Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Česká astrofotografie měsíce  >  2020  >  Srpen  >  Expedícia Perzeidy 2020

Česká astrofotografie měsíce - Srpen 2020

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Expedícia Perzeidy 2020

Uznání a copyright: Robert Barsa (http://astrofotografia.sk/)

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2020 získal snímek

„Expedícia Perzeidy 2020“, jehož autorem je Robert Barsa

 

Slzy svatého Vavřince. Pravděpodobně jste toto pojmenování někdy slyšeli. Kdo byl svatý Vavřinec a proč o něm píšeme v tomto textu?

Každý rok, okolo 12. srpna, nastává maximum meteorického roje Perseid.  Pozorujeme tak světelné jevy v zemské atmosféře, které představují vlastně zánik částic kometárního materiálu, se kterým se naše Země na dráze kolem Slunce potkává. V tomto případě se jedná většinou o drobné částice uvolňující se z komety 109P/Swift-Tuttle. Ta se na své cestě okolo Slunce, která jí trvá více než 133 let, vždy poblíž přísluní zahřívá a uvolňuje postupně plyn i části pevného materiálu. Protože se tato kometa ke Slunci vrací již velmi dlouho, uvolněný materiál se stihl rozprostřít podél celé její dráhy a my se s ním ve větším či menším množství setkáváme rok co rok, právě vždy zhruba v polovině srpna. Intenzita roje, tedy množství jasných jevů na obloze – meteorů - závisí na časové vzdálenosti toho kterého roku od průchodu komety přísluním. To poslední nastalo v prosinci roku 1992 a tak v letech 1992 a 1993 bylo možno pozorovat až 300 meteorů za hodinu. Letos jich bylo kolem 100.

S meteory tohoto roje se setkávali i naši předkové. Patrně první zprávy máme z roku 36 z Číny, další následovaly z Japonska a Koreje. První zaznamenané pozorování v Evropě se datuje do roku 811. Mezi 12. a 19. stoletím je záznamů o pozorování roje poměrně málo. V roce 1861 upozornil italský astronom Giovanni Schiaparelli na podobnost drah meteorů roje Perseid a komety 109P/Swift-Tuttle.

A co tedy ten svatý Vavřinec? Jedná se o římského klerika, který byl 10. srpna roku 258 v Římě zaživa upečen při pronásledování křesťanů římským císařem Valerianem. Nevydal totiž po smrti umučeného papeže Sixta II. císaři církevní majetek a raději jej rozdal chudým. Protože se datum jeho smrti poměrně přesně shoduje s maximem Perseid, říkáme jim často slzy svatého Vavřince.

Jejich letošní portrét do soutěže Česká astrofotografie měsíce zaslal Robert Barsa ze Slovenska. Kromě hvězdného pozadí na něm vidíme i 87 jasných meteorů, které byly zachyceny během několika nocí od 9. do 13. srpna 2020. Ty byly vloženy do výsledné kompozice a ilustrují jejich dráhy po nebi tak, že zdánlivě vylétají z jednoho místa oblohy. A protože se toto místo, kterému říkáme radiant, nachází v souhvězdí Persea, říkáme jim Perseidy.

Protože se jedná o stále ještě poměrně bohatý roj, pořádají se na jeho pozorování různé pozorovací kampaně či expedice. Během této výpravy se autorovi podařilo zachytit nejen velké množství meteorů a překrásný obraz Mléčné dráhy, vzájemně se prolínající spirální ramena naší Galaxie, ale i další objekty a jevy. Tak předně jsou to jasné planety Jupiter a Saturn. Jistě je nepřehlédneme, neboť zejména Jupiter je nejjasnějším objektem, který na zobrazené obloze spatříme. A Saturn se nachází jen nedaleko. Na první pohled zaujmou i některá souhvězdí a jasné hvězdy. Téměř v zenitu svítí modře hvězda  Vega,  nejjasnější  ze  souhvězdí  Lyry.  Na „druhé“ straně  Mléčné  dráhy,  směrem od Vegy k Saturnu zaujme taktéž  namodralý Altair ze souhvězdí Orla. Poněkud vpravo, poblíž jasně červené mlhoviny Severní Amerika září hvězda Deneb z Labutě. Za zmínku stojí jistě i nad zelenou střechou domu za stromy se skrývající souhvězdí  Velké medvědice,  zejména pak jeho část zvaná Velký vůz. V neposlední řadě spatříme zejména nad obzorem světelné znečištění a dokonce i samotné astronomy a jejich dalekohledy, pod načervenalým přísvitem orientačních baterek.

A již nám zbývá čas na gratulaci autorovi k jeho krásné kompozici, kterou mu vyslovuje nejen porota soutěže, ale i Česká astronomická společnost, která ji zaštiťuje. A přejeme též mnoho podobných krásných pozorovacích nocí.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Mníšek nad Hnilcom, Slovensko

Datum pořízení: 13.08.2020

Optika: Samyang 24mm f/1.4, Rokinon 12 mm f/2.8, Sony GM 16-35 mm f/2.8

Montáž: statív, Skywatcher StarAdventurer

Snímač: Canon EOS 6Da, Sony A7III

Zpracování:

Panoráma celej oblohy zložená v PTGui Pro do full sphere (360x180° pano). Identifikovaných 87 záberov s perzeidami zo všetkých nocí (bolo ich viac, ale nie všetky sa podarilo použiť). Každý záber automaticky zregistrovaný na podkladový panoramatický snímok na základe registrácie na hviezdy. Jednotlivé snímky meteorov v programe Photoshop postupne vkladané cez vrstvy a masky do panoramatického záberu s vhodným "blend módom" (lighten/maximum). Výsledný snímok transformovaný do vhodnej projekcie a finálny orez.

Štítky: ČAM
Přejít na kompletní výsledky


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »