Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM za květen 2026: Postupka komety R3 PANSTARRS v Orionu

ČAM za květen 2026: Postupka komety R3 PANSTARRS v Orionu

Postupka komety R3 PANSTARRS v Orionu
Autor: Jakub Kuřák & Martin Mašek

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2026 obdržel snímek Jakuba Kuřáka a Martina Maška „Kometa R3 PANSTARRS v Orionu“ „Uprostřed léta, kolem sedmnáctého dne měsíce července, se na nebi znenadání zrodila hvězda nesmírné velikosti a nádhery. Žádný z tehdy žijících lidí nikdy nespatřil nic, co by se jí dalo rovnat.

Objevila se nejprve na východní straně oblohy těsně před svítáním, zářící bledým, ale hrozivým světlem, jež se podobalo planetě Mars. Její chvost byl zprvu krátký, avšak den za dnem rostl. Pohyboval se neklidně a divoce, jako plamen pochodně bičovaný silným větrem. Jak se kometa blížila, její vous se natáhl do takové délky, že když její hlava ještě stála nad obzorem, její chvost se již táhl přes celou polovinu nebeské klenby, daleko za střed oblohy, až k samému západu. Světlo té hvězdy bylo tak mocné, že dokázalo prorazit i ranní sluneční paprsky a stávalo se neviditelným teprve tehdy, když slunce vystoupalo vysoko na nebe.“


Toto sice není popis vítězného snímku květnového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, avšak její popis ve středověkých kronikách by se tomuto mohl podobat. Výše uvedený text pochází od mistra Rogera Bacona, františkánského řeholního bratra a špičkového univerzitního profesora. Přednášel na prestižních univerzitách v Oxfordu a v Paříži. Byl to geniální polyhistor a zabýval se matematikou, optikou, astronomií, alchymií a lingvistikou. Kvůli jeho neuvěřitelným znalostem mu současníci dali čestný titul Doctor Mirabilis. Byl však také trochu rebel, neboť ve své době, zatímco středověká věda (scholastika) stavěla na citování starých autorit, zejména Aristotela, tvrdil, že „musíme dělat experimenty a pozorovat přírodu na vlastní oči“. Ve výše uvedeném textu popisuje slavnou vlasatici z roku 1264. Dnes víme, že se jedná o kometu C/1264 N1. Mistr Roger Bacon ve svých zápisech uvedl, že tato hvězda byla věcí velkou a strašlivou, zplozenou z horkých a suchých výparů v povětří, a že její příchod předznamenal obrovské nepokoje. A navíc píše: „Každou noc lidé s hrůzou vzhlíželi k nebi a modlili se, neboť se šířila zpráva, že hvězda měří zdraví samotného papeže Urbana IV. A stalo se, že v noci druhého dne měsíce října, přesně v tu hodinu, kdy římský pontifex vydechl naposledy, se kometa nadobro ztratila z očí lidí a již se neukázala, jako by její úkol na tomto světě skončil.“


Dnešní úvod byl poněkud delší, dovedla nás k němu ovšem podobnost s naším vítězným snímkem. Ten ukazuje kompozici jasné komety R3 Panstarrs, v různých dnech se promítající na pozadí souhvězdí Orionu. I když je na ní zachyceno postupné zkracování ohonu, na rozdíl od popisu komety z roku 1264, jistě nás zaujme druhý „snímek“ kompozice, tedy obraz „rozevlátého“ ohonu komety na druhém obraze odspodu snímku. Takový tvar ohonu obvykle způsobuje příchod rázové vlny vyvolané sluneční aktivitou a astronomové takové snímky využívají jednak ke studiu materiálu ohonu, jednak jako zdroj informací o šíření projevů aktivity Slunce meziplanetárním prostorem. Otázkou sice zůstává, zda Bacon pouze s jistou dávkou dramatičnosti a nadsázky nepopisuje klasický, byť dlouhý a mohutný ohon jasné komety, nebo zda opravdu mimoděk nepopsal situaci podobnou té na snímku komety C/2023 R3 (PANSTARRS). O tom se už asi nedozvíme, neboť pravděpodobnost, že aktivita Slunce, která by rozvlnění komety způsobila, byla natolik silná, že by zapříčinila například kronikáři zaznamenané polární záře.


V každém případě můžeme poděkovat dvojici astrofotografů Jakuba Kuřáka a Martina Maška, kteří nám přinesli portrét komety z jižní oblohy, tedy z doby, kdy u nás již nebyla pozorovatelná. A jistě za všechny milovníky oblohy můžeme též upřímně pogratulovat jak k vítězství, tak k samotnému snímku.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Cerro Paranal

Datum pořízení: 22.05.2026

Optika: Samyang 135mm

Snímač: CCD G4-16000

Popis:

Postupka komety C/2025 R3 PANSTARRS v souhvězdí Orionu, postupka trvá od 1.5. do 22.5. 2026

Zpracování:

Všechny snímky nejdříve složeny na sebe v jejich kanálem - RVB, a poté složeno do barevného snímku ve Photoshopu, stretch atd. v SiriLu. Poté komety vloženy do podkladového panoramatu.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tiskové zprávy České astronomické společnosti
[2] Česká astrofotografie měsíce - vítězné snímky



O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: ČAM


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »