Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Česká astrofotografie měsíce  >  2022  >  Září  >  Jupiter a Ganymed

Česká astrofotografie měsíce - Září 2022

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Jupiter a Ganymed

Uznání a copyright: Karel Sandler (http://)

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2022

získal snímek „Jupiter a Ganymed“, jehož autorem je Karel Sandler

 

 

Kdo se večer v září 2022 podíval na oblohu, jistě si všiml jasné „hvězdy“ nad jižním až jihovýchodním obzorem. Zářila klidným nažloutlým světlem a pro naše předky byla jednou z pěti známých „hvězd toulavých“. Dostaly i jména – Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn. Víc jich nebylo, byť například Uran mohli na vlastní oči vidět, ale pro jeho slabý jas docela určitě nezaznamenali jeho pohyb oblohou. Po dlouhé době zjistili, že obíhají poměrně pravidelně a že se dá jejich dráha nebem předpovědět. A ještě později se zjistilo, že obíhají kolem Slunce a staly se tak oficiálně oběžnicemi neboli planetami Sluneční soustavy. Jejich počet postupně rostl a v době „největší slávy“ jich bylo dokonce devět. A po několika letech hledání desáté planety jich zbylo jen osm. To, když se zjistilo, že by jich muselo být ne deset, ale desítky a stovky. Vytvořila se tedy nová a vlastně první důkladná definice planety. A do té se už ta zatím poslední, devátá planeta Pluto, nevešla.

Ale to jsme poněkud odbočili od vítězné fotografie astrofotografa Karla Sandlera „Jupiter a Ganymed“, kterou zaslal do soutěže Česká astrofotografie, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost. Bohové Jupiter a Ganymed, jejichž jména dostala i největší planeta Sluneční soustavy a jeden z jejích měsíců, jsou postavy římské mytologie. Jupiter byl nejvyšší z římských bohů vládnoucí nebesům a hromu. Byl vlastně obdobou nejvyššího řeckého boha Dia. Ganymedes, jehož jméno nese největší Jupiterův měsíc, jež je zároveň největším měsícem ve Sluneční soustavě vůbec, byl v řecké mytologii synem trojského krále Tróa a jeho manželky Kallirhoé, dcery říčního boha Skamandra. Ganymedes se stal Diovým oblíbencem, který jej učinil číšníkem na Olympu. Tím ovšem pohněval svou manželku Héru, neboť do té doby zde byla číšnicí její dcera Hébé ….

Na fotografii, přesněji řečeno na animaci obou těles, vidíme jednak otáčení planety samotné, která se i přes svou velikost otočí jednou za méně než deset hodin, jednak i detaily na povrchu měsíce Ganymeda i jeho pohyb okolo planety.

Planeta má rovníkový průměr 142 984 km, přes póly pak 133 709 km. Je tedy poměrně výrazně zploštělá, což je ostatně na snímku i patrno. Průměr měsíce Ganymedes je pak 5268 km, což je o něco méně než polovina Země. Ganymedes objevil Galileo Galilei během svého pozorování v roce 1610, pojmenoval jej však německý astronom Simon Marius. Ten dokonce vešel ve spor s Galileem, neboť tvrdil, že čtyři největší Jupiterovy měsíce objevil dříve. Je pravděpodobné, že Marius objevil měsíce sice nezávisle, ale o několik dnů později. Ostatně Marius si podobně přisvojoval objev jasné galaxie v Andromedě, přičemž ta byla známa nejméně od dob středověkých arabských mořeplavců. I přes tyto malicherné problémy byla po Simonu Mariusovi pojmenována oblast na Ganymedu i kráter na Měsíci.

Planeta Jupiter byla v měsíci září jednak nejblíže k Zemi, jednak v opozici se Sluncem. Této konfigurace využil Karel Sandler k pořízení portrétů jasného Jupitera i podstatně slabšího Ganymeda. Ke krásnému snímku / animaci gratulujeme nejen za porotu soutěže, ale jistě i za všechny příznivce krásné astronomie.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Praha

Datum pořízení: 07.09.2022

Optika: Celestron C9EV

Montáž: AZEQ6-GT

Snímač: Neptune-C II

Štítky: ČAM
Přejít na kompletní výsledky


45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »