Sonda Galileo, která koncem 90. let 20. století prolétala Jupiterovým systémem, zaznamenala úžasné pohledy na Europu a odhalila důkazy, že se pod ledovým povrchem tohoto měsíce pravděpodobně skrývá hluboký globální oceán. Obrazová data sondy Galileo měsíce Europa byla s vylepšenou kalibrací znovu...
Koncem 90. let minulého století kolem Jupiteru obíhala sonda Galileo a pořídila úžasné snímky Europy, které dokazují, že je pod ledovým povrchem tohoto měsíce pravděpodobně hluboký globální oceán. Obrazová data ze sondy Galileo byla znovu zpracována s vylepšenou kalibrací, takže mohl vzniknout...
Kosmická sonda Galileo koncem let 1990-tých obíhala v Jupiterově systému, pořídila přitom úžasné záběry Europy a odhalila důkazy, že se pod ledovým povrchem měsíce nejspíš skrývá hluboký, globální oceán. Snímek Europy ze sondy Galileo byl s využitím nových kalibrací zde znovu zpracován ...
Kosmická sonda Galileo, která konce let 1990 kroužila Jupiterovou soustavou, pořídila tento úžasný pohled na Europu a zjistila důkazy, že ledový povrch měsíce nejspíš skrývá hluboký globální oceán. Snímek Europy z Galilea byl nyní s využitím nové kalibrace nově zpracován, aby mohl vzniknout...
Sonda Galileo, která koncem 90. let 20. století prolétala Jupiterovým systémem, zaznamenala úžasné pohledy na Europu a odhalila důkazy, že se pod ledovým povrchem tohoto měsíce pravděpodobně skrývá hluboký globální oceán. Obrazová data sondy Galileo měsíce Europa byla s vylepšenou kalibrací znovu...
Koncem 90. let minulého století kolem Jupiteru obíhala sonda Galileo a pořídila úžasné snímky Europy, které dokazují, že je pod ledovým povrchem tohoto měsíce pravděpodobně hluboký globální oceán. Obrazová data ze sondy Galileo byla znovu zpracována s vylepšenou kalibrací, takže mohl vzniknout...
Kosmická sonda Galileo koncem let 1990-tých obíhala v Jupiterově systému, pořídila přitom úžasné záběry Europy a odhalila důkazy, že se pod ledovým povrchem měsíce nejspíš skrývá hluboký, globální oceán. Snímek Europy ze sondy Galileo byl s využitím nových kalibrací zde znovu zpracován ...
Kosmická sonda Galileo, která konce let 1990 kroužila Jupiterovou soustavou, pořídila tento úžasný pohled na Europu a zjistila důkazy, že ledový povrch měsíce nejspíš skrývá hluboký globální oceán. Snímek Europy z Galilea byl nyní s využitím nové kalibrace nově zpracován, aby mohl vzniknout...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 10. do 18. 10. 2026. Dorůstající Měsíc se objeví na večerní obloze a v neděli 18. října nastane první čtvrt. Na ranní obloze Mars dokončuje průchod hvězdokupou M44 (Jesličky). Nedaleko je Jupiter. Saturn je po opozici vidět celou noc. Venuše a Merkur zůstávají objekty pro denní pozorování. Slunce je aktivní, 10. října zasáhl Zemi výron koronální hmoty a vyvolal silnou geomagnetickou bouři a polární záře byla slabě vidět i z Česka. Z ISS se vrátila posádka Crew-12 a jihokorejská raketa Nuri vynesla družice NEONSAT. Před 50 lety skončil neúspěchem let Sojuzu 23.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“ 12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
NGC 6888 (také známá jako mlhovina Srpek nebo Caldwell 27) je emisní mlhovina v souhvězdí Labutě vzdálená od Země přibližně 4 700 světelných let. Objevil ji William Herschel 15. září 1792. Mlhovina je tvořena rychlým hvězdným větrem z Wolfovy–Rayetovy hvězdy s označením WR 136 (HD 192163), který se sráží s pomaleji se pohybující obálkou, kterou hvězda odvrhla, když se stala rudým obrem před zhruba 250 000 lety. Výsledkem srážky je obálka a dvě rázové vlny, jedna se šíří směrem ven a druhá dovnitř. Vlna šířící se dovnitř zahřívá hvězdný vítr na teploty, při kterých vyzařuje rentgenové záření. Je to objekt s malou plošnou jasností a nachází se přibližně 2,5 stupně jihozápadně od hvězdy Sadr (γ Cygni). Při pozorování velmi pomůže astronomický mlhovinový filtr (UHC nebo OIII). Za příznivých podmínek je možné objekt s pomocí filtru zahlédnout i v dalekohledu o průměru pouhých 80 mm. Větší dalekohledy (200 mm a větší) odhalí srpkovitý tvar, který se podobá znaku euro, díky čemuž se mlhovině někdy říká anglicky „Euro sign nebula“. Ústřední hvězda WR 136 má hvězdnou velikost 7,5 a je tak pozorovatelná i triedrem. Během pár tisíciletí se plyn tvořící mlhovinu rozptýlí do okolí a mlhovina tak vyhasne. Samotná hvězda WR 136 však během 100 tisíc let vybuchne jako supernova a vytvoří tak novou ještě působivější mlhovinu
