Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Česká astrofotografie měsíce  >  2022  >  Červenec  >  Orlí Mlhovina - M16

Česká astrofotografie měsíce - Červenec 2022

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Orlí Mlhovina - M16

Uznání a copyright: Adam Denko

Popis:

Orlí mlhovina
 Orlí mlhovina je velká emisní mlhovina v souhvězdí Hada (Serpens) s jasností 6.4 mag a s katalogovým označením IC 4703. Leží přibližně 5 870 světelných let od Země v rameni Střelce. V oblasti se nachází otevřená hvězdokupa, známé Pilíře stvoření, Sloup V a mnoho dalších útvarů.
 Skládá se převážně z ionizovaného vodíku HII. V chladných a hustých mračnách vznikají nové hvězdy. Hustota mračen je pouze pár atomů na centimetr krychlový. 
 Své jméno dostala díky svému tvaru, který při malém použití fantasie připomína orla. Objekt je velice oblíbený mezi amaterskými astronomy a astrofotografy.

Objevení
 Mlhovina byla objevena švýcarským astronomem Jean-Phillipe Loys de Chéseaux v roce 1745. Astronom zahlédl pouze otevřenou hvězdokupu, mlhovinu pozoroval až Charles Messier, který ji popsal jako mlhavý objekt s hromadou hvězd uprostřed a zařadil ji do svého katalogu jako M16. Oblast pozorovalo mnoho astronomů, až v roce 1875 Isaac Roberts vyfotil první astrofotgrafii této mlhoviny, čím existenci mračna ještě více potvrdil.

Hvězdokupa
 Otevřená hvězdokupa NGC 6611 nacházející se uvnitř mlhoviny, obsahuje několik desítek mladých modrých veleobrů a hvězd s menší hmotností. Její věk se odhaduje na 2mil. let, což je na poměry stáří ve vesmíru velice málo. Celkově obsahuje až 8000 hvězd. 
 Nejjasnější hvězdou objektu je modrý veleobr HD 168076, který je 720 000krát zářivější než Slunce. 
 Hvězdokupa velice napomáhá tvoření útvarů z okolních mračen např. Pilíře stvoření, a to ať už gravitačně nebo hvězdným větrem.

Sloupy stvoření
 Tyto fascinující sloupy, měřící až 5 světelných let, byly vytvořeny díky větru z hvězd. Ionizující záření z hvězdokupy stlačuje mračno a vypařovaná ionizovaná hmota tlačí proti záření, proto má oblak tvar sloupů. Předpokládá se, že pilíře vyztužuje magnetické pole. 
 V infračerveném snímku ze Spitzerova vesmírného dalekohledu je vidět rozpínající se oblak horkého prachu, který nejspíše pochází ze supernovy, která vybuchla před cca. 6 tisíci lety a pravděbodobně zničila útvary. Světlo z výbuchu k nám ještě teprve dorazí a to až za přibližně 1000 let.
 Sloupy se velice proslavily díky překrásné fotce z Hubblova vesmírného teleskopu.

800x10sec 2h13min. 

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Beroun

Datum pořízení: 24.07.2022 22:30

Optika: Sky-Watcher 150/750, Sky-Watcher 0.9x Coma Corrector, F/4.5 @ 675mm

Montáž: GoTo EQ3-2

Snímač: ASI183MC PRO, Binorum DarkSky 2''

Zpracování: DSS, Photoshop, SiriL

Štítky: ČAM
Přejít na kompletní výsledky


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »