Daleko na jižní obloze uvnitř souhvězdí Mečouna (Dorado) se ve vzdálenosti asi 40 miliónů světelných roků nachází galaxie NGC 1947. V jasných centrálních oblastech této pekuliární galaxie jsou proti světlu hvězd v siluetě vidět neprůhledná vlákna kosmického prachu. Na rozdíl od rotace hvězd,...
Co drží filamenty s touto galaxií? Filamenty v NGC 1275 přetrvávají dokonce i zmatky galaktických srážek, které by je měly zničit. Zaprvé, aktivní galaxie NGC 1275 je centrální, dominantní člen velké a poměrně blízké Kupy galaxií v Perseu. Tato aktivní galaxie vypadá ve viditelných vlnových...
Proskakuje tato galaxie skrz obří prstenec hvězd? Asi ne. I když přesná dynamika za tímto snímkem je dosud nejasná, tak jasné je, že galaxie NGC 7714 na snímku byla protažena a zkroucena při nedávné srážce se sousední galaxií. Tím menším sousedem je NGC 7715, už mimo snímek vlevo a...
NGC 2685 je potvrzená jako galaxie s polárním prstencem, což je vzácný typ galaxie s hvězdami, plynem a prachem, který obíhá v prstenci kolmo na rovinu plochého galaktického disku. Taková bizarní konfigurace by mohla být způsobena náhodným zachycením materiálu z jiné galaxie galaktickým...
Na tomto pozoruhodném kosmickém portrétu z Hubblova archívu jsou vidět dvě velké galaxie ve srážce, které se dotýkají spirálními rameny. Tento pár je zaznamenán v atlasu pekuliárních galaxií Haltona Arpa jako Arp 272, nebo je též znám pod označeními NGC 6050 ve středu a IC 1179 vpravo...
Na tomto pohledu z Hubblova kosmického dalekohledu jsou vidět dvě velké galaxie ve srážce s přilehlými rameny jako součást série kosmických snímků zveřejněných na oslavu 18. výročí Hubbla. Tento pár je zachycený v Atlasu pekuliárních galaxií od astronoma Haltona Arpa jako Arp 272, jinak je též...
NGC 2685 je potvrzená galaxie s polárním prstencem, vzácný typ galaxie s hvězdami, plynem a prachem, který obíhá v prstenci kolmo na rovinu plochého galaktického disku. Bizardní konfigurace by mohla být způsobena náhodným zachycením materiálu z jiné galaxie diskovou galaxií, kdy se zachycené...
Proč je pekuliární galaxie Centaurus A tak zaprášená? Cen A se vyznačuje dramatickými prachovými pásy, které běží středem galaxie. Tyto prachové pásy jsou tak tlusté, že ve viditelném světle skoro úplně zastírají střed galaxie. Toto je zvláště neobvyklé, jelikož červené hvězdy a okrouhlé...
Daleko na jižní obloze uvnitř souhvězdí Mečouna (Dorado) se ve vzdálenosti asi 40 miliónů světelných roků nachází galaxie NGC 1947. V jasných centrálních oblastech této pekuliární galaxie jsou proti světlu hvězd v siluetě vidět neprůhledná vlákna kosmického prachu. Na rozdíl od rotace hvězd,...
Co drží filamenty s touto galaxií? Filamenty v NGC 1275 přetrvávají dokonce i zmatky galaktických srážek, které by je měly zničit. Zaprvé, aktivní galaxie NGC 1275 je centrální, dominantní člen velké a poměrně blízké Kupy galaxií v Perseu. Tato aktivní galaxie vypadá ve viditelných vlnových...
Proskakuje tato galaxie skrz obří prstenec hvězd? Asi ne. I když přesná dynamika za tímto snímkem je dosud nejasná, tak jasné je, že galaxie NGC 7714 na snímku byla protažena a zkroucena při nedávné srážce se sousední galaxií. Tím menším sousedem je NGC 7715, už mimo snímek vlevo a...
NGC 2685 je potvrzená jako galaxie s polárním prstencem, což je vzácný typ galaxie s hvězdami, plynem a prachem, který obíhá v prstenci kolmo na rovinu plochého galaktického disku. Taková bizarní konfigurace by mohla být způsobena náhodným zachycením materiálu z jiné galaxie galaktickým...
Na tomto pozoruhodném kosmickém portrétu z Hubblova archívu jsou vidět dvě velké galaxie ve srážce, které se dotýkají spirálními rameny. Tento pár je zaznamenán v atlasu pekuliárních galaxií Haltona Arpa jako Arp 272, nebo je též znám pod označeními NGC 6050 ve středu a IC 1179 vpravo...
Na tomto pohledu z Hubblova kosmického dalekohledu jsou vidět dvě velké galaxie ve srážce s přilehlými rameny jako součást série kosmických snímků zveřejněných na oslavu 18. výročí Hubbla. Tento pár je zachycený v Atlasu pekuliárních galaxií od astronoma Haltona Arpa jako Arp 272, jinak je též...
NGC 2685 je potvrzená galaxie s polárním prstencem, vzácný typ galaxie s hvězdami, plynem a prachem, který obíhá v prstenci kolmo na rovinu plochého galaktického disku. Bizardní konfigurace by mohla být způsobena náhodným zachycením materiálu z jiné galaxie diskovou galaxií, kdy se zachycené...
Proč je pekuliární galaxie Centaurus A tak zaprášená? Cen A se vyznačuje dramatickými prachovými pásy, které běží středem galaxie. Tyto prachové pásy jsou tak tlusté, že ve viditelném světle skoro úplně zastírají střed galaxie. Toto je zvláště neobvyklé, jelikož červené hvězdy a okrouhlé...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“ 12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.
