Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Česká astrofotografie měsíce  >  2010  >  Květen  >  Objekt: M-81-82 & Integrated Flux nebula

Česká astrofotografie měsíce - Květen 2010

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Objekt: M-81-82 & Integrated Flux nebula

Uznání a copyright: Libor Richter

Pohled na galaxie - hvězdné ostrovy ukryté v nesmírných hlubinách vesmíru - nám dává tušení o titěrnosti Země či celé Sluneční soustavy. Ztrácíme při něm iluzi o jedinečnosti našeho světa. Kolik světů podobných tomu našemu se asi nachází v jejich útrobách? Není se čemu divit, že galaxie jsou v centru pozornosti nejen astrofyziků, ale také fantastů, básníků či romantických duší obecně. Opusťme však filozofické úvahy a podívejme se podrobněji na vítězný snímek zachycující galaxie M 81 a M 82 ze souhvězdí Velké medvědice, takříkajíc inflagranti.

Galaxie M 81, kterou na snímku poznáte snadno podle nádherných spirálních ramen, se nachází asi 11.8 milionu světelných let od nás. Přestože již nepatří do naší místní skupiny galaxií, lze ke stanovení její vzdálenosti ještě použít světla cefeid - standardních "svíček" pro měření vzdáleností ve vesmíru. To umožnilo relativně velmi přesné určení vzdálenosti v porovnání s ostatními galaxiemi, které nepatří do místní skupiny. Podobně jako galaxie M 31 v Andromedě je i M 81 věrným obrazem naší Mléčné dráhy. Takto nějak vypadá naše mateřská galaktická "rodná hrouda".

Galaxie M 82, znatelně menší (na snímku vpravo protáhlý útvar), nevypadá na první pohled jako spirální galaxie. Dlouhou dobu se soudilo, že se jedná o nepravidelnou galaxii. Nicméně poslední pozorování odhalila, že i tato galaxie má spirální ramena. Důvod, proč tak dlouho byla skryta naším zrakům, je jednoduchý - jednak je k nám galaxie nevhodně natočena (díváme se na galaxii víceméně z boku), jednak jsou známky spirálních ramen schovány za komplexní strukturou galaktického prachu a plynu - nesmazatelné stopy po interakci s blízkým galaktickým sousedem.

Tyto galaxie, které jsou od sebe vzdáleny asi 130 000 světelných let, se navzájem gravitačně výrazně ovlivňují. Vznikají v nich oblasti s masivní tvorbou nových hvězd, přičemž tyto procesy jsou natolik energické a intenzivní, že je lze detekovat i v rentgenovém oboru. Jsme tak svědky dlouhotrvajícího gravitačního zápasu dvou galaxií M 81 a M 82, na jehož konci zbude pouze jediný vítěz.

Na snímku si však lze všimnout další zajímavosti. Obě galaxie jsou překryty lehkým prachovým závojem, snad jakoby se styděly za svoji vražednou přitažlivost. Je to však klam, tento prach neobklopuje vzdálené galaxie. Ve skutečnosti je tento prach k nám mnohem blíže a pouhou shodou okolností se nachází i v našem výhledu na ně. Tyto prachové mlhoviny nejsou nasvíceny světlem jednotlivých hvězd, jak je tomu u klasických reflexních mlhovin, nýbrž světlem naší Galaxie a svítí skutečně velmi slabě. O to více si snímek zaslouží uznání.

O těchto galaxiích by se dalo psát více a více, například množství temné hmoty v galaxii M 81 je z nějakých doposud neznámých důvodů výrazně menší než u ostatních galaxií. Nechme si však tyto otazníky na komentáře k dalším snímkům těchto podivuhodných objektů. A raději se naplno kochejme nádhernou scenérií zachycenou objektivem Libora Richtera. Věřím, že tento tajemstvím obestřený zajímavý koutek vesmíru v soutěži Česká astrofotografie měsíce nevidíme naposled.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Zubří

Datum pořízení: 16-18.4.2010

Optika: SW-80/480ED&WO 0,8x Flattener II, montáž NEQ-6 Skyscan ,pointace AG od Martina Myslivce+ref. SW-70/500, Canon 350Da+CLS Astronomic

Zpracování: Odečet DF a FF v programu Mraw ,složeno v programu Registar a finální úprava v PixInsightLE, Adobe photoshop

Postup: Expozice :20x900s, iso800 bez filtru , 20x900s, iso 1600+CLS

Štítky: ČAM
Přejít na kompletní výsledky


12. vesmírný týden 2026

12. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Alcyone

Snímek zachycuje hvězdu Alcyone (\eta Tauri), nejjasnějšího člena slavné otevřené hvězdokupy Plejády (M45) v souhvězdí Býka. Alcyone je horký modrobílý obr, který září přibližně 2 400krát svítivěji než naše Slunce a nachází se ve vzdálenosti zhruba 440 světelných let. Hvězda je obklopena jemným mezihvězdným prachem, který odráží její intenzivní modré světlo a vytváří tak charakteristickou reflexní mlhovinu typickou pro celou tuto hvězdokupu.

Další informace »