Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Česká astrofotografie měsíce  >  2012  >  Červenec  >  Venuša pred a po prechode

Česká astrofotografie měsíce - Červenec 2012

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Venuša pred a po prechode

Uznání a copyright: Pavol Rapavý

Byl týden jako téměř každý jiný. A přeci se od jiných trochu lišil. Na hvězdárnách, nad klávesnicemi počítačů i v dílnách se astronomové a lovci zajímavých úkazů na jeden připravovali. Čekal je jev, který nebude ze Země pozorovatelný více než 100 dalších let - přechod Venuše před slunečním diskem. Kromě výběru pozorovacích stanovišť, prohlížení hvězdných map i počítačových planetárií, posledních vychytávek na astronomických montážích a výběru nejvhodnějšího fotoaparátu se v tomto týdnu stále ještě nic nedělo. A přeci ....

V pondělí 4. června v Rimavské Sobotě ožila kopule hvězdárny. V 10 hodin a 59 minut zde Pavol Rapavý pořídil první snímek Venuše. V té době do začátku přechodu zbývalo pouhých 38,5 hodiny. Slunce na snímku sice není, to je ještě vzdáleno více než stupeň od Venuše a mnohem dále od nás. Přesto jeho světlo vidíme, ozařující uzoučký srpek Venušina tělesa. Ovšem tento srpek vypadá poněkud netradičně. Na rozdíl například od podobné situace u našeho souputníka Měsíce je tak trochu příliš dlouhý. Dokonce až tak, že obklopuje téměř celou planetu. Může za to Venušina atmosféra, v níž se sluneční paprsky lámou. Efekt je zesílen skutečností, že nám Slunce Venuši osvětluje téměř "zezadu" a my tak vidíme její "téměř temnou tvář". Jasnost planety v té době dosahovala skoro -4,4 magnitudy.

6. června za východu Slunce byl u nás pozorovatelný samotný přechod Venuše před Sluncem, doprovázený cvakáním fotoaparátů a vrněním astronomických montáží. Nejinak tomu bylo i v Rimavské Sobotě. Tam však jev středou neskončil a v pátek 8. června zde autor snímku zamířil teleskop na Venuši opět, aby 55,4 hodiny po přechodu pořídil "zrcadlový" portrét planety. Slunce ji osvětluje tentokrát z východu a jemný srpek obklopující opět téměř celý kotouč planety ukazuje, že hustou atmosféru Venuše neztratila.

Venušina atmosféra je sama o sobě velmi zajímavá. Díky její velké hustotě panuje na povrchu planety tlak 90 x větší než na Zemi. Složena převážně z oxidu uhličitého a malého množství dusíku způsobuje silný skleníkový efekt, způsobující nárůst teploty na povrchu planety. A to až na 400 až 500 stupňů Celsia. Díky silným větrům, které obkrouží planetu za 4 pozemské dny, se teplota rozdělí rovnoměrně po celé planetě. To má za následek, že rozdíl mezi Slunci odvrácenou a přivrácenou stranou není velký.

Vraťme se však k vlastnímu snímku. Jeho autor, Pavol Rapavý z Rimavské Soboty, jej zaslal do soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost. Jeho netradiční pohled na netradiční astronomický jev nám vlastně připomněl, že se planeta Venuše před Sluncem neobjevila náhodou, že existují fyzikální zákony, podle nichž se pohybuje nejen ona, ale vše ve vesmíru. Venuše, o které by astrologové v tu dobu prohlásili, že je "spálená v paprscích Slunce", se však zatím, co jsme ji neviděli, pomalu úhlově přibližovala západní oblohou ke Slunci, aby se po krásném divadle přechodu opět od něho začala východní oblohou vzdalovat. A Pavol Rapavý ji přitom přistihl a s ním všichni, které jeho obrázek zaujal. Děkujeme.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Rimavská Sobota

Datum pořízení: 4. 6. 2012, 10:59 UT a 8. 6. 2012 8:57 UT

Optika: R 160/2450

Montáž: nemecká

Snímač: CCD

Zpracování: Prakticky bez spracovania, len mierne upravene v PS.

Postup: Snímané refraktorom 160/2450 (Gajdušek - Kozelský) + 2x telekonvertor, starší typ CCD kamery SHT 1.3

Štítky: ČAM
Přejít na kompletní výsledky


45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »