Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Česká astrofotografie měsíce  >  2024  >  Listopad  >  Kométa Tschuchinshan-ATLAS nad Spišským hradom

Česká astrofotografie měsíce - Listopad 2024

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Kométa Tschuchinshan-ATLAS nad Spišským hradom

Uznání a copyright: Róbert Barsa (http://www.astrofotografia.sk)

Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2024 obdržel snímek

„Kométa Tschuchinshan-ATLAS nad Spišským hradom“, jehož autorem je slovenský astrofotograf Róbert Barsa.

 

Listopadové kolo soutěže „Česká astrofotografie měsíce“ vyhrál opět snímek komety Tschuchinshan-ATLAS. Ostatně, byla to po několika letech zase jasná kometa, která obohatila naší, zejména večerní oblohu. A vzhledem k  poměrně krátké době její pozorovatelnosti se stala častým objektem našich astrofotografů. Na lov této komety, tentokrát se promítající nad slavný Spišský hrad, se vypravil i autor vítězné listopadové fotografie Róbert Barsa.

Historie pozorování komet je ostatně fascinujícím příběhem, který propojuje starověkou mytologii, vědecký pokrok a moderní technologie. Komety byly po tisíciletí předmětem lidského zájmu a interpretací, historicky často i jako znamení nebo předzvěst významných událostí.

První písemné záznamy o kometách pocházejí ze starověké Číny, kde byly systematicky zaznamenávány v kronikách již kolem roku 1000 př. n. l. Podobné záznamy pocházejí i z Babylonu a starověkého Řecka. Řekové považovali komety za ohnivé "hvězdy s vlasem" a spojovali je s bohy či katastrofami. Aristoteles věřil, že komety jsou atmosférickými jevy.

Ve středověku byly komety často vnímány jako předzvěst válek, hladomorů nebo smrti panovníků. Například kometa Halleyova, pozorovaná v roce 1066, byla spojována s bitvou u Hastingsu.

S rozvojem astronomie v období renesance začaly být komety studovány vědecky. Tycho Brahe v 16. století prokázal, že komety se nacházejí daleko za Měsícem, čímž vyvrátil Aristotelův názor na jejich atmosférickou povahu. Johannes Kepler se domníval, že komety se pohybují přímočaře vesmírem. Na druhou stranu slavný Galileo Galilei se o komety zajímal mnohem méně.

Zásadní průlom studia komet přišel v roce 1705, kdy Edmond Halley využil Newtonovy zákony k předpovědi návratu komety, která dnes nese jeho jméno. Halleyova kometa se opravdu vrátila „téměř“ ve vypočteném čase v roce 1758.

V 19. století se objevily nové metody pozorování díky vývoji teleskopů a spektroskopie. Astronomové začali studovat složení kometárních jader a jejich plynné ohony. Zásadní objevy zahrnují potvrzení, že komety obsahují vodní led, prach a organické sloučeniny.

Ve 20. století se vědecké poznání komet výrazně rozšířilo díky kosmickým sondám. Dnes jsou komety intenzivně sledovány jak amatérskými, tak profesionálními astronomy. Robotické teleskopy a vesmírné observatoře, jako je Hubbleův teleskop či sluneční sonda SOHO, pravidelně objevují nové. A například mise ESA Comet Interceptor plánuje další výzkum komet.

Komety nejen poskytují informace o vzniku Sluneční soustavy, ale také inspirují další hledání odpovědí na otázky o původu vody a života na Zemi.

Róbert Barsa zachytil kometu Tschuchinshan-ATLAS nad siluetou úžasné zříceniny úžasného Spišského hradu. Jeho historie sahá až do 12. století, pomineme-li osídlení v době mladšího paleolitu. Tedy do doby, kdy se o kometách nevědělo téměř nic. Nepočítáme-li tedy jejich význam astrologický.

Na závěr bychom rádi pogratulovali astrofotografovi Róbertu Barsovi nejen k úspěchu v listopadovém kole této soutěže, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, ale i ke krásné pozemsko astronomické kompozici spojující dávnou minulost se současností a vlastně i malým nekonečnem, Kometa se k nám totiž (asi) již nikdy nevrátí.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Spišské Podhradie

Datum pořízení: 27.10.2024

Optika: Sigma ART 40mm f/1.4

Montáž: Skywatcher StarAdventurer

Snímač: Canon 6Da

Zpracování:

Ide o panorámu z 12 panelov, každý je priemer snímok 6x 30 sekúnd pri ISO 800, f/1.4 na malej paralaktickej montáži s jednoduchou panoramatickou hlavou. Popredie s hradom bolo fotografované s rovnakými nastaveniami bez pohonu (spodný rad, 4 zábery). Každé pole panorámy spracované samostatne v programe PixInsight po exporte z Adobe Camera Raw (bez kalibračných snímkov, použitý profil objektívu v ACR). Panoráma oblohy aj popredia zložená v programe PTGui Pro, kombinácia v programe Adobe Photoshop, ďalšie úpravy v programe PixInsight (stretch, kontrast, krivky).

Štítky: ČAM
Přejít na kompletní výsledky


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »