Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Česká astrofotografie měsíce  >  2017  >  Říjen  >  Ve dvou kosmických stínech

Česká astrofotografie měsíce - Říjen 2017

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Ve dvou kosmických stínech

Uznání a copyright: Petr Horálek (http://www.astronom.cz/horalek/?p=3268)

Popis:

Už se vám někdy stalo, že byste se v průběhu jednoho dne na jednom a tom samém místě octli ve stínu dvou rozdílných objektů Sluneční soustavy, které dokonale zakryjí sluneční zář? No, každý den se nám to stává aspoň jednou - když Slunce zapadne a my se octnem ve stínu Země, díky čemuž za dobrých podmínek vidíme hvězdy nad hlavou. Ale jen při úplném zatmění Slunce během dne (a samozřejmě dobrém počasí) můžete toto zažít za den dvakrát. Zatímco Měsíc zakrývá při zatmění Slunce, na obloze se ukáží nejjasnější planety a hvězdy, na které ani nepotřebujete dalekohled. S velkým štěstím na počasí se mi podařilo celý tento zážitek zaznamenat do podoby této nezvyklé mozaiky typu malá planeta. Zatímco na pravé straně vrcholí sluneční zatmění (a jsou zde vidět i fáze částečného zatmění), lze uprostřed dne uzřít planety Venuši (dole), Mars (vpravo) a také hvězdu Regulus (ve sluneční koróně). Na levé části mozaiky je pak noční nebe zachycené jen o pár hodin později. Lidé na polední části snímku jsou zrovna svědky fantastické nebeské show, zatímco člověk na noční polovině už jen nostalgicky vzpomíná na onen jedinečný zážitek, stojící přitom pod hvězdnatým nebem s omloukem Mléčné dráhy. Snímek byl pořízen 21. srpna 2017 v parku Guernsey v USA, kde zatmění trvalo 2 minuty a 16 sekund.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Guernsey State Park, Wyoming, USA

Datum pořízení: 21.08.2017

Optika: Canon 6D (Baader modifikovaný), Samyang 24 mm; Canon 6D, Rubinar 1100mm/f10.5

Montáž: stativ (6D modif.), Vixen GP-2 (6D)

Snímač: Canon 6D CMOS

Zpracování:

Adobe LR, Adobe PS, NAFE, PT Gui

Postup:

Během zatmění byla nafocena sekvence zatmění na 12mm ohnisko ze stativu - částečná a úplná fáze (jednotlivé fáze dělí 6,5 minuty) na ISO 100 a mód Av, korekci -2/3 (při f3,0) pro dosažení nepřepálené koróny okolo okraje Měsíce a možnosti korektního vložení vnitřní koróny zatmění nafocené zvlášť na 1100mm ohnisko. Snímky byly sloučeny dohromady s pixelovou přesností na polohu Regulu a měsíčního kotouče. S modifikovaným foťákem s 12mm ohniskem se pak vůbec po zbytek dne nehýbalo a v průběhu noci se nafotily segmenty panoramatu s noční oblohou, nadirem a zenitem (ISO 10000, 25s expozice, f2,8). Snímek se sekvencí zatmění byl považován jako jeden ze segmentů celé mozaiky "malé planety" a spolu se segmenty noční oblohy sloučen do celkového panoramatu této projekce. Zajímavostí je, že jeden člověk je na malé planetě zachycen dvakrát - na noční i denní části.

Štítky: ČAM, Zatmění slunce 2017, Zatmění Slunce
Přejít na kompletní výsledky


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »