Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Česká astrofotografie měsíce  >  2016  >  Květen  >  Merkur a Slunce

Česká astrofotografie měsíce - Květen 2016

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Merkur a Slunce

Uznání a copyright: Zdenek Bardon (http://www.bardon.cz)

Kteréhosi dne, kteréhosi měsíce, někdy mezi lety 1627 a 1630 se Johannes Kepler v Bavorském Ulmu skláněl nad tzv. „Rudolfinskými tabulkami“. Tyto tabulky umožňovaly určovat do minulosti i do budoucnosti polohy planet na obloze s tehdy nebývalou přesností. Vycházely zejména z měření hvězdáře Tychona Brahe a byly věnovány hlavnímu mecenáši věd, císaři Rudolfu II. Jejich knižního vydání se však dočkal pouze autor a astronomický matematik, hvězdář Johannes Kepler. Jak Tycho Brahe, tak Rudolf II. zemřeli před rokem 1627, kdy tabulky vyšly tiskem.

Johannes Kepler se nad tabulkami s psacím brkem v ruce neskláněl zbytečně. Předpověděl dva úchvatné jevy, přechody planet Venuše a Merkura před slunečním diskem tak, jak se budou jevit pozorovateli ze Země. A opravdu. 7. listopadu roku 1631 francouzský astronom Pierre Gassendi skutečně pozoroval putování malého černého kotoučku Merkura na pozadí naší nejbližší hvězdy – Slunce. Naopak, předpověď viditelnosti přechodu planety Venuše, který se odehrál přesně o měsíc později, už přesnost, tedy spíše nepřesnost Rudolfinských tabulek malinko zkreslila. Ne sice v datu, ale v oblasti viditelnosti. Ve většině Evropy totiž úkaz nenastal a v oblastech viditelnosti jej pro změnu nikdo nepozoroval.

Přechod planety Merkur před diskem Slunce je jevem poměrně vzácným, byť nastává o něco častěji, než stejný úkaz planety Venuše. Dochází k němu 13 až14 krát za století, vždy v květnu či listopadu, přičemž listopadové se opakují v 7, 13 a 33 letých intervalech, květnové pak pouze ve 33 a 13 letých periodách. Na pozorování úkazu je zapotřebí dalekohled, neboť úhlový průměr planety na obloze v době přechodů dosahuje 10 či 12 obloukových vteřin, je tedy pod rozlišovací schopností oka.

Vraťme se však k vítěznému snímku květnového kola soutěže „Česká astrofotografie měsíce“, které je zaštítěna největší tuzemskou astronomickou organizací, kterou je „Česká astronomická společnost“. Jejími členy jsou nejen profesionální, ale zejména amatérští astronomové z Čech, částečně i ze Slovenska a dalších zemí. Snímek zachycuje portrét Slunce, pyšnící se kromě několika slunečních skvrn, protuberancí a filamentů právě i pravidelným kotoučkem Merkura, zastiňujícím kousek Slunce. Mohli bychom jej vlastně nazvat i „částečným zatměním Slunce Merkurem“.

Na obrazu Slunce je toho k vidění mnohem více. Byl pořízen sice malým, ale poměrně výkonným slunečním teleskopem, zobrazujícím útvary a děje na Slunci běžnému oku poněkud v netradičním podání. Ukazuje děje na Slunci pouze ve velmi úzké části slunečního světla, která umožňuje pohled například právě na sluneční protuberance či dokonce i na sluneční erupce. Sluneční protuberance v největší kráse nalezneme nad slunečním okrajem jako obloučky, smyčky či výtrysky červeně zobrazené chladnější sluneční plazmy, převyšující „koberec“ slunečních spikulí, jež představují výtrysky sluneční hmoty, ležící níže ve sluneční vrstvě chromosféry. Protuberance nalezneme však i na disku Slunce v podobě tmavších, poněkud pokroucených „hádků“. Světlejší oblasti naopak představují aktivní oblasti, nalézající se nejčastěji v okolí slunečních skvrn, tedy v místech, kde je magnetické pole Slunce větším či menším způsobem narušeno. Právě zde můžeme s velkou pravděpodobností očekávat výskyt slunečních erupcí.

I když by se o útvarech na Slunci viditelných na tomto jediném obrázku dalo psát ještě hodně dlouho, dovolte mi ještě téměř na závěr několik málo zajímavostí k tématu přechodů planet před diskem Slunce. Další přechod Merkura bude u nás vidět v odpoledních hodinách a během západu Slunce v pondělí 11. listopadu 2019. Současně s Venuší bude Merkur před Sluncem přecházet v roce 60 163 a poté až v roce 224 508. Naposledy se tak stalo 373 173 let př. n. l. V roce 6757, 5. července, dojde dokonce k současnému zatmění Slunce Měsícem i Merkurem. Naposledy se tak stalo 27. srpna 11 436 př. n. l.

Na nejbližší pozorování si tedy musíme více než 3 roky počkat. Nejen my, ale i autor vítězného snímku, amatérský astronom Zdenek Bardon. My bychom mu zde rádi nejen poděkovali za krásný obrázek, ale také mu budeme držet palce nejen při snímání Merkuru v roce 2019, ale jasné nebe a štěstí i při pozorování a fotografování oblohy kdykoliv před tím i potom.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Rasošky

Datum pořízení: 09.05.2016

Optika: Lunt 60HsT

Montáž: G11-PAS

Snímač: Lumenera SKYnyx 2-1M

Zpracování:

RegiStax 6, Photoshop CS6

Štítky: ČAM, Přechod Merkuru 2016
Přejít na kompletní výsledky


22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »