Úvodní strana  >  Společnost  >  Síň slávy  >  Petr Horálek

Petr Horálek

Petr Horálek
Petr Horálek

Rok narození : 1986

www.astronom.cz/horalek

Cena Jindřicha Zemana 2017

Petr Horálek, rodák z Pardubic, dnes působící na tamní hvězdárně je trochu netradiční astrofotograf. Většinou spíše než s filmem, vývojkou či digitálním čipem vlastně vládne ostře ořezanou tužkou a barvami. Podíváme-li se však na jeho kresby komet, planet, galaxií, hvězdokup, zatmění a mnoha dalších, kresebně až neuvěřitelných objektů na obloze, váháme mnohdy nad jejich skutečným původem. Je to kresba, nebo již fotografie …?

Ovšem k té klasické fotografii se dostává také, spíše sice příležitostně ve spolupráci s jinými fotografy, ale i formou videozáznamu nebeských jevů dynamických, jako je například zatmění Slunce či Měsíce.

S astronomií se Petr seznámil jako jedenáctiletý díky zemské rotaci, která mu tehdy nevysvětlitelně během noci změnila polohu Velkého vozu na obloze. Tato událost a pátrání po její příčině mu pak do základů přestavěla následující zbytek života. V lednu roku 1998 začal chodit do astronomického kroužku do Domu dětí a mládeže Delta v Pardubicích, na jehož vrcholku sídlí jediná pardubická observatoř - Hvězdárna barona Artura Krause. Zde se začal věnovat kresbě planet, které jsou i z městské hvězdárny dobře pozorovatelné. Pak přišly i další objekty a úkazy a „kreslící astrofotograf“ byl na světě.

Dnes sice kromě své oblíbené kresby stále více ohmatává tělo fotoaparátu, ale preciznost a také emotivnost jeho kreseb bude s astrofotografií jistě stále úspěšně soupeřit. Nejenom kresby a fotografie tvoří hlavní náplň astronomické činnosti. Na webu České astronomické společnosti se během roku můžeme neustále setkávat s popularizací astronomie v podobě mnoha zajímavých článků a upozornění na jevy, které bychom si neměli nechat ujít.

VYBRANÉ FOTOGRAFIE

17P/Holmes Autor: Dalibor Hanžl, Petr Horálek
17P/Holmes
Autor: Dalibor Hanžl, Petr Horálek
Záznam přechodu Merkura přes sluneční kotouč 7. května 2003 Autor: Petr Horálek
Záznam přechodu Merkura přes sluneční kotouč 7. května 2003
Autor: Petr Horálek
Kresba úplného zatmění Slunce v roce 2006 v Turecku Autor: Petr Horálek
Kresba úplného zatmění Slunce v roce 2006 v Turecku
Autor: Petr Horálek
Obloha během úplného zatmění Měsíce 9. listopadu 2003 Autor: Petr Horálek
Obloha během úplného zatmění Měsíce 9. listopadu 2003
Autor: Petr Horálek

Cena Jindřicha Zemana 2017

Cena Jindřicha Zemana za rok 2017 byla udělena Petru Horálkovi za spoluautorství snímku „Odhalené vrstvy Slunce“, která je unikátním kompozitním záběrem tří vrstev Slunce zachycených při prstencovém zatmění Slunce 26. února 2017 a družící SDO ze stejného času. Více v článku.



O autorovi

Karel Mokrý

Karel Mokrý

Narodil se v roce 1977 v Chrudimi. K astronomii ho přivedl návod na stavbu jednoduchého dalekohledu v časopise ABC, později se věnoval pozorování proměnných hvězd. Od roku 2001 se aktivně podílí na technické správě a tvorbě obsahu astro.cz. V letech 2001 - 2010 byl rovněž členem Výkonného výboru ČAS. V roce 2005 stál u zrodu prestižní české fotografické soutěže ČAM, v níž je rovněž až do současnosti porotcem.

Štítky: Síň slávy


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »