Cena Jindřicha Zemana za astrofotografii 2017

Cenu s hrdostí předal předseda České astrofotografie měsíce, pan Zdenek Bardon, do rukou světově uznávaného matematika prof. RNDr. Miloslava Druckmüllera, CSc. za spoluautorství snímku „Odhalené vrstvy Slunce“. Přátelskou atmosféru umocnila účast ředitele Ústavu matematiky prof. RNDr. Josefa Šlapala, CSc. a tajemnice pro oborová studia, Mgr. Jany Hoderové, Ph.D., která ochotně pořídila fotografie této milé události.

Nyní se vraťme se na začátek.

Dne 17. ledna 2018 se, stejně jako již předchozích třináct let, sešla na u dr. Pavla Ambrože na observatoři v Ondřejově porota soutěže „Česká astrofotografie měsíce“, aby zhodnotila uplynulý rok a hlavně aby vybrala laureáta na Cenu Jindřicha Zemana za rok 2017, v němž Česká astronomická společnost, která cenu uděluje, slavila 100 let svého trvání. Letošní volba byla okořeněna osobní účastí našeho slovenského porotce a kolegy, dr. Pavola Rapavého, ředitele Hvězdárny v Rimavské Sobotě, který vážil cestu až ze Slovenska.

Porota vybírala z jedenácti vítězných snímků z jednotlivých měsíců roku. Jedenáct snímků proto, že Zdenek Bardon využil svého práva porotce ČAM a své nominace se před samotnou volbou vzdal. I tak bylo z čeho vybírat a po delší debatě se do úzké nominace dostaly tři snímky. V dalším kole pak zvítězil právě obrázek „Odhalené vrstvy Slunce“. Více se o něm můžete dočíst v následujících řádcích...

...Štěstí! Co je štěstí? Muška jenom zlatá, která za večera kol tvé hlavy chvátá ….“. Slavné verše českého básníka Adolfa Heyduka, proslavené zejména scénou s Jaroslavem Marvanem a Ladislavem Peškem ve filmu Škola základ života. A právě tato „zlatá muška“, či její stejně pilná kamarádka, stála za vznikem vítězného snímku dubnového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce. Ovšem nejenom ona …

Svou roli, a to nezanedbatelnou, hrála i zkušenost obou autorů s fotografiemi zatmění Slunce a jejich zpracováním. A v neposlední řadě stála za vznikem snímku i snaha obou zachytit „nezachytitelné“.

Prstencové zatmění Slunce, i tak „hluboké“, jaké bylo možno v únoru 2017 pozorovat například z Argentiny, je obecně nevhodným úkazem pro zachycení slabé sluneční atmosféry – sluneční koróny. Přesto autoři využili velkého zastínění Slunce měsíčním diskem k pokusu, který zatím patrně nikdo s podobným úspěchem nezrealizoval. Nemohli ovšem použít nyní již klasický digitální záznam. Důvodem byl extrémní kontrast zachyceného obrazu stále viditelné sluneční fotosféry a slabé sluneční koróny přesahující neuvěřitelný rozsah 1 : 5 000 000. To je hodnota, kterou v současné době digitální snímače nejsou schopny zachytit. Řešením se stalo použití klasického barevného negativního filmu, jehož schopnosti jsou v takovéto extrémní oblasti použití stále nenahraditelné. Proto Petr Horálek, který snímky fyzicky v Argentině pořizoval, využil těchto vlastností a ve spojení s objektivem typu Maksutov-Cassegrain s ohniskovou vzdáleností 1250 mm pořídil sadu snímků úkazu. Protože nikdo neměl praktické zkušenosti s volbou správné expozice pro tento extrémní případ, byl zvolen „expoziční vějíř“, kdy fotoaparát snímá za sebou automaticky tři různé expozice.

Ani následný proces zpracování nebyl vůbec jednoduchý, ale výsledky jsou vskutku doposud neviděné. Obrazy byly převedeny do digitální podoby scannerem Nikon Super CoolScan 4000 ED, následně byla matematicky vytvořena maska odstraňující částečně rozptýlené světlo a dále byl použit adaptivní filtr pro snížení velkého globálního kontrastu a odfiltrován aditivní šum. Každý proces vyžadoval i přes využití výkonného počítače notnou dávku trpělivosti. Nakonec byly výsledky prolnuty s družicovými obrazy Slunce, pořízenými z vesmíru v čase blízkému času zatmění v Argentině.

Na kompozitních obrazech lze tak vidět ze Země zachycenou chromosféru Slunce, jak navazuje na další vrstvy sluneční atmosféry v oblastech okolo slunečního rovníku, zachycených okem družice Solar Dynamic Observatory NASA a doostřeny speciálním programem NAFE, který pro tyto účely prof. Druckmüller napsal. Sluneční póly jsou bez informace o chromosféře, neboť tuto část Slunce při pozorování z Facunda Měsíc nezakryl až k okraji.

Tyto netradiční obrazy prstencového zatmění Slunce však téměř nevznikly. Příčinou nebyly ani finanční problémy, ani technické potíže a dokonce ani nějaká fatální chyba při zpracování. Naopak, toto vše dopadlo na výbornou. Do hry však vstoupili argentinští zloději, kteří vyloupili auto s fotografickou technikou pozorovatelů, včetně mnoha napozorovaných dat. Rolička barevného filmu však naštěstí chmatavé ruce nezaujala a my tak nyní můžeme oběma autorům pogratulovat k úspěchu a k úžasným originálním obrázkům.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Jedinečné snímky zatmění Slunce byly zachráněny při vyloupení auta
[2] Snímky zatmění Slunce 26. února 2017 na webu prof. Druckmüllera
[3] Cena Jindřicha Zemana
[4] Zašlete svůj snímek do České astrofotografie měsíce