Vlnící se pásy plynu a prachu daly jméno mlhovině Planoucí hvězda. V různých oblastech mlhoviny se vyskytuje oranžová a purpurová barva a ty vznikají různými procesy. Na snímku je vlevo vidět jasná hvězda AE Aurigae, která je tak horká, že je modrá a emituje světlo tak energetické, že...
Proč se AE Aurigae říká planoucí hvězda? Z jednoho důvodu, mlhovina IC 405 v jejím okolí se nazývá mlhovina Planoucí hvězda, jelikož se zdá, že je v této oblasti kouř, i když tam nic nehoří, ani uvnitř hvězdy AE Aurigae. Oheň se typicky definuje jako rychlé vázání molekul kyslíku, a k...
Mlhovina Hořící hvězda dostala své jméno podle vlnícího se prachu a pásů plynu. Červené a fialové barvy v různých oblastech mlhoviny vytvářejí odlišné procesy. Jasná hvězda AE Aurigae vlevo je tak horká, že je modrá a její světlo je tak energetické, že z okolního plynu...
Hoří hvězda AE Aurigae? Ne. I přesto, že se AE Aurigae nazývá ohnivá hvězda, okolní mlhovina IC 405 se jmenuje Mlhovina ohnivé hvězdy a celá oblast je plná červeného kouře, tak tam není žádný oheň. Oheň je definován jako rychlé molekulární zachytávání kyslíku a může k němu docházet...
Vlnivé pásy prachu a plynu daly název mlhovině Planoucí hvězda. Červené a fialové barvy mlhoviny pocházejí z odlišných oblastí a jsou vytvářeny jinými procesy. Jasná hvězda AE Aurigae, která je vidět na snímku vpravo, je tak horká, že je modrá a emituje tak energetické světlo, že to z...
Vlnící se pásy plynu a prachu daly jméno mlhovině Planoucí hvězda. V různých oblastech mlhoviny se vyskytuje oranžová a purpurová barva a ty vznikají různými procesy. Na snímku je vlevo vidět jasná hvězda AE Aurigae, která je tak horká, že je modrá a emituje světlo tak energetické, že...
Proč se AE Aurigae říká planoucí hvězda? Z jednoho důvodu, mlhovina IC 405 v jejím okolí se nazývá mlhovina Planoucí hvězda, jelikož se zdá, že je v této oblasti kouř, i když tam nic nehoří, ani uvnitř hvězdy AE Aurigae. Oheň se typicky definuje jako rychlé vázání molekul kyslíku, a k...
Mlhovina Hořící hvězda dostala své jméno podle vlnícího se prachu a pásů plynu. Červené a fialové barvy v různých oblastech mlhoviny vytvářejí odlišné procesy. Jasná hvězda AE Aurigae vlevo je tak horká, že je modrá a její světlo je tak energetické, že z okolního plynu...
Hoří hvězda AE Aurigae? Ne. I přesto, že se AE Aurigae nazývá ohnivá hvězda, okolní mlhovina IC 405 se jmenuje Mlhovina ohnivé hvězdy a celá oblast je plná červeného kouře, tak tam není žádný oheň. Oheň je definován jako rychlé molekulární zachytávání kyslíku a může k němu docházet...
Vlnivé pásy prachu a plynu daly název mlhovině Planoucí hvězda. Červené a fialové barvy mlhoviny pocházejí z odlišných oblastí a jsou vytvářeny jinými procesy. Jasná hvězda AE Aurigae, která je vidět na snímku vpravo, je tak horká, že je modrá a emituje tak energetické světlo, že to z...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“ 12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.
