Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Česká astrofotografie měsíce  >  2026  >  Únor  >  Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Česká astrofotografie měsíce - Únor 2026

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Uznání a copyright: Karel Sandler (http://)

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“

Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu. Ostatně, pokud bychom měli tu trpělivost a sledovali její pohyb mezi ostatními hvězdami na nebi, zjistili bychom, že se po nebi mezi nimi pohybuje.  Tak trochu si představuji našeho pradávného předka, který si s největší pravděpodobností těchto změn nad svou hlavou mohl všimnout. Ovšem upřímně řečeno se obávám, že tomuto jevu, na rozdíl od nás, nevěnoval pozornost. Stáda zvěře to nepřilákalo, sít obilí se podle toho nedalo. Netrvalo ovšem asi moc dlouho, snad nějaká ta stovka tisíc let, a vše se změnilo. Naši prapradědové a prababičky zjistili, že sít budou podle Síria, den se začne prodlužovat po slunovratu a jaro přijde s Plejádami. Ale oblohu sledovali neustále a opět je zaujaly ony „hvězdy“, putující na pozadí ostatních. Nazvali je hvězdami bludnými, na rozdíl od stálic, které svou polohu neměnily. Zjistili, že jich vidí pět, tu šestou okem viditelnou – Uran  - pravděpodobně nepostřehli. Hvězdy si spojili do souhvězdí, nechali v nich běhat bludné hvězdy – planety a vyrobili si astrologii. Podle fáze Měsíce nejdříve začali kácet stromy na trámy, později začali kombinovat pohyby planet a lidské osudy, až nakonec … z astrologie pomalu vznikla astronomie.
Ano, lidský duch se málokdy spokojí s daným stavem vědomostí a informací. Po spoustě let zkoumání drah těchto planet, kdy nakonec v 16. a 17. století společným úsilím Tychona de Brahe, Keplera a Newtona (ten tedy přiložil své polínko o více než sto let později a měl také již dalekohled) a mnoha dalších nadšenců, naši předci zjistili, že se planety pohybují po eliptických drahách kolem Slunce, zjistili, jak jsou velké a těžké a proč se pohybují tak, jak se pohybují. Posléze na ně zaměřili své dalekohledy. A kreslili a kreslili. Někteří, jako například Galilei či později Huygens, zpozorovali jejich trabanty (tedy měsíce), později i prstence. Později se podařilo sestrojit dalekohledy větší, které umožnily sledovat i další detaily. Oblačné útvary v atmosférách, další měsíce, další prstence. Později se fotoaparáty a další detektory přenesly na kosmické sondy. Ty brázdily a dodnes brázdí meziplanetární prostor, dopadaly a dopadají, nebo měkce přistávají na povrch planet. A stále přinášejí nové obrázky a informace a tu a tam i nějaký ten „kamínek“. 
I když toho o planetách Sluneční soustavy víme asi poměrně hodně, vrátíme se nyní k vítěznému snímku únorového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost. Tu vyhrál astrofotograf Karel Sandler se svým portrétem největší planety Sluneční soustavy Jupiter. A nejen tohoto plynného obra zachytil jeho dalekohled. Kromě mohutných atmosférických pásových struktur můžeme poblíž východního okraje zaznamenat 2 útvary. Jednak obří bouři, pozorovanou možná vlastně téměř od té doby, co se na Jupitera koukáme dalekohledem. Nejstarší pozorování je spojováno s italským astronomem Giovanni Domenico Cassini, který v roce 1665 zaznamenal výraznou oválnou skvrnu v atmosféře planety. Někteří historici uvádějí ještě dřívější pozorování od Roberta Hooka z roku 1664. Není však zcela jisté, zda tato pozorování popisují stejný útvar, jaký dnes nazýváme Velká rudá skvrna. Nepřerušené sledování současné skvrny máme až od konce 19. století (kolem roku 1878). Velká rudá skvrna je obří anticyklonální bouře, která rotuje proti směru hodinových ručiček. Vítr zde dosahuje až 600 km/h. Velikost skvrny se v průběhu času výrazně zmenšuje od původních cca 40 000 km na současných asi 15 000 km. Druhým útvarem je černá tečka stínu, který na povrch planety vrhá měsíc Io. Ten byl objeven v roce 1610 astronomem Galileem Galileim, jeho průměr je 3643 km a jde o vulkanicky nejaktivnější těleso Sluneční soustavy s 400 aktivními sopkami.
Na závěr bychom rádi pogratulovali Karlu Sandlerovi k hezkému snímku a jsme moc rádi, že jej zaslal do soutěže. A samozřejmě držíme palce v dalších fotografických úlovcích nejen v oblasti planetární fotografie.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Praha

Datum pořízení: 22.01.2026

Optika: Celestron C11 XLT

Montáž: SkyWatcher AZEQ6-GT

Snímač: PlayerOne Uranus C Pro

Štítky: ČAM


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »