Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Česká astrofotografie měsíce  >  2007  >  Květen  >  M 97 - Soví mlhovina

Česká astrofotografie měsíce - Květen 2007

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

M 97 - Soví mlhovina

Uznání a copyright: Tomáš Hynek (http://ostrava.astronomy.cz/)

Se jménem Tomáše Hynka jsme se v ČAM již setkali. V únoru 2006 zvítězil se svou kompozicí planety Mars. V tomto měsíci nám do soutěže zaslal snímek Soví mlhoviny M 97, nacházející se v souhvězdí Velké Medvědice.

I když se jedná o objekt úplně jiného druhu - plynnou mlhovinu obklopující centrální hvězdu, má s planetami přeci jen něco společného - název. Se skutečnými planetami však tyto mlhoviny nemají fyzikálně společného nic. Své pojmenování "planetární" získaly v 18. a 19. století, protože se v malém dalekohledu podobaly kotoučkům vzdálených planet Uran a Neptun. Ve skutečnosti se jedná o zářící odvrhnuté obálky hvězd podobných Slunci, které ve svém jádře vyčerpaly své jaderné palivo. Taková hvězda na konci svého života odhodí své vnější vrstvy, které vytvoří obálku plynů, rozpínající se okolo obnaženého jádra. Díky ultrafialovému záření tohoto zbytku - bílého trpaslíka, který nahřívá vyvržený plyn, můžeme i my pozorovat objekt zvaný planetární mlhovina.

Soví mlhovina M 97 patří se svou vizuální hvězdnou velikostí 9,9 magnitudy k nejslabším objektům Messierova katalogu. Byla objevena Pierrem Méchaninem 16. února 1781 a v roce 1844 William H. Smyth poprvé rozpoznal její příslušnost k rodině planetárních mlhovin. Samotné jméno "Soví mlhovina" poprvé použil velký pozorovatel oblohy Lord Rosse v roce 1848 poté, co pořídil její kresbu.

Hmotnost mlhoviny se odhaduje na 0,15 hmotnosti našeho Slunce. Hmotnost centrální hvězdy, jež dosahuje 16-té magnitudy, je pravděpodobně 0,7 sluneční hmotnosti. K odvrhnutí obálky došlo pravděpodobně před 6000 lety. Její vzdálenost je velmi nejistá. Různí autoři ji umísťují do vzdáleností od 1300 do 12000 světelných roků. Průměr mlhoviny je odhadován na 3 světelné roky, i když je tento údaj stejně nespolehlivý, jako její vzdálenost. Ve spektru planetárních mlhovin se objevuje výrazná zelená spektrální čára, v níž mlhovina vyzařuje více než 90% svého světla. Tato čára bylo po určitou dobu přiřazována hypotetickému prvku "nebulium" až do chvíle, kdy ji v roce 1927 astrofyzik Ira Bowen identifikoval jako zakázanou čáru dvakrát ionizovaného kyslíku OIII.

Na snímku Tomáše Hynka, který pořídil na Hvězdárně a planetáriu Johanna Palisy v Ostravě, můžeme vidět velmi zřetelně dva "soví oční důlky", které jsou výsledkem projekce velmi komplikované struktury mlhoviny. Autor nám ve svém snímku připomněl, že i naše Slunce bude jednou svítit na obloze případným obyvatelům jiné planety u jiné hvězdy daleko ve vesmíru jako třeba podobně krásná planetární mlhovina, jejíž snímek jiný astrofotograf zašle do fotografické soutěže … Ale to již jistě nebude naše Česká astrofotografie měsíce, neboť toto poslední efektní představení našeho Slunce nenastane dříve než za 5 až 7 miliard let. A tak můžeme Tomáši Hynkovi nejen za tento krásný snímek, ale i za virtuální výlet do naší budoucnosti poděkovat.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: HaP JP Ostrava

Datum pořízení: květen 2007

Optika: Meade SC 12"LX200 GPS (f/10) + CCD SBIG ST-8XME (bin 2x2)

Zpracování:

Iris, Photoshop. Postup: Pořízení celkem 20-ti snímků (každý s exp. časem 20 minut) proběhlo ve dvou nocích - snímky přes Clear filtr v noci 14./15.5.2007 a snímky přes filtry Red, Green a Blue v noci 17./18.5.2007. Snímky přes Clear filtr byly záměrně snímány také při bin 2x2 z důvodu úspory času (i když bývá zvykem je snímat v plném rozlišení kamery), neboť noc je již krátká a při plném rozlišení kamery by bylo za potřebí více snímků a s delším exp. časem k získání dostatečného odstupu nejslabších partií mlhoviny od jasného pozadí příměstské oblohy. Zpracování snímků (dark, flat, registrace, složení, obarvení Clear snímku RGB snímky a další potřebné úpravy) bylo provedeno pomocí softw. Iris, konečné úpravy pak ve Photoshopu. Podíl na vzniku tohoto obrázku má také můj kolega Radek Kocián, který určitým způsobem inicioval nasnímání této mlhoviny.

Postup:

Expozice: Celkem 400 minut (Clear 6 x 20 min., Red 4 x 20 min., Green 4 x 20min., Blue 6 x 20 min.)

Štítky: ČAM
Přejít na kompletní výsledky


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »