Tato jasná bílá dráha, která protíná povrch ledového Jupiterova měsíce Europa, je známá jako Agenor Linea. Celkem je dlouhá asi 1000 kilometrů, široká je 5 kilometrů a zde je vidět jenom její výsek a to na části obrázku zkombinovaného z barevných a černobílých obrazových dat z kosmické...
Impaktní kráter Pwyll (jméno pochází z Keltské mytologie) jde považován za reprezentanta jednoho z nejmladších útvarů na povrchu jupiterova měsíce Europa. K vytvoření tohoto pohledu dolů na kráter osvětlený sluncem zprava byla použita kombinace barev a černobílých údajů s vysokým...
Tato jasná brázda protínající povrch ledového jupiterova měsíce Europa je známa pod názvem Agenor Linea. Z celých asi 1000 kilometrů délky o s 5 kilometrové šířce je zde zobrazen pouze úsek na kombinaci barevných a černobílých snímků pořízených z údajů sondy Galileo. Většina lineárních struktur...
Na tomto infračerveném snímku ve falešných barvách je viditelná žhnoucí horká láva proudící ze srdce vulkánu Pele na Io. Snímek byl zaznamenán minulý měsíc během blízkého průletu sondy Galileo nad tímto Jupiterovým měsícem. Pele je blízko středu prstence o průměru 1300 kilometrů, skládající ho se...
Jednou za 43 hodin oběhne Jupiter jeho vulkanický měsíc Io 500 000 kilometerů vysoko nad vrcholky jeho vířivých pásových mraků. Jednou za 1.5 hodiny oběhne Zemi Hubblův kosmický dalekohled (Hubble Space Telescope) - v roce 1997 pozoroval jak Io doprovázený jeho stínem přecházel přes...
Tato jasná bílá dráha, která protíná povrch ledového Jupiterova měsíce Europa, je známá jako Agenor Linea. Celkem je dlouhá asi 1000 kilometrů, široká je 5 kilometrů a zde je vidět jenom její výsek a to na části obrázku zkombinovaného z barevných a černobílých obrazových dat z kosmické...
Impaktní kráter Pwyll (jméno pochází z Keltské mytologie) jde považován za reprezentanta jednoho z nejmladších útvarů na povrchu jupiterova měsíce Europa. K vytvoření tohoto pohledu dolů na kráter osvětlený sluncem zprava byla použita kombinace barev a černobílých údajů s vysokým...
Tato jasná brázda protínající povrch ledového jupiterova měsíce Europa je známa pod názvem Agenor Linea. Z celých asi 1000 kilometrů délky o s 5 kilometrové šířce je zde zobrazen pouze úsek na kombinaci barevných a černobílých snímků pořízených z údajů sondy Galileo. Většina lineárních struktur...
Na tomto infračerveném snímku ve falešných barvách je viditelná žhnoucí horká láva proudící ze srdce vulkánu Pele na Io. Snímek byl zaznamenán minulý měsíc během blízkého průletu sondy Galileo nad tímto Jupiterovým měsícem. Pele je blízko středu prstence o průměru 1300 kilometrů, skládající ho se...
Jednou za 43 hodin oběhne Jupiter jeho vulkanický měsíc Io 500 000 kilometerů vysoko nad vrcholky jeho vířivých pásových mraků. Jednou za 1.5 hodiny oběhne Zemi Hubblův kosmický dalekohled (Hubble Space Telescope) - v roce 1997 pozoroval jak Io doprovázený jeho stínem přecházel přes...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové
Činka (také Messier 27, M27 nebo NGC 6853) je známá jasná planetární mlhovina v souhvězdí Lištičky. Objevil ji Charles Messier 12. června 1764 jako vůbec první z tohoto druhu vesmírných objektů. Jméno jí dal John Herschel ve svém popisu. Mlhovina Činka se dá velmi snadno nalézt přibližně 3° severně od hvězdy Gama Sagittae (γ Sge) s magnitudou 3,5 v sousedním souhvězdí Šípu. Je snadno viditelná i triedrem 10x50 a pod průzračně tmavou oblohou i menším triedrem 8x30. Dalekohled o průměru 114 mm pomůže ukázat její základní tvar, který vzdáleně připomíná přesýpací hodiny, protože mlhovina obsahuje dvě velké jasné oblasti. Ještě větší dalekohledy, případně vybavené vhodným astronomickým filtrem, umožňují pozorovat mnoho podrobností a odstínů. Ústřední hvězda má magnitudu 13,6 a její viditelnost se často používá jako zkouška průzračnosti hvězdné oblohy, pokud se použije dalekohled o průměru 200 mm.
