Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Česká astrofotografie měsíce  >  2022  >  Červenec  >  Orlí Mlhovina - M16

Česká astrofotografie měsíce - Červenec 2022

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Orlí Mlhovina - M16

Uznání a copyright: Adam Denko

Popis:

Orlí mlhovina
 Orlí mlhovina je velká emisní mlhovina v souhvězdí Hada (Serpens) s jasností 6.4 mag a s katalogovým označením IC 4703. Leží přibližně 5 870 světelných let od Země v rameni Střelce. V oblasti se nachází otevřená hvězdokupa, známé Pilíře stvoření, Sloup V a mnoho dalších útvarů.
 Skládá se převážně z ionizovaného vodíku HII. V chladných a hustých mračnách vznikají nové hvězdy. Hustota mračen je pouze pár atomů na centimetr krychlový. 
 Své jméno dostala díky svému tvaru, který při malém použití fantasie připomína orla. Objekt je velice oblíbený mezi amaterskými astronomy a astrofotografy.

Objevení
 Mlhovina byla objevena švýcarským astronomem Jean-Phillipe Loys de Chéseaux v roce 1745. Astronom zahlédl pouze otevřenou hvězdokupu, mlhovinu pozoroval až Charles Messier, který ji popsal jako mlhavý objekt s hromadou hvězd uprostřed a zařadil ji do svého katalogu jako M16. Oblast pozorovalo mnoho astronomů, až v roce 1875 Isaac Roberts vyfotil první astrofotgrafii této mlhoviny, čím existenci mračna ještě více potvrdil.

Hvězdokupa
 Otevřená hvězdokupa NGC 6611 nacházející se uvnitř mlhoviny, obsahuje několik desítek mladých modrých veleobrů a hvězd s menší hmotností. Její věk se odhaduje na 2mil. let, což je na poměry stáří ve vesmíru velice málo. Celkově obsahuje až 8000 hvězd. 
 Nejjasnější hvězdou objektu je modrý veleobr HD 168076, který je 720 000krát zářivější než Slunce. 
 Hvězdokupa velice napomáhá tvoření útvarů z okolních mračen např. Pilíře stvoření, a to ať už gravitačně nebo hvězdným větrem.

Sloupy stvoření
 Tyto fascinující sloupy, měřící až 5 světelných let, byly vytvořeny díky větru z hvězd. Ionizující záření z hvězdokupy stlačuje mračno a vypařovaná ionizovaná hmota tlačí proti záření, proto má oblak tvar sloupů. Předpokládá se, že pilíře vyztužuje magnetické pole. 
 V infračerveném snímku ze Spitzerova vesmírného dalekohledu je vidět rozpínající se oblak horkého prachu, který nejspíše pochází ze supernovy, která vybuchla před cca. 6 tisíci lety a pravděbodobně zničila útvary. Světlo z výbuchu k nám ještě teprve dorazí a to až za přibližně 1000 let.
 Sloupy se velice proslavily díky překrásné fotce z Hubblova vesmírného teleskopu.

800x10sec 2h13min. 

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Beroun

Datum pořízení: 24.07.2022 22:30

Optika: Sky-Watcher 150/750, Sky-Watcher 0.9x Coma Corrector, F/4.5 @ 675mm

Montáž: GoTo EQ3-2

Snímač: ASI183MC PRO, Binorum DarkSky 2''

Zpracování: DSS, Photoshop, SiriL

Štítky: ČAM
Přejít na kompletní výsledky


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »