Česká astrofotografie měsíce - Červenec 2011

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

LBN 134

Uznání a copyright: Libor Richter

Červencové kolo soutěže "Česká astrofotografie měsíce" opět zamíchalo československým astrofotografickým nebem. Autor vítězného snímku "LBN 134 - temná mlhovina v Lištičce", který nejvíce oslovil porotu, namířil svůj dalekohled do míst oblohy, kde kromě éterického závoje Mléčné dráhy téměř nice není. Tedy - z hvězd jasnějších čtvrté hvězdné velikosti zde nenalezneme žádnou. I ta nejjasnější nesoucí jméno Anser, dosahuje hodnoty pouze čtyři celé a čtyřicet čtyři setin. Souhvězdí je to tedy nevýrazné, dokonce až tak, že jeho autor, Johannes Hevelius, který jej na oblohu zanesl, prohlásil, že souhvězdí Lištičky je tam, kde na nebi nic není. Sice to není doslovný překlad jeho slov, ale plně výstižný. Dokonce i nejznámější objekt souhvězdí, jasná planetární mlhovina M27, neboli Činka, se nejlépe hledá podle sousedního souhvězdí Šípu.

Ovšem tento výrazný objekt, ostatně již tak trochu "okoukaný" astrofotografa Libora Richtera nezlákal. Ten namířil dalekohled do míst, které bychom spíše než jménem či katalogovým číslem lépe označili souřadnicemi RA 19h 24m 11,53 s a Dec 22o 45´ 31,6´´. Ovšem astronomové i tomuto místečku a jeho nejbližšímu okolí dali jméno, a to nejen jedno. VdB 126, označující reflexní mlhovinu a LBN 133 a 134, za nimiž se skrývá temná mlhovina prachová a opět reflexní, poněkud namodralá.

Jak ty mlhoviny temné, tak ty modré reflexní, jsou si podobné. Tvořeny oblaky mezihvězdného prachu liší se pouze tím, že ty temné nám stíní pohledu do prostor za nimi, neosvětleny zepředu žádnou hvězdou. Ty druhé, reflexní, mají to štěstí, že rozptylují světlo blízkých hvězd, což se v dalekohledu projeví jemným namodralým svitem. Na našem snímku září v popředí zachmuřených mlhovin temných.

Do záběru se autorovi však vešel ještě jeden objekt, otevřená hvězdokupa NGC 6793. Nalezneme ji těsně u spodního okraje snímku, poblíž pravého rohu. Objevil ji 18. července 1789, tedy téměř přesně před 222 roky, William Herschel. Ten si ji ovšem označil jako objekt VIII 81. Na ploše 8´se zde nachází asi třicet hvězd desáté až čtrnácté velikosti, navíc ukrytých ve výraznější skupince jasnějších hvězd tvořících písmenko W.

Hvězdné katalogy jsou však na podrobnější data o LBN 133 a 134, VdB 126 i o NGC 6793 poněkud skoupé. Nevíme tedy ani přesně a dokonce ani nepřesně, jak jsou od nás vzdálené, jak jsou velké, ani jak jsou staré. Co však je patrné již na první pohled, že jsou velmi krásné a tajemně neznámé. A to ještě v místech, kde "vlastně nic není".

Rádi bychom za celou porotu projektu České astrofotografie měsíce, která již více než 6 let pod patronací České astronomické společnosti přináší světu to nejlepší z československé astronomické fotografie, popřáli autorovi vítězného snímku Pavlu Richterovi mnoho dalších podobných a neokoukaných oken do nebe.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Tuchořice

Datum pořízení: 28.6.2011

Optika: SW-80/600 ED ,canon 40Da,pointace SW 70/500 + AG by MMys, montáž NEQ-6

Zpracování: odečet df a ff v Mraw, registarace složení snímků v Registaru, finální doladění v Adobe Photoshopu

Postup: Epozice36 x300s ISO 800

Štítky: ČAM
Přejít na kompletní výsledky


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »