Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Česká astrofotografie měsíce  >  2007  >  Prosinec  >  Kometa zepředu

Česká astrofotografie měsíce - Prosinec 2007

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Kometa zepředu

Uznání a copyright: Miloslav Druckmüller, Arne Danielsen (Norsko)

Překrásné portréty nezvyklé komety Holmes plní nejen stránky astronomických časopisů a internetu, ale i e-mailovou schránku soutěže „Česká astrofotografie měsíce“. A to již plné tři měsíce. Kometa byla sice velmi dobře pozorovatelná pouhým okem, ochudila nás však o to hlavní, co nám kometu kometou dělá. O ohon. To ale nepočítala s astrofotografy a jejich technikou, zpracovatelskými postupy, umem a zkušenostmi. Ti z těch několika málo fotonů, které kometě od ohonu k Zemi proklouzly, vykouzlili na fotografiích a zejména na obrazovkách počítačů obraz střapaté „kometární chobotnice“, řítící se vesmírem. Takovým dokladem může být i prosincová vítězná fotografie ČAM, nazvaná „Kometa zepředu“. Jejími autory jsou Miloslav Druckmüller z Moravy a Arne Danielsen z Norska. Obě jména známe spíše v souvislosti s překrásnými snímky zatmění Slunce, avšak je vidět, že je nepřekvapí ani noční obloha.

Celkem 99 snímků pořídili oba fotografové současně z Norska a České republiky, aby vytvořili tento působivý obrázek. Kometa se na něm představuje tak, jak ji skutečně málokdy můžeme vidět – takřka přímo zepředu. Slunce se totiž nacházelo, a stále nachází, na opačné straně oblohy a naše Země tak leží přibližně na spojnici komety a Slunce. Ohon, tlačen slunečním větrem a tedy mířící vždy od Slunce, se díky současné geometrii drah skrývá za vlastní, obrovskou kometární komu. A ta je vskutku veliká, neboť svým průměrem překonala hravě i průměr našeho Slunce. A to je jistě výkon úctyhodný, neboť podle pozorování z Hubbleova kosmického teleskopu má celé toto divadlo na svědomí těleso o průměru pouhých 3 a půl kilometru.

Stejně úctyhodná je však i práce obou autorů vítězného snímku, kteří nám všem přiblížili tento „tajný“ portrét zajímavé komety 17P/Holmes. Děkujeme.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Brno, Česká republika, N 49° 13.45'', E 16° 32.98'',272 m. n. m. Vestby, Norsko, N 59°36'18", E 10°45'40", 124 m. n. m.

Datum pořízení: 1. 11. 2007, 18:50 - 21:20 UT

Optika: Optika/Fotoaparát: Takahashi Epsilon-180ED 2,8/500mm, Canon EOS 40D (mod. Hutech Ib), Rubinar 10/1000 mm, Canon EOS 5D Montáž: Vixen GP-DX, SW EQ6

Zpracování:

Složenina celkem 99 snímků, pořízených dvěma přístroji expozicemi od 30 s do 3 min. Snímky byly kalibrovány užitím černých snímků, numericky odstraněna vinětace (polynom 4. stupně) a registrovány užitím softwaru Registar. Pak byly všechny obrázky složeny v jeden obraz. Následovala kalibrace bílé a černého pozadí. Závěrečné zpracování v SOFO ACC 6.1. a vlastním softwaru napsaném v Delphi.

Štítky: ČAM
Přejít na kompletní výsledky


22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kometa C/2023 R1 (PANSTARRS)

Širokoúhlý snímek komety C/2023 R1 (PANSTARRS) na pozadí hvězd souhvězdí Štítu. Jasnost zhruba mezi 13. a 14. magnitudou. Na snímku se zachytily i stopy planetek (921) Jovita a (51) Nemausa.

Další informace »