Úvodní strana  >  Společnost  >  Síň slávy  >  Petr Horálek

Petr Horálek

Petr Horálek
Petr Horálek

Rok narození : 1986

www.astronom.cz/horalek

Cena Jindřicha Zemana 2017

Petr Horálek, rodák z Pardubic, dnes působící na tamní hvězdárně je trochu netradiční astrofotograf. Většinou spíše než s filmem, vývojkou či digitálním čipem vlastně vládne ostře ořezanou tužkou a barvami. Podíváme-li se však na jeho kresby komet, planet, galaxií, hvězdokup, zatmění a mnoha dalších, kresebně až neuvěřitelných objektů na obloze, váháme mnohdy nad jejich skutečným původem. Je to kresba, nebo již fotografie …?

Ovšem k té klasické fotografii se dostává také, spíše sice příležitostně ve spolupráci s jinými fotografy, ale i formou videozáznamu nebeských jevů dynamických, jako je například zatmění Slunce či Měsíce.

S astronomií se Petr seznámil jako jedenáctiletý díky zemské rotaci, která mu tehdy nevysvětlitelně během noci změnila polohu Velkého vozu na obloze. Tato událost a pátrání po její příčině mu pak do základů přestavěla následující zbytek života. V lednu roku 1998 začal chodit do astronomického kroužku do Domu dětí a mládeže Delta v Pardubicích, na jehož vrcholku sídlí jediná pardubická observatoř - Hvězdárna barona Artura Krause. Zde se začal věnovat kresbě planet, které jsou i z městské hvězdárny dobře pozorovatelné. Pak přišly i další objekty a úkazy a „kreslící astrofotograf“ byl na světě.

Dnes sice kromě své oblíbené kresby stále více ohmatává tělo fotoaparátu, ale preciznost a také emotivnost jeho kreseb bude s astrofotografií jistě stále úspěšně soupeřit. Nejenom kresby a fotografie tvoří hlavní náplň astronomické činnosti. Na webu České astronomické společnosti se během roku můžeme neustále setkávat s popularizací astronomie v podobě mnoha zajímavých článků a upozornění na jevy, které bychom si neměli nechat ujít.

VYBRANÉ FOTOGRAFIE

17P/Holmes Autor: Dalibor Hanžl, Petr Horálek
17P/Holmes
Autor: Dalibor Hanžl, Petr Horálek
Záznam přechodu Merkura přes sluneční kotouč 7. května 2003 Autor: Petr Horálek
Záznam přechodu Merkura přes sluneční kotouč 7. května 2003
Autor: Petr Horálek
Kresba úplného zatmění Slunce v roce 2006 v Turecku Autor: Petr Horálek
Kresba úplného zatmění Slunce v roce 2006 v Turecku
Autor: Petr Horálek
Obloha během úplného zatmění Měsíce 9. listopadu 2003 Autor: Petr Horálek
Obloha během úplného zatmění Měsíce 9. listopadu 2003
Autor: Petr Horálek

Cena Jindřicha Zemana 2017

Cena Jindřicha Zemana za rok 2017 byla udělena Petru Horálkovi za spoluautorství snímku „Odhalené vrstvy Slunce“, která je unikátním kompozitním záběrem tří vrstev Slunce zachycených při prstencovém zatmění Slunce 26. února 2017 a družící SDO ze stejného času. Více v článku.



O autorovi

Karel Mokrý

Karel Mokrý

Narodil se v roce 1977 v Chrudimi. K astronomii ho přivedl návod na stavbu jednoduchého dalekohledu v časopise ABC, později se věnoval pozorování proměnných hvězd. Od roku 2001 se aktivně podílí na technické správě a tvorbě obsahu astro.cz. V letech 2001 - 2010 byl rovněž členem Výkonného výboru ČAS. V roce 2005 stál u zrodu prestižní české fotografické soutěže ČAM, v níž je rovněž až do současnosti porotcem.

Štítky: Síň slávy


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »