Uznání a copyright: Mirek Dočekal, Jiří Los, Petr Skala

Známe ten pohled všichni. Noc co noc se nám otevírá nad našimi hlavami a jen příkrov mraků či rušivé osvětlení nám jej kazí. Je to téměř stejný obraz, jaký vídal i Galileo Galilei, Cézar či Caligula, stejně jako Nefertiti či chlupatý člověk neandrtálský. Je to obraz hvězdné oblohy. Staří národové si na něj přenesly svá božstva, kalendáře i mýty. Jak v knize si tak můžeme na obloze přečíst příběh řeckého boha Dia, který se v podobě Labutě pronásledované Orlem ukryl u milované spartské královny Ledy, aby mu poté povila Blížence Poluxe. Druhý Castor byl pak synem Ledina manžela krále Tyndarea. Z lásky Dia a Ledy též povstala krásná Helena, kvůli níž vypukla slavná Trojská válka.

To je ale jen jeden příběh, na nebi jich však nalezneme desítky. My si dnes již na oblohu svá božstva nedáváme. Spíše k ní obracíme skleněné oči velkých a ještě větších teleskopů, abychom odhalili další fascinující tajemství přírody. Dnes již například víme, že ta stříbřitá slabá záře táhnoucí se napříč nočním nebem není mateřské mléko bohyně Hery nebo obraz egyptského Nilu či indické Gangy. Již Galileo Galilei na počátku sedmnáctého století skrze svůj malý dalekohled pozoroval, jak se mu mlhavý mléčný pás rozpadl na milióny drobných hvězdiček. Další podrobná pozorování nás dovedla až k poznání, že se vlastně díváme do sousedních spirálních ramen naší rodné Galaxie, na naše hvězdné sousedy.

Mléčná dráha však není jediné, co na snímku Jiřího Lose, Mirka Dočekala a Petra Skaly nalezneme. Stovky hvězd, několik mlhovin a hvězdokup dokreslují pohled nad naše hlavy. I když převážná většina objektů viditelných na snímku patří do našeho sousedství menšího než sto světelných let, můžeme se i zde podívat dále. Nizoučko nad skupinkou stromů v průrvě mezi pozemskými mraky nalezneme mlhavý obláček naší galaktické sestry - spirální galaxie M 31 v Andromedě. Ač nyní vzdálena téměř tři milióny světelných let, přibližuje se k nám každou sekundou o sto kilometrů. Za tři až čtyři miliardy let - ten čas závisí na zatím neznámém množství mezihvězdné hmoty mezi oběma galaxiemi - galaxie m 31 spolu s tou naší po několika vzájemných průletech splynou do jedné obří galaxie eliptické.

Tento snímek, který vyhrál srpnové kolo soutěže "Česká astrofotografie měsíce", vznikl během letní astronomické expedice mládeže na Hvězdárně v Úpici. Můžeme na něm tedy vidět nejen oblohu s jejími třpytivými hvězdičkami, mraky prohánějící se atmosférou a siluety stromů stínící světla nedalekého městečka, ale najdeme zde i červená neoslňující světýlka mladých astronomů, kteří skloněni k okulárům dalekohledů či poznámkovým blokům sledují dění na obloze, odhadují jasnosti proměnných hvězd a zakreslují pozorované objekty do deníků.

Za porotu ČAM bychom rádi autorům poděkovali za nevšední obraz pohledu známého, avšak málokdy plně vnímaného. Třeba nás všechny přiměje zanechat alespoň na chvíli shonu naší uspěchané civilizace, zmizet z města někam do tmy, položit se do trávy a jen se pokochat krásou nebe, stejnou krásou, kterou obdivoval třeba právě ten pravěký lovec, který u uhasínajícího ohně dokončoval sošku Věstonické Venuše.

Technické údaje a postup:

Datum pořízení: 1.8.2010 19:41 - 20:08 UTC (Mirek Dočekal)

Optika: Fotografováno ze stativu Canonem EOS 20D s objektivem Samyang 8mm, F/3,5 Fish-Eye CS Jedná se o mozaiku z 5 polí. Každé 4×40s, ISO1600, F5,6

Zpracování: kalibrace a registrace jednotlivých smínků z každého pole: DeepSkyStacker (Mirek Dočekal) spojování do mozaiky: PTGui (Jiří Los, Petr Skala) úpravy složeného snímku: Adobe Photoshop CS2 (Jiří Los, Petr Skala) spojování souhvězdí: Adobe Photoshop CS2 (Jiří Los)