Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Česká astrofotografie měsíce  >  2019  >  Září  >  OU4 v SH2-129

Česká astrofotografie měsíce - Září 2019

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

OU4 v SH2-129

Uznání a copyright: Zdeněk Vojč (http://www.elara.cz)

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2019 obdržel snímek

„Oliheň“, jehož autorem je Zdeněk Vojč

 

Opět uběhl měsíc a v emailových schránkách poroty soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, proběhla komunikační smršť. Z ní se nakonec vyloupla vítězná fotografie České astrofotografie měsíce za září roku 2019. A s ní i její autor, Zdeněk Vojč. Ten si za svůj cíl vybral nebeský objekt OU4, který je však znám i pod mnohem poetičtějším jménem „Oliheň“.

Již jsme si zvykli na to, že rozmanité astronomické objekty nalezneme v rozmanitých astronomických katalozích. Známe tak katalog Messierův (M), Nový všeobecný katalog (NGC), katalogy 2MASS, Abell, NED, SAO či třeba SDSS. Ovšem katalog OU se většině katalogů poněkud vymyká. Je spojen se jménem švýcarského amatérského astronoma Nicolase Outterse, který také mlhovinu Oliheň v roce 2011 objevil.

Tato velmi slabá mlhovina svítí modrozelenou emisí dvakrát ionizovaných atomů kyslíku. Celá mlhovina je obklopena červeně zářícím vodíkem, který tvoří další mlhovinu, tentokrát pojmenovanou Netopýr, katalogově pak Sh2-129. Na snímku z ní vidíme pouze nejvnitřnější část. Katalog Sh (Sharpless catalogue) obsahuje 313 emisních oblastí H II a poprvé byl vydán v roce 1953 se 142 objekty. Poslední edice vyšla v roce 1959 a obsahovala 312 objektů. Jejím autorem byl americký astronom Stewart Sharpless.

Mlhovina Oliheň, byť slabá, zabírá na obloze více než 1 stupeň, tedy 2 měsíční úplňky. Pokud se potvrdí předpoklad, že je spolu s mlhovinou Netopýr ve vzdálenosti 2300 světelných let, je její skutečný průměr 50 světelných let, čímž se řadí k největším bipolárním mlhovinám.

Podle posledních výzkumů se zdá, že Oliheň vznikla jako výsledek obrovského výronu plynu z centrální skupiny tří masivních hvězd, katalogizovaných jako HR8119, z nichž největší je 32 krát větší než naše Slunce. Emise kyslíku pak nastává v místech, kde vyvržený materiál koliduje s okolními plynnými oblaky. Označení HR je celým jménem Harvard Revised Photometry Catalogue a obsahuje všechny hvězdy jasnější než 6,5 magnitud na obou polokoulích oblohy.

Obě mlhoviny se nacházejí v souhvězdí Kefea, které sice u nás vůbec nezapadá, je tzv. cirkumpolárním souhvězdím, ovšem na obloze není příliš výrazné. Jeho nejjasnější hvězdou je Aldemarin (Alfa Kefea). Díky precesnímu pohybu Země bude okolo roku 7500 našeho letopočtu sloužit našim potomkům jako polárka.

Na závěr snad již jen gratulace k zaslouženému vítězství a ke krásnému a hlavně pracnému fotografickému úlovku Zdeňku Vojčovi.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Hradce

Datum pořízení: 22.09.2019

Optika: TS150 f/6,2 + TS130Q f/5

Montáž: EQ8

Snímač: ASI094MC + ASI1600

Zpracování:

Snímky pořízeny v tandemu programem APT v režimu master-slave.
Post processing proveden v PixInsight.
Samostatné složení RGB a OIII snímků, následné prolnutí B a G kanálu s OIII pomocí PixelMath.

Štítky: ČAM
Přejít na kompletní výsledky


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »