V severovýchodní Ázii bylo 6. ledna vidět vycházet nov Měsíce v siluetě se Sluncem. Na snímku teleobjektivem přes pošmournou oblohu je vidět částečné zatmění poblíž maxima. V popředí je vrcholu kopce pavilón Wanchun, ze kterého se dá přehlédnout střed populárního Zakázaného města v Pekingu a...
Právě včera v pátek 13. července bylo nejmenší ze tří částečných zatmění Slunce v roce 2018. Většinou bylo vidět nad otevřeným oceánem mezi Austrálií a Antarktidou. Políčko videa s malým vykousnutím Slunce bylo pořízeno přes H-alfa filtr z města Port Elliott v Jižní Austrálii při maximu...
Ze střední a severní Asie bylo 4. ledna vidět, jak spolu zapadají slunce a nový měsíc při částečném zatmění Slunce. Toto zatmění je zachyceno blízko maximální fáze skoro v okamžiku západu v zimní scenerii na břehu řeky Berd poblíž Novosibirska na Sibiři v Rusku. Pohled se slábnoucím...
Pro mnoho Evropanů vyšlo Slunce a nový Měsíc 4. ledna zároveň při částečném zatmění Slunce. Bylo to první ze série čtyř(!) částečných zatmění Slunce v roce 2011. Kompozitní snímek dokumentuje tuto vznešenou událost na nebi na malebné ranní obloze nad Grazem v Rakousku. Ještě před východem...
Pozorovatelům ve většině Evropy, Severní Ameriky a střední Asie bylo v tomto novém roce dopřáno 4. ledna prvního částečného zatmění Slunce. Fotograf Thierry Legault při cestě do oblasti kolem hlavního města Ománu, města Muscat si naplánoval ten den simultánně pozorovat dvě zatmění, pro danou...
V severovýchodní Ázii bylo 6. ledna vidět vycházet nov Měsíce v siluetě se Sluncem. Na snímku teleobjektivem přes pošmournou oblohu je vidět částečné zatmění poblíž maxima. V popředí je vrcholu kopce pavilón Wanchun, ze kterého se dá přehlédnout střed populárního Zakázaného města v Pekingu a...
Právě včera v pátek 13. července bylo nejmenší ze tří částečných zatmění Slunce v roce 2018. Většinou bylo vidět nad otevřeným oceánem mezi Austrálií a Antarktidou. Políčko videa s malým vykousnutím Slunce bylo pořízeno přes H-alfa filtr z města Port Elliott v Jižní Austrálii při maximu...
Ze střední a severní Asie bylo 4. ledna vidět, jak spolu zapadají slunce a nový měsíc při částečném zatmění Slunce. Toto zatmění je zachyceno blízko maximální fáze skoro v okamžiku západu v zimní scenerii na břehu řeky Berd poblíž Novosibirska na Sibiři v Rusku. Pohled se slábnoucím...
Pro mnoho Evropanů vyšlo Slunce a nový Měsíc 4. ledna zároveň při částečném zatmění Slunce. Bylo to první ze série čtyř(!) částečných zatmění Slunce v roce 2011. Kompozitní snímek dokumentuje tuto vznešenou událost na nebi na malebné ranní obloze nad Grazem v Rakousku. Ještě před východem...
Pozorovatelům ve většině Evropy, Severní Ameriky a střední Asie bylo v tomto novém roce dopřáno 4. ledna prvního částečného zatmění Slunce. Fotograf Thierry Legault při cestě do oblasti kolem hlavního města Ománu, města Muscat si naplánoval ten den simultánně pozorovat dvě zatmění, pro danou...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“ 12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.
