Česká astrofotografie měsíce - Prosinec 2018

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Venuše

Uznání a copyright: Jan Klečka (http://)

Titul Česká astrofotografie měsíce za prosinec 2018

obdržel snímek „Venuše“, jehož autorem je Jan Klečka

 

 

Venuše. Ano, tak ji známe my. Ale známe ji? Pro někoho římská bohyně lásky a krásy. Pro někoho prehistorická figurka z oblasti Pavlovických vrchů na Moravě, oplývající ženskými přednostmi. Ostatně, nejstarší keramická soška na světě. Tedy zatím známá.

Pro dalšího představuje předobraz ženského aktu, jak jej zobrazil například Tizián, nebo též řecká mramorová Venuše Mélská. Ale je to také akkadská Ištar, syrská Astarté, staroegyptská Isis a mnoho dalších. Známe ji i jako Jitřenku, případně Večernici. Tak se nám dostala i do našich pohádek a pověstí.

Prokazatelně prvně o ní psali staří Babyloňané, ovšem vzhledem k její jasnosti ji jistě znali i prehistoričtí obyvatelé naší Země. Například i z naší oblasti jsou známy pravděpodobné záznamy o jejím pozorování z Makotřas z doby asi 2700 let př. n. l.

Ovšem, v každém případě, bez ohledu na mínění našich předků, se Venuše jeví jako trochu tajemná a rozmarná žena. Tak tedy. Po Slunci a Měsíci se může stát na obloze nejjasnějším objektem na obloze. Tedy, pomineme-li vzácné bolidy či ještě vzácnější jasné supernovy. Ze všech planet Sluneční soustavy má nejmenší excentricitu, tedy obíhá po téměř přesné kružnici kolem Slunce. Díky svému oblečení, tedy mračné soustavě závojů a suknic, nám své tělo naznačila až v době radarových pozorování a téměř plně odhalila až díky kosmickým sondám druhé poloviny 20. století, které dosedly na její povrch. No a navíc rotuje okolo své osy nejen velmi pomalu, ale dokonce v opačném směru než ostatní planety. Slunce zde tedy vychází na západě a zapadá na východě … Nu, ideální žena – Venuše.

Ale ani ostatní její charakteristiky nejsou úplně vzdálené od její tajemné mytologické pověsti. Je žhavá,  opravdu žhavá … ale celý Venušin den i noc prakticky stále stejně. To hlavně díky mračné pokrývce a velmi malému sklonu rotační osy planety. Prostě zde není jaro, léto, podzim a zima a díky setrvačnosti ovzduší ani chlad noci a teplo dne … No a žhavá je, teplota na povrchu je v průměru 400 až 500 stupňů celsia. A na povrchu moc nefouká.

Ovšem i Venuše, věrná svému jménu, má své mínusy. Tak například - pokud zde prší, tak poměrně silná kyselina. Kyselina sírová, kterou pravidelně před zimou doplňujeme starší autobaterie.

Tedy, místo pro život, o kterém uvažovali dokonce i vědci před několika desítkami let, to jistě není. Ale co není, mohlo být. Před několika miliardami let zde bylo lépe. Venuše měla pravděpodobně atmosféru, která se mohla velmi podobat pozemské, což umožnilo existenci kapalné vody. Vlivem skleníkového efektu však došlo k vypaření povrchové vody do atmosféry, kde vodní pára navýšila obsah skleníkových plynů na kritickou hranici, vedoucí až k současnému extrémně horkému stavu.

Ale to jsme pod vlivem planetárních vibrací téměř opomněli autora vítězné fotografie prosincového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost - Jana Klečku a jeho fotografii. Tato kompozice, zachycující téměř čtyřměsíční průběh Venušiných fází, nám tuto planetu ukazuje tak, jak ji ze Země neuvidíme. Jednotlivé obrázky jsou vyvedeny v nepravých barvách, které nám oživují jinak poněkud mdlý a mléčně bílý pohled na druhou planetu Sluneční soustavy. Můžeme tak kromě změn fáze Venuše a její velikosti, dané okamžitou vzdáleností od Země, obdivovat i výrazné změny oblačného příkrovu planety.

A na závěr můžeme jistě autorovi pogratulovat a poděkovat mu za krásný astronomický zážitek. Vždyť jsme se spolu s ním podívali téměř až na hranici viditelného, vždyť hlouběji vidí jen radar a kosmičtí roboti.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Havlíčkův Brod 1

Datum pořízení: 18.04.2018

Optika: Newton 14"

Montáž: EQ8

Snímač: ASI185MCC, ASI120MM a ASI290MC

Zpracování:

Planeta Venuše byla snímána za okulárem BP ortho 10mm s filtry U-Venus (UV filtr) a B (modrý filtr). Jednotlivá videa jsou složena v programu AutoStakkert a upravena v Irisu a GIMPu. UV kanál je složen přibližně z 10000 a modrý z 3000 snímků. Výsledné snímky jsou kombinací kanálů B+UV+UV a barevně upraveny.

Štítky: ČAM
Přejít na kompletní výsledky


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »