včetně vysokých hor, ale také zajímavých astronomických úkazů, se věnuje prakticky po celý život.

Prof. Druckmüller je povoláním matematik, jenž se profesionálně věnuje moderním metodám zpracování obrazové informace. Je však také dlouholetým příznivcem astronomie. Jeho astronomické začátky jsou spojené s brněnskou hvězdárnou, kde se seznámil se základy astronomické fotografie. Nejdříve pořizoval fotografie s technikou dostupnou na hvězdárně, později již s vlastní na paralaktické montáži.

Širokou astronomickou veřejnost udivují především jeho skvělé snímky polárních září, komet a v posledních dvaceti letech také snímky sluneční koróny při úplných zatměních Slunce, kvůli nimž cestuje i se svou rodinou, která se na snímkování i zpracování pozorování podílí, doslova po celé zeměkouli.

Fotografie zatmění Slunce

Jeho původně amatérská záliba se velmi rychle změnila ve vrcholně profesionální činnost, která přinesla obrovský převrat ve výzkumu sluneční koróny, protože se mu podařilo postupně vyřešit jak problém kontrastu, tak i problém přesného navázání snímků z různých pozorovacích stanovišť. Odrazovým můstkem v této činnosti bylo úplné zatmění Slunce v r. 1999, ze kterého on i další pozorovatelé přivezli velké množství snímků. Ty ale nedovedly samostatně zachytit dostatečně věrně vysoký kontrast a všechny možné detaily. Proto prof. Druckmüller začal hledat matematické postupy, které by zachytily zatmění Slunce na fotografii tak, aby bylo co nejrealističtější.

Koróna při úplném zatmění Slunce 20. března 2015 ze Špicberk. Autor: Miloslav Druckmüller, Shadia Habbal, Peter Aniol a Pavel Štarha.
Koróna při úplném zatmění Slunce 20. března 2015 ze Špicberk.
Autor: Miloslav Druckmüller, Shadia Habbal, Peter Aniol a Pavel Štarha.
Postupně vytvořil speciální software na zpracování digitálních snímků sluneční koróny, díky němuž se mu podařilo vyřešit problém získání vysokého kontrastu a přesného navazování snímků pořízených na různých pozorovacích stanovištích podél pásu totality. V rámci získávání potřebných dat stále cestuje do různých oblastí, kde právě probíhá úplné zatmění Slunce, a účastní se profesionálních expedic, které využívají sofistikovanou pozorovací techniku. Své fotografie často zveřejňuje i na internetu, několik jeho fotografií převzala NASA jako tzv. Astronomický snímek dne a např. v roce 2009 se jeho snímek sluneční koróny z pouště Gobi objevil i na titulní straně časopisu Nature.

Český vědec světového formátu

V oblasti zpracování astronomických dat a používání matematických metod ke zpracování obrazů se prof. Druckmüller postupně stal odborníkem uznávaným po celém světě. Spolupracuje s řadou zahraničních institucí, zejména s Havajskou univerzitou. Je autorem či spoluautorem 81 původních vědeckých prací, z nichž mnohé byly publikovány v předních světových vědeckých časopisech. Tyto práce jsou věnovány především fyzice sluneční koróny, jeho klíčovou prací je publikace v The Astrophysical Journal z roku 2014 „Discovery of a New Class of Coronal Structures in White Light Eclipse Images“. V těchto pracích interpretují autoři nově objevené struktury koróny z hlediska sluneční magnetohydrodynamiky a fyziky slunečního plazmatu. Tyto práce prof. Druckmüllera a spoluautorů mají celkem 730 citací. Jeho H-index dosáhl hodnoty 16, přičemž je třeba vzít v úvahu relativně krátké období zhruba dvaceti let, kdy se Miloslav Druckmüller výrazně profiloval v oboru sluneční astrofyziky.

Své metody zpracování obrazu, původně vyvinuté pro analýzu pozorování během zatmění, později dále rozvinul a s velkým úspěchem aplikoval také na snímky a jejich časové řady pořízené družicí NASA Solar Dynamics Observatory (SDO), EUV teleskopy AIA. Snímky z AIA mohou všichni zájemci zpracovávat pomocí jeho veřejně dostupného software. Takto zpracované snímky poprvé ukazují celou škálu jemných struktur v koróně, dříve neznámých, včetně jejich dynamiky.

Nadšený ohlas sklízí i od čtenářů populárně vědeckých časopisů, v nichž zveřejnil mnoho článků doplněných unikátními fotografiemi, které často přebírá i NASA. Stejně tak i od posluchačů přednášek, kterých každoročně uskuteční celou řadu. Podrobnosti o všech jeho pozorováních úplných zatmění Slunce, včetně primárních i matematicky zpracovaných snímků, publikuje na své webové stránce: www.zam.fme.vutbr.cz/~druck/eclipse/. Světové úspěchy prof. Druckmüllera zaujaly i Českou televizi, která natočila o jeho životě a odborném přínosu film „Helios“.

Prof. Druckmüller vnesl světově ojedinělý vklad do výzkumu sluneční koróny, což výrazně ovlivňuje i širší obor fyziky slunečního plazmatu. Dal tak příklad výhody interdisciplinárního přístupu při řešení problémů v tomto odvětví astrofyziky. Svou prací pomohl k objevu nových struktur ve sluneční koróně a dal tak podnět k novým pohledům na studium slunečního magnetického pole.

Prof. Miloslav Druckmüller je jedním z nemnoha našich odborníků, který ač v oboru astronomie začínal jako amatér, svou vědeckou prací získal zasloužené uznání mezinárodní odborné komunity. Přitom se aktivně věnuje i popularizaci astronomie a sluneční fyziky zejména. Za tuto činnost již získal řadu ocenění: v r. 2006 se stal astrofotografem roku, v r. 2010 mu byla udělena Kopalova přednáška, v r. 2017 obdržel cenu Jindřicha Zemana.

Nušlova cena

Nušlova cena České astronomické společnosti je nejvyšší ocenění, které uděluje ČAS badatelům, kteří se svým celoživotním dílem obzvláště zasloužili o rozvoj astronomie. Je pojmenována po dlouholetém předsedovi ČAS prof. Františku Nušlovi. Česká astronomická společnost obnovila její udělování po padesátileté přestávce v r. 1999. Prof. PhDr. František Nušl (3. 12. 1867 – 17. 9. 1951) byl v letech 1922 – 1947 předsedou tehdejší Československé astronomické společnosti. V letech 1924 – 1938 byl ředitelem státní hvězdárny.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Ještě více o Miloslavu Druckmüllerovi
[2] Více o Nušlově ceně
[3] Tiskové prohlášení (PDF)
[4] Tiskové prohlášení (DOC)



O autorovi

Pavel Suchan

Pavel Suchan

Narodil se v roce 1956 a astronomii se věnuje prakticky od dětství. Dlouhodobě působil na petřínské hvězdárně v Praze jako popularizátor astronomie a zároveň byl aktivním účastníkem meteorických expedic na Hvězdárně v Úpici. V současnosti pracuje na Astronomickém ústavu AV ČR, kde je vedoucím referátu vnějších vztahů a tiskovým mluvčím. V České astronomické společnosti je velmi významnou osobností - je čestným členem, místopředsedou ČAS, tiskovým tajemníkem, předsedou Odborné skupiny pro tmavou oblohu a také zasedá v porotě České astrofotografie měsíce.

Štítky: Nušlova cena, Miloslav Druckmüller


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »