Česká astrofotografie měsíce - Prosinec 2018

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Venuše

Uznání a copyright: Jan Klečka (http://)

Titul Česká astrofotografie měsíce za prosinec 2018

obdržel snímek „Venuše“, jehož autorem je Jan Klečka

 

 

Venuše. Ano, tak ji známe my. Ale známe ji? Pro někoho římská bohyně lásky a krásy. Pro někoho prehistorická figurka z oblasti Pavlovických vrchů na Moravě, oplývající ženskými přednostmi. Ostatně, nejstarší keramická soška na světě. Tedy zatím známá.

Pro dalšího představuje předobraz ženského aktu, jak jej zobrazil například Tizián, nebo též řecká mramorová Venuše Mélská. Ale je to také akkadská Ištar, syrská Astarté, staroegyptská Isis a mnoho dalších. Známe ji i jako Jitřenku, případně Večernici. Tak se nám dostala i do našich pohádek a pověstí.

Prokazatelně prvně o ní psali staří Babyloňané, ovšem vzhledem k její jasnosti ji jistě znali i prehistoričtí obyvatelé naší Země. Například i z naší oblasti jsou známy pravděpodobné záznamy o jejím pozorování z Makotřas z doby asi 2700 let př. n. l.

Ovšem, v každém případě, bez ohledu na mínění našich předků, se Venuše jeví jako trochu tajemná a rozmarná žena. Tak tedy. Po Slunci a Měsíci se může stát na obloze nejjasnějším objektem na obloze. Tedy, pomineme-li vzácné bolidy či ještě vzácnější jasné supernovy. Ze všech planet Sluneční soustavy má nejmenší excentricitu, tedy obíhá po téměř přesné kružnici kolem Slunce. Díky svému oblečení, tedy mračné soustavě závojů a suknic, nám své tělo naznačila až v době radarových pozorování a téměř plně odhalila až díky kosmickým sondám druhé poloviny 20. století, které dosedly na její povrch. No a navíc rotuje okolo své osy nejen velmi pomalu, ale dokonce v opačném směru než ostatní planety. Slunce zde tedy vychází na západě a zapadá na východě … Nu, ideální žena – Venuše.

Ale ani ostatní její charakteristiky nejsou úplně vzdálené od její tajemné mytologické pověsti. Je žhavá,  opravdu žhavá … ale celý Venušin den i noc prakticky stále stejně. To hlavně díky mračné pokrývce a velmi malému sklonu rotační osy planety. Prostě zde není jaro, léto, podzim a zima a díky setrvačnosti ovzduší ani chlad noci a teplo dne … No a žhavá je, teplota na povrchu je v průměru 400 až 500 stupňů celsia. A na povrchu moc nefouká.

Ovšem i Venuše, věrná svému jménu, má své mínusy. Tak například - pokud zde prší, tak poměrně silná kyselina. Kyselina sírová, kterou pravidelně před zimou doplňujeme starší autobaterie.

Tedy, místo pro život, o kterém uvažovali dokonce i vědci před několika desítkami let, to jistě není. Ale co není, mohlo být. Před několika miliardami let zde bylo lépe. Venuše měla pravděpodobně atmosféru, která se mohla velmi podobat pozemské, což umožnilo existenci kapalné vody. Vlivem skleníkového efektu však došlo k vypaření povrchové vody do atmosféry, kde vodní pára navýšila obsah skleníkových plynů na kritickou hranici, vedoucí až k současnému extrémně horkému stavu.

Ale to jsme pod vlivem planetárních vibrací téměř opomněli autora vítězné fotografie prosincového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost - Jana Klečku a jeho fotografii. Tato kompozice, zachycující téměř čtyřměsíční průběh Venušiných fází, nám tuto planetu ukazuje tak, jak ji ze Země neuvidíme. Jednotlivé obrázky jsou vyvedeny v nepravých barvách, které nám oživují jinak poněkud mdlý a mléčně bílý pohled na druhou planetu Sluneční soustavy. Můžeme tak kromě změn fáze Venuše a její velikosti, dané okamžitou vzdáleností od Země, obdivovat i výrazné změny oblačného příkrovu planety.

A na závěr můžeme jistě autorovi pogratulovat a poděkovat mu za krásný astronomický zážitek. Vždyť jsme se spolu s ním podívali téměř až na hranici viditelného, vždyť hlouběji vidí jen radar a kosmičtí roboti.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Havlíčkův Brod 1

Datum pořízení: 18.04.2018

Optika: Newton 14"

Montáž: EQ8

Snímač: ASI185MCC, ASI120MM a ASI290MC

Zpracování:

Planeta Venuše byla snímána za okulárem BP ortho 10mm s filtry U-Venus (UV filtr) a B (modrý filtr). Jednotlivá videa jsou složena v programu AutoStakkert a upravena v Irisu a GIMPu. UV kanál je složen přibližně z 10000 a modrý z 3000 snímků. Výsledné snímky jsou kombinací kanálů B+UV+UV a barevně upraveny.

Štítky: ČAM
Přejít na kompletní výsledky


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »